Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 35/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti I. E., zastoupeného JUDr. M. A., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 1998, č.j. -18 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.11.1998, č j. -23 takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 1998 č.j. -18, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě na zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň se sídlem v Plzni Houškova 33, o vyměření cla, ze dne 10. 6. 1998, č.j. 4167/1-495/98, a zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.11.1998 č.j. -23 ve věci podání stěžovatele ze dne 23. 11. 1998 do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 1998 č.j. -18 o zastavení řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním zákonem, konkrétně právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle d (dále jen " ") a tvrdil, že došlo k porušení i y ČR, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Porušení spatřuje v postupu Krajského soudu v Plzni, který zaujal názor, že na úseku správního soudnictví není přístupný opravný prostředek proti žádnému rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že tento závěr platí jen v případě, že žalobu soud zamítne nebo rozhodnutí zruší, nikoliv pro rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jež je upraveno zákonem o soudních poplatcích, který výslovně odvolání proti usnesení připouští a dokonce umožňuje zaplacení poplatku v odvolací lhůtě.

Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti setrval na stanovisku vyjádřeném v napadených usneseních a vyjádřil přesvědčení, že jeho postupem nedošlo k namítanému porušení citovaných ustanovení ústavních předpisů, neboť soud postupoval podle zákona, konkrétně podle obč. soudního řádu. Z tohoto důvodu by měl, podle jeho názoru, ústavní soud stížnost zamítnout.

Celní ředitelství Plzeň, jako vedlejší účastník, odkázal na svůj názor, který byl předložen Krajskému soudu v Plzni pod č.j. k žalobě stěžovatele.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z předložených podkladů, jakož i z vyžádaných vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka a ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. učinil ústavní soud následující zjištění: Stěžovatel podal dne 17. 8. 1998 u Krajského soudu v Plzni žalobu proti pravomocnému rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň č.j. ze dne 10. 6. 1998 a Celního úřadu Rozvadov č.j. 98/51 ze dne 20. 4. 998, jimiž bylo stěžovateli, jako účastníku celního řízení, vyměřeno z dovezeného motorového osobního automobilu clo a daň z přidané hodnoty. Stěžovatel však při podání žaloby nezaplatil soudní poplatek, a protože nejde o řízení věcně osvobozené od soudních poplatků, byl stěžovatel Krajským soudem v Plzni vyzván, aby ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy soudní poplatek zaplatil. Ve výzvě k zaplacení byl výslovně upozorněn na případné nepříznivé následky spojené s nezaplacením. Jelikož stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, Krajský soud v Plzni řízení prvním z napadených usnesení ze dne 10. 11. 1998 č. j. -18 zastavil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl poučení, že proti němu nelze podat opravný prostředek s odkazem na § 250j odst. 4 obč. soudního řádu. Stěžovatel však navzdory poučení zaplatil soudní poplatek a současně podal proti uvedenému usnesení odvolání. Nato Krajský soud řízení o odvolání druhým z napadených usnesení ze dne 26.11.1998 č.j. -23 také zastavil a zaplacený soudní poplatek vrátil. Podstatu argumentace odůvodnění usnesení tvoří konstrukce, že v řízení o žalobě, jež bylo ukončeno usnesením ze dne 10. 11. 1998 rozhodoval soud podle V. části, II. hlavy obč. soudního řádu, která upravuje řízení o žalobách směřujících do (pravomocných) rozhodnutí orgánů veřejné správy a že toto řízení je řízením jednoinstančním, což vyplývá z § 250j odst. 4 obč. soudního řádu. Z toho soud vyvozuje, že proti žádnému druhu rozhodnutí soudu, které bylo učiněno v řízení podle V. části, II. hlavy obč. soudního řádu, není přípustný opravný prostředek, což platí také pro usnesení soudu učiněná v souvislosti s poplatkovou povinností navrhovatele. Jestliže proti němu podal stěžovatel odvolání, tak s ohledem na jednoinstančnost řízení není dán žádný funkčně příslušný soud ČR, který by mohl o něm rozhodovat, proto o něm rozhodl opětovně Krajský soud v Plzni a také toto řízení zastavil.

Ústavní soud především poukazuje na odůvodněný závěr Krajského soudu v Plzni, že správní soudnictví je v České republice vybudováno na principu jednoinstančního řízení, ve kterém je podání opravných prostředků podle § 250j odst. 4 obč. soudního řádu pro řízení podle hlavy druhé části páté vyloučeno. To platí nejen pro meritorní rozhodnutí, ale také pro rozhodnutí procesní povahy. V tomto smyslu představuje úprava správního soudnictví lex specialis také vůči regulaci poplatkové povinnosti. Pokud Krajský soud při rozhodování o zastavení řízení usnesením ze dne 10. 11. 1998 č.j. -18 postupoval podle a 2 , o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, jenž jinak v předpokládá možnost podání odvolání, nemůže uvedené ustanovení samo o sobě způsobit, aby v souzené věci patřící do sféry správního soudnictví, byl opravný prostředek přípustný. Ústavní soud, jak již podobně vyjádřil v usnesení ve věci

sp. zn.

ze dne 10. 11. 1998, akceptuje aplikaci využívající logickou metodu výkladu "a maiore ad minus", s níž lze dospět k poznatku, že pokud není přípustné odvolání ve správním soudnictví ve věci samé, není přípustné ani při rozhodnutí o zastavení řízení podle Z uvedených důvodů považuje Ústavní soud dosavadní přístupy obecných soudů, včetně názoru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 10. 1992,. 6 A 91/92, uveřejněné pod R 38/94 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, za ústavně konformní.

2

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by bylo napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do základního práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu y, či k porušení y. V návaznosti na dosavadní judikaturu ústavního soudu lze konstatovat, že k porušení práva na spravedlivý proces podle y dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, event. by zůstal v řízení delší dobu nečinný'). K takové situaci nedošlo, když soud postupoval v intencích předpisů upravujících jeho postup a když si stěžovatel sám svým laxním přístupem k povinnosti zaplatit soudní poplatek přivodil nepříznivé následky, které jsou s porušením této povinnosti spojeny.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 1999

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu