Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 43/99

Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti města K., zastoupeného JUDr. J. W., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka řízení Katastrálního úřadu v Sokolově,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , jímž bylo podle , ve spoj. s , zastaveno řízení o žalobě proti sdělením Katastrálního úřadu v Sokolově, o vrácení listin přiložených stěžovatelem k jeho návrhu na zápis vlastnického práva stěžovatele k tzv. historickému majetku záznamem do katastru nemovitostí, stěžovatel uvádí, že tímto postupem ve věci byl porušen d (dále jen " ") s citelnými dosahy do jeho práva vlastnit majetek zaručeného y, neboť orgány veřejné moci nesprávně posoudily povahu procedury související s provedením zápisu vlastnického (případně jiných práv) záznamem do katastru nemovitostí, když ji neposoudily jako specifické správní řízení, jehož výsledkem je specifický typ správního rozhodnutí.

Z obsahu ústavní stížnosti, k ní připojených příloh a vyžádaného spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že žalobou stěžovatel napadl devět sdělení výše uvedeného Katastrálního úřadu Sokolově, jimiž bylo stěžovateli sděleno, že k návrhu na zápis vlastnického práva záznamem jím byly předloženy y, na základě nichž nemohlo dojít k provedení zápisu vlastnického práva k nemovitostem záznamem, a proto se mu y vrací s odůvodněním, proč je Katastrální úřad v Sokolově shledal za nezpůsobilé k tomu, aby podle nich provedl záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Následně dne 3. 11. 1998 vzal svůj návrh - s výjimkou návrhu na přezkoumání sdělení Katastrálního úřadu v Sokolově ze dne 11. 5. 1998, č.j. 20902-Z-1210/98, - zpět, když zpětvzetí návrhu došlo v návaznosti na výzvu Krajského soudu v Plzni k zaplacení soudních poplatků, na níž stěžovatel reagoval žádostí o osvobození poplatku, které nebylo soudem vyhověno.

Ve vztahu ke sdělení Katastrálního úřadu v Sokolově ze dne 11. 5. 1998, č.j. 20902-Z-1210/98, kterým bylo stěžovateli sděleno, že pro nedostatky listin předložených Katastrálnímu úřadu v Sokolově k provedení záznamu vlastnického práva ve prospěch města Kraslice, nelze záznam vlastnického práva provést, rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že s ohledem na skutečnost, že vyrozumění žadatele o záznam katastrálním úřadem v tom smyslu, že záznam práva nelze provést, není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu , není v pravomoci soudu přezkoumat zákonnost tohoto aktu v řízení podle části V., hlavy II. , a proto podle a řízení zastavil.

Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení o ústavní stížnosti, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti jednak uvádí, že důvody, které jej vedly k právnímu závěru, že oznámení katastrálního úřadu o odmítnutí provedení zápisu záznamem do katastru nemovitostí není rozhodnutí orgánu veřejné správy ve smyslu , a proto je nelze přezkoumat soudem podle části páté, hlavy druhé , jednak poukazuje na to, že přímo ze zákonné úpravy, obsažené v zákoně č. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí vyplývá, že oznámením o odmítnutí provedení zápisu do katastru nemovitostí záznamem není v žádném případě dotčeno vlastnické právo, nemůže tudíž být takovým oznámením porušen y. Krajský soud v Plzni proto navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

Katastrální úřad v Sokolově, jako vedlejší účastník v řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. 4. 1999 uvedl, že předmětnou ústavní stížností je napadán postup ve stejné věci jako v ústavní stížnosti,

sp. zn.

, a proto plně odkazuje na své vyjádření k ní ze dne 6. 1. 1999, které přikládá. V tomto vyjádření podrobně popisuje skutečnosti, související s přechodem věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí ve smyslu zákona ČNR č. , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění, dále postup, jakým je ve smyslu platné právní úpravy, obsažené v , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v platném znění, a to ve spoj. s přísl. ustanoveními zákona ČNR č. , o katastru nemovitostí, a ustanovení , v platném znění. K tvrzení stěžovatele, že na vydání oznámení o neprovedení zápisu vlastnického práva záznamem do katastru nemovitostí, kterým se žadateli sdělují důvody, proč nebylo možno podle přeložených listin zápis práva záznamem provést, a spolu s nímž se žadateli o zápis záznamem vracejí y, které nesplňují náležitosti pro to, aby byl podle nich záznam proveden, je třeba aplikovat , vedlejší účastník uvádí, že tato interpretace značně přesahuje rozsah působnosti správního, jak ji vymezuje . Podle názoru vedlejšího účastníka lze na postup katastrálního úřadu, jehož výsledkem je oznámení žadateli, že záznam nemůže být proveden a na vrácení předložených listin, pohlížet jako na činnost, na kterou se použijí ze , o správním řízení (dále jen " "), tzv. základní pravidla ve smyslu . Vrácení listin s uvedeným sdělení je tedy, podle názoru vedlejšího účastníka, třeba považovat za oznámení orgánu státní správy, které nemůže mít pro žadatele žádné právní důsledky, neboť jím nedochází ke vzniku, změně nebo zániku vlastnického práva. Dále Katastrální úřad v Sokolově poukazuje ve svém vyjádření na to, že stěžovatel nevyužil téměř žádný z možných prostředků k ochraně svého tvrzeného práva, a proto by měla být jeho stížnost ve smyslu , v platném znění, odmítnuta. Své vyjádření uzavírá konstatováním, že katastrální úřad neporušil práva stěžovatele, když mu v souladu s , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, v platném znění, vrátil y, které nepotvrzují ani neosvědčují dnes existující právní vztahy k nemovitostem, ale mohou být považovány nanejvýš za důkazní prostředek o tom, zda jedna z mnoha zákonem předvídaných podmínek pro vznik vlastnického práva obce k dotčeným nemovitostem mohla být splněna. Katastrální úřad neporušil práva stěžovatele ani tím, že ho současně poučil o tom, jaké y je třeba předložit k tomu, aby stěžovatelem tvrzené vlastnické právo k nemovitostem mohlo být zapsáno do katastru nemovitostí. Proto pro případ, že by Ústavní soud ústavní stížnost neodmítl, navrhuje, aby ji zamítl jako zcela neopodstatněnou.

Ústavní soud po seznámení se s obsahem jak ústavní stížnosti a k ní připojených spisů, tak obsahu vyjádření Krajského soudu v Plzni i s obsahem spisu téhož soudu, sp. zn. a dále s vyjádřením Katastrálního úřadu v Sokolově jako vedlejšího účastníka dospěl k závěru, že z hlediska posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti je třeba s ohledem na tvrzená porušení ústavně zaručených práv stěžovatele zaměřit pozornost na výhrady stěžovatele, které se týkají závěrů orgánů veřejné moci o povaze činnosti katastrálního úřadu, předcházející eventuálnímu provedení či neprovedení záznamu vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí. V tomto smyslu je třeba zdůraznit a pro úplnost pohledu na věc uvést, že odvolávání se Katastrálního úřadu v Sokolově na řízení o ústavní stížnosti vedené pod,

sp. zn.

, je namístě pouze částečně, neboť z hlediska procesního se nejedná o totožnou situace, když ve věci,

sp. zn.

, ústavní stížnost směřuje přímo proti sdělení Katastrálního úřadu v Sokolově, aniž proti němu byla ze strany stěžovatele podána žaloba v rámci správního soudnictví, jak je tomu naopak v této ústavní stížnosti.

K dané otázce je podle názoru Ústavního soudu třeba vyjít z platné právní úpravy, podle níž se záznamem podle , v platném znění, zapisují práva vzniklá ze zákona, rozhodnutí, státního orgánu, příklepem licitátora, vydržením, přírůstkem a zpracováním. Záznam se provádí na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. Podle cit. zákona katastrální orgán zjistí, zda je předložená bez chyb v psaní nebo v počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Podle ustanovení cit. zákona v případě, že je vyhotovena státním orgánem, nebo jiná způsobilá k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí u tomu, kdo ji vyhotovil. Vlastní záznam vlastnického nebo jiného práva do katastru nemovitostí je podle cit. zákona úkonem katastrálního úřadu, který nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. V daném případě jde ovšem o posouzení povahy samotné procedury, kterou katastrální úřad dospěje k závěru, zda předložené y splňují či nesplňují požadované skutečnosti. V tomto směru je třeba podle názoru Ústavního soudu přisvědčit názoru orgánů veřejné moci, že se nejedná o správní řízení podle , o správním řízení. Pro úplnost je třeba uvést, že k tomuto závěru dospěl Ústavní soud i v usnesení,

sp. zn.

, ze dne 7. dubna 1999. Především je třeba zdůraznit, že samotný , v platném znění, výslovně tuto otázku v ustanoveních týkajících se záznamu neřeší, a to na rozdíl od ustanovení, která se týkají zápisu vlastnických a jiných věcných práv vkladem, kde v výslovně stanoví, že na řízení o povolení vkladu se vztahuje zákon o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Vzhledem tomu, že se záznamem, jako úkonem katastrálního úřadu, není spojen vznik, změna nebo zánik zapisovaných skutečností, nelze dovodit aplikovatelnost ani pro proceduru mu předcházejí. Poukaz stěžovatele na zákona ČNR č. , o katastru nemovitostí, v platném znění, podle něhož "není-li v zákoně stanoveno jinak, platí pro rozhodování podle tohoto zákona ", z něhož stěžovatel v odůvodnění své ústavní stížnosti dovozuje, že jde o správní řízení, je nepatřičný, neboť, jak bylo uvedeno již výše, procedura posouzení náležitostí k návrhu na provedení záznamu přiložených listin není rozhodováním o subjektivních právech a povinnostech.

Ve vztahu k zastavení řízení o žalobě směřující proti sdělení katastrálního úřadu Krajským soudem v Plzni je třeba se vypořádat, podle názoru Ústavního soudu, s názorem stěžovatele, že toto sdělení je zvláštním aktem, neboť je v něm zasaženo do subjektivního veřejného práva žadatele na provedení zápisu práva do katastru nemovitostí záznamem, a tudíž aktem, kterým se nerozhoduje o samotném vlastnickém právu osoby, nýbrž o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro zveřejnění těchto údajů, a tudíž aktem přezkoumatelným v rámci správního soudnictví podle , když naopak Krajský soud v Plzni zaujal k této otázce právní názor, podle něhož vyrozumění (sdělení) žadateli o zápis do katastru nemovitostí záznamem, kterým katastrální úřad žadateli sděluje, že jeho žádosti nevyhověl, není rozhodnutím správního orgánu ve smyslu K tomu je třeba zdůraznit, že podle se rozhodnutími správních orgánů rozumí jak rozhodnutí vydaná jimi ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických a právnických osob. Jak bylo uvedeno již výše, posouzením (byť negativním) náležitostí listin přiložených k návrhu na provedení zápisu práva do katastru nemovitostí záznamem se nezakládají, nemění ani neruší práva, jejichž zápisu se žadatel domáhá. V případě pozitivního posouzení náležitostí listin je samotné provedení záznamu specifickým úředním úkonem katastrálního úřadu. Tuto skutečnost je třeba zdůraznit mimo jiné s ohledem na existující judikaturu, např. v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 1997, čj. -25, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech správních pod č. 381), a to proto, že právní věta, podle níž záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí není rozhodnutím přezkoumatelným soudem ve správním řízení" trpí nepřesností v tom směru, že jak záznam je - jak bylo vyloženo výše ve smyslu platné právní úpravy - úkon katastrálního řadu, který nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. Z hlediska vztahu ke správnímu řízení je třeba posoudit, zda procedura související s posouzením listin předložených k provedení záznamu je či není správním rozhodnutím.

V případech, kdy nelze provést záznam do katastru nemovitostí z důvodů výše uvedených, je na osobě, která tvrdí, že jí vlastnické právo svědčí, aby se jeho určení domáhala cestou obecného soudnictví. I v tomto je třeba přisvědčit názorům uvedeným ve vyjádření vedlejšího účastníka.

Pro úplnost pohledu na odůvodnění ústavní stížnosti je třeba uvést, že odkazy stěžovatele na dosavadní judikaturu Ústavního soudu, a to zejména ve vztahu k závěrům Ústavního soudu (viz nález,

sp. zn.

, ze dne 13. června 1997, publikovaný pod č. 78 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení) o možnosti přezkumu v rámci správního soudnictví rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení podle s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí s možnými dopady do hmotněprávní sféry účastníka řízení, jsou pro danou problematiku nepoužitelné, neboť se týkají diametrálně odlišné právní situace, neboť v předmětných řízeních šlo o obnovu řízení, v nichž bylo správním orgánem rozhodováno o meritu věci, tedy o subjektivních právech a povinnostech účastníků řízení.

Za situace, kdy nelze z právní úpravy dovodit, že by forma činnosti, při níž jsou posuzovány náležitosti příloh (listin a rozhodnutí) k návrhu na provedení záznamu, byla formou činnosti, při níž se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení a kdy právní úprava neobsahuje ani jiný zvláštní mechanismus eventuálního přezkumu tohoto postupu, je třeba konstatovat, že tvrzení stěžovatele, že záporné sdělení o nemožnosti záznam provést je svojí povahou rozhodnutím podle , ve spoj. s , a tedy rozhodnutím přezkoumatelným v rámci správního soudnictví, je neopodstatněné, a proto nezbylo Ústavnímu soudu než aby ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu