Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 315/98

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti města K., zastoupeného starostou L. Z., , právně zastoupeného JUDr. J. W., proti sdělením Katastrálního úřadu v S. ze dne 11. 5. 1998, č. j. 20902-Z-1210/98, ze dne 13.5. 1998, č. j. 20902-Z-1202/98, ze dne 12. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1203/98, ze dne 12. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1205/98, ze dne 16. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1204/98, ze dne 16. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1207/98, ze dne 16. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1208/98, ze dne 16. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1206/98, ze dne 16. 6. 1998, č. j. 20902-Z-1209/98, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť k projednání návrhu není Ústavní soud příslušný.

Dne 14. 7. 1998 obdržel Ústavní soud návrh stěžovatele podle písm. d) y, ve kterém tvrdí, že rozhodnutími státního orgánu - Katastrálního úřadu v S., v hlavičce usnesení označenými, byl porušen , a 4 a d.

Stěžovatel uvádí, že je rovněž právním nástupcem obcí s dřívější působností v k. ú. K., M., K. u K., L. u K., S., P., Č., Č., K. a na základě jejich sloučení k 31. 12. 1975 vystupuje jako osoba oprávněná ve smyslu ustanovení i k majetku těchto obcí.

Podle ustanovení § 8 cit. zák. mohl navrhovatel podat návrh na záznam vlastnického práva nemovitostí do evidence nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu s termínem do 23. 5. 1992. Stěžovatel tento návrh podal dne 26. 3. 1998, a to na základě listin, které údajně osvědčovaly, že shora jmenované obce vlastnily nemovitosti o jejichž záznam vlastnického práva u Katastrálního úřadu v S. požádal ke dni 31. 12. 1949. Oprávnění k záznamu vlastnického práva stěžovatel dovozuje z zák. .č. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Příslušný kat. úřad však návrhy na provedení záznamu vlastnického práva k nemovitostem postupně vracel, a to v průběhu května až června 1998 s odůvodněním, že předložené listinné doklady neuznává za y prokazující vlastnické právo k nemovitostem, o které opřel stěžovatel svůj návrh na provedení záznamu. Konkrétně se jednalo: o rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 16. 12. 1949, č. j. 56641/49-IX/B-11, rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 20. 7. 1948, č. j. 83077/48-IX/Z-23, přídělovou u ze dne 20. 12. 1947, č. j. K 1073/47, a přídělovou u ze dne 20. 12. 1947, č. j. K 1075/47. Tentýž státní orgán - katastrální úřad rovněž uvedl, že za y prokazující vlastnické právo neuznává ani rozhodnutí Ministerstva zemědělství o schválení přídělového plánu, č. j. 51.578/48-IX/Z-25 ze dne 23. 6. 1948, rozhodnutí Ministerstva zemědělství o schválení přídělového plánu pod, č. j. 51.576/48-IX/Z ze dne 23. 6. 1948, a přídělovou u Ministerstva zemědělství č. j. 94.302/50-II/22 ze dne 23. 8. 1950.

V odůvodnění svého podání stěžovatel uvádí, že ustanovení ukládá příslušnému katastrálnímu úřadu povinnost provést záznam údajů o právních vztazích do katastru nemovitostí, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení rozhodnutí státního orgánu nebo jiné y, potvrzující či osvědčující právní vztahy. Podle ustanovení zák .č. se jedná o vlastnická či jiná práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona rozhodnutím státního orgánu a dalšími tam uvedenými způsoby se zapisují záznamem, na základě listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy. V další části svého podání stěžovatel dovozuje, že předmětné y jsou zcela způsobilé založit vlastnické právo k nemovitostem a katastrálnímu úřadu nic nebránilo v provedení záznamu vlastnictví do katastru nemovitostí.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jde o návrh k jehož projednání je tento soud příslušný. Ve smyslu písm. d) y rozhoduje Ústavní soud o stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (obdobně v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů).

Z předložených listinných dokladů přiložených stěžovatelem k ústavní stížnosti soudce zpravodaj zjistil, že podaný návrh neodpovídá písm. d), pokud stěžovatel tvrdí, že se jedná o pravomocná rozhodnutí ve smyslu a násl. ( ), kterými bylo údajně zasaženo do práv a svobod citovaných v návrhu.

Z fotokopií dopisů Katastrálního úřadu v S. vyplývá, že se jedná o pouhé sdělení adresované stěžovateli, které jak po formální stránce, tak po obsahové nesplňuje náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu shora citovaných ustanovení

Zásadním problémem v dané věci se jeví posouzení otázky, zda v celkem devíti případech vrácení žádostí o zápis tzv. historického majetku města K. podle - přídělů v různých katastrálních územích postupně doručovaných stěžovatelce v rozmezí od 19. 5. 1998 do 19. 6. 1998 lze spatřovat pravomocná rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, jimž bylo porušeno nebo jiným způsobem zasaženo do stěžovatelčiných základních práv a svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

S účinností od 1. 1. 1993 postupoval místně příslušný katastrální úřad v případě návrhu záznamem nemovitého majetku obcí podle ustanovení a , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Povinností katastrálního úřadu odpovědného za provedení záznamu je ověřit, zda předložená žadatelem jako doklad, osvědčující údaje tvrzené tímto subjektem, je způsobilá k vykonání záznamu. V souvislosti se zjišťováním "způsobilosti" takové y nutně vyvstává otázka, zda orgán veřejné správy má za povinnost se zabývat i dalším šetřením v případě zjištěných nedostatků navrhovaných listinných dokladů. Zde považuje soudce zpravodaj za nutné zdůraznit, že na řízení o záznamu se nevztahuje zákon o správním řízení ( , ). V případě provedení záznamu je tedy povinností katastrálního úřadu posoudit, zda a do jaké míry předložené y osvědčují či potvrzují existenci právních vztahů, směřujících k provedení záznamu a zda tedy jinými slovy jsou tyto y ve smyslu cit. zákona způsobilé k provedení záznamu, aniž by v případě opačném ve věci zahajoval správní řízení a vyhotovoval příslušné správní rozhodnutí. Zákon pouze stanovil, že zjistí-li katastrální úřad, že y nejsou způsobilé k provedení záznamu ( t. j. vadné, nedostatečné nebo ve svém souhrnu nesplňující podmínky ustanovení nebo nejsou listinami ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů), vrátí katastrální úřad tyto y ve smyslu tomu, kdo ji vyhotovil, aniž by o tom správní orgán vyhotovoval zvláštní rozhodnutí.

Lze souhlasit s názorem stěžovatelky, že katastrální úřad nemá ze zákona žádnou pravomoc vést o skutečnostech, podmiňujících splnění podmínek podle důkazní řízení či šetření, odpovídající , neboť v daném případě záznam vlastnických práv není podle vůle zákonodárce postaven na roveň provedení vkladu.

Podle ustanovení se na řízení, v němž se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy vztahuje . Je tedy zřejmé, že soubor subjektivních práv, chráněných v daném případě je souborem nejdůležitějších práv a svobod občana, které mohou být omezeny jen zákonem a obecně jsou chráněny u a d. Jinak řečeno, pouze v případě, že by i na provedení záznamu dopadal , došlo by k ochraně takových práv a svobod, které lze považovat za základní svobody a v případě nedodržení mezí zákona, t. j. nevydání správního rozhodnutí, by došlo k ohrožení práv a svobod tvrzených stěžovatelkou.

Soudce zpravodaj zkoumal i otázku, zda lze vrácení listin o neprovedení záznamu považovat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti odkazuje na platnou judikaturu Ústavního soudu (zejména nález ÚS, uveřejněný pod

sp. zn.

a sp .zn.

, kdy při posuzování otázky orgány, které lze označit za orgány veřejné moci, je nutné vzít za měřítko rozdíl mezi právem veřejným a soukromým, přičemž za právo veřejné lze považovat tu oblast práva v níž jsou vztahy založené na nerovnosti zúčastněných subjektů. Veřejná moc v tomto případě je taková moc, která autoritativním způsobem rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. V daném případě však správní orgán - katastrální úřad nejen, že nemá postavení orgánu veřejné moci a jeho rozhodování nemá autoritativní charakter, ale navíc tento orgán ze zákona ani nemůže v případě neprovedení záznamu rozhodovat o právech či povinnostech dotčených subjektů, neboť nerozhoduje o vlastnických právech konkrétního subjektu k předmětným nemovitostem, ale pouze o splnění či nesplnění předpokladů navrhovaného úkonu.

Za této situace soudce zpravodaj konstatoval, že vrácením listin Katastrálním úřadem v S. nedošlo k porušení tvrzených práv a svobod, neboť se nejedná o rozhodnutí orgánu veřejné moci, a proto nezbylo, než podaný návrh odmítnout s tím, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 7. dubna 1998