Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
32314.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 115/98
ČESKÁ REPUBLIKA IV.ÚS115/98
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti M.U., zastoupeného JUDr. M.J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 31 Ca 126/97 -23, ze dne 23. 12. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 , 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 90 Ústav y ČR zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že předmětným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 5. 5. 1997, čj. Poz 4451/10612/97/203-Br, kterým tento rozhodl dle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě "), že stěžovatel jako oprávněná osoba není vlastníkem budovy čp. 145, stavební parcely č. 287, na níž je budova postavena, a pozemků p.p. 1562/3, 1562/4, 1562/5, vše v katastrálním území Č. Své rozhodnutí okresní pozemkový úřad odůvodnil tak, že dům čp. 145 v Č. stavebně technickým spojením s domem čp. 253 vytvořil jeden funkční celek zobou budov, a dále, že provedenými stavebními změnami byl dům zásadně přestavěn, čímž byly naplněny podivínky ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě. Nevydání shora uvedených pozemků pak bylo odůvodněno zákonnou překážkou dle ustanovení § 1 1 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť pozemky souvisejí se stavbami objektů DD a jsou nezbytně nutné pro provoz těchto staveb.
Stěžovatel k napadenému rozsudku namítá, že rozhodnutí soudu nebylo podloženo důkazy, které by byly uvedeny v odůvodnění, kdy snad jen jediný důkaz, z něhož lze vyvodit závěry rozhodnutí, tj. posudek znalce ze dne 19. 2. 1997, není vůbec v odůvodnění rozsudku zmiňován. Výměra stavební parcely, na níž stojí budova čp. 145, se do dnešního dne nezměnila, nebyla zastavěna další stavbou a předmětné pozemky nebyly vyňaty ze zemědělského půdního fondu a je možno je nadále zemědělsky obhospodařovat. Budova čp. 145 nezanikla jako samostatná věc ve smyslu právním a současná změna ve způsobu jejího užívání nebyla způsobena zásadní přestavbou budovy. Podle názoru stěžovatele tedy neexistují důvody pro nevydání předmětných nemovitostí a pokud existují, musí být tyto důvody prokázány. V závěru stěžovatel uvádí, že předmětné otázky jsou otázkami právními a nikoliv skutkovými, a je proto úkolem soudu se s nimi vypořádal. Obecný soud však v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listin y a čl. 90 Ústav y ČR převzal právní názor uvedený ve sdělení jiného státního orgánu. Stěžovatel proto navrhuje stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušit.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spisový materiál O.Ú., okresního pozemkového úřadu, čj. 10612, a spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 126/97 . Z těchto spisových materiálů Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, čj. Poz 4451/10612/97/203-Br, ze dne 5. 5. 1997, se opíralo o znalecký posudek znalce Ing. M.N. ustanoveného tímto úřadem k odbornému posouzení přestavby původní zemědělské usedlosti čp. 145 na objekt DD. V závěru tohoto znaleckého posudku č. 0058/002/1997, ze dne 19. 2. 1997, je uveden rozsah změn jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti stavby v průběhu přestavby, z nichž k největší změně došlo u krovu (98%) a zdiva (31,1%). Celkově pak váženým průměrem na základě ceny prvků představují zcela nové prvky dlouhodobé životnosti rozsah 35,7% stavby. Přístavbou a nástavbou se obestavěný prostor nového objektu zvětšil o 51,1% (s. 9). Ve znaleckém posudku je dále při popisu posuzovaného objektu uvedeno, že budova původní zemědělské usedlosti čp. 145 byla přístavbou a nástavbou v letech 1969-1970 částečně půdorysně rozšířena a na místo podkroví (půdy) vzniklo nové podlaží. Dnes budova tvoří součást komplexu několika budov DD, přičemž propojením této budovy spojovacím krčkem s budovou čp. 253 vytvořily obě budovy jeden funkční celek (s. 4). K objasnění některých zjištění uvedených ve znaleckém posudku proběhlo k připomínkám stěžovatele dne 25. 3. 1997 místní šetření na místě samém za účasti znalce, stěžovatele, jeho právního zástupce a dalších osob, doplněné i o písemné vysvětlení znalce.
Ve svém rozhodnutí čj. Poz 4451/10612/97/203-Br, ze dne 5. 5. 1997, dospěl O.Ú., okresní pozemkový úřad, na základě znaleckého posudku k závěru, že provedenými změnami došlo u objektu čp. 145 k zásadní přestavbě, kterou tento objekt ztratil svůj původní stavebně technický charakter tak, že nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Pokud jde o předmětné pozemky, pak okresní pozemkový úřad shledal vedle stavební parcely p.p. 287, na níž stojí budova čp. 145, pozemky p.p. 1562/3 (115m2), 1562/4 (312m2) a 1562/5 (606m2) za plochu bezprostředně související a nutnou k provozu budov DD, která slouží ke spojovacím komunikacím a jako součást rozptýlené zeleně areálu budov. Z tohoto důvodu je proto okresní pozemkový úřad v rozhodnutí považoval z hlediska § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě za pozemky zastavěné. V opravném prostředku proti rozhodnutí okresního pozemkového úřadu stěžovatel zejména namítal, že tento úřad nedoplnil řízení takovými důkazy, aby mohl rozhodnutí a jeho zdůvodnění považovat za správné.
Nesouhlasil se závěrem, že stavba ztratila svůj stavebně technický charakter, a znalec neměl k dispozici úplnou projektovou dokumentaci stavby a fotodokumentaci. V řízení tak nebyly podle názoru stěžovatele prokázány překážky bránící vydání nemovitostí. Krajský soud v Hradci Králové k opravnému prostředku stěžovatele ve správním soudnictví rozhodnutí okresního pozemkového úřadu potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v zásadě opakuje důvody, které uvedl již v opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu. Především namítá, že krajský soud své rozhodnutí nepodložil důkazy, které by uvedl v odůvodnění. K této stěžovatelově výhradě ústavní soud konstatuje, že krajský soud v odůvodnění odkazuje na důkazní podklady shromážděné ve správním spise a aniž je označuje z hlediska jednotlivých provedených důkazů, provádí hodnocení těchto důkazních zjištění. Stěžovatel ostatně k těmto důkazním zjištěním nenamítá jejich obsah, ale právní závěry z nich vyvozené, neboť se podle jeho názoru soud dostatečně nevypořádal s právními otázkami, když převzal bez dalšího právní názor jiného státního orgánu. Jak již Ústavní soud uvedl k aplikaci § 11 odst. 4 zákona o půdě ve svých nálezech,
sp. zn. II. ÚS 186/95
a
, váže zákonodárce nevydání stavby patřící původně k zemědělské usedlosti pouze na podmínku zásadní přestavby, kterou blíže specifikuje ztrátou původního stavebně technického charakteru tak, že stavba již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. O zásadní přestavbě, v jejímž důsledku došlo nebo mohlo dojít ke ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby, lze přitom usuzovat tehdy, pokud je bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Pakliže v posuzovaném případě k takové podstatné obměně alespoň u jednoho prvku dlouhodobé životnosti došlo, musí být současně splněna i druhá zákonná podmínka, že stavba již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Zákonodárce tak nevydání váže finálně i na změnu účelu stavby, tedy kdy přestavba popře možnost zajištění zemědělské výroby ve vlastním i souvisejícím smyslu slova, přičemž pojem zásadní přestavba je přitom třeba vykládat restriktivně. V projednávaném případě, kdy přestavbou objektu došlo ke ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby a tato představuje svým účelem organickou součást budov DD, nelze v záměru doposud ve věci rozhodujících orgánů dovodit naplnění ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě spatřovat překročení ústavně daných mezí. Pokud jde o vydání předmětných pozemků, potvrdil krajský soud naplnění zákonné překážky nevydání těchto pozemků podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť tyto bezprostředně souvisejí se stavbami objektů DD a jsou nezbytně nutné pro provoz těchto staveb. Po zvážení skutkových okolností a tvrzení stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že výklad, který v tomto směru zaujal krajský soud, lze hodnotit jako výklad, který nevybočil z mezí a hledisek stanovených ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Ústavní soud se proto neztotožnil se stěžovatelem tvrzeným dotčením jeho základního práva zaručeného mu v čl. 36 odst. 1 Listin y a v čl. 90 Ústav y ČR,
spočívajícím v tom, že se krajský soud ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal s výše
uvedenými právními otázkami. Nemohl rovněž přijmout námitku stěžovatele, že napadeným
rozsudkem bylo porušeno stěžovatelovo základní právo vlastnit majetek a právo na dědění
zaručené mu v čl. 11 odst. 1 , 4 Listin y, neboť uvedeným článkem je chráněno vlastnické
právo již právně konstituované a tedy již existující a nikoliv pouze tvrzený nárok na ně. Pokud
pak jde o stěžovatelovu námitku k hodnocení důkazů krajským soudem, ústavní soud v této
souvislosti konstatuje, jak již uvedl v mnoha svých rozhodnutích, že u nenáleží
přehodnocovat hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, neboť není vrcholem jejich
soustavy. Nepřísluší u proto zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže si
přisvojovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listin y.
Ze shora uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost jako neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 18. února 1999
JUDr. Eva Zarembová
předseda senátu