Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 460/98

Ústavní soud

rozhodl dne 4. února 1999 v senátě ve věci

ústavní stížnosti J. V., zastoupené JUDr. R. K., advokátem AK,

proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1998, čj. 11

Co 425/98-39, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19.

6. 1998, čj. -25, za účasti 1) Městského soudu v Praze, 2)

Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a vedlejšího

účastníka Bytového družstva Hradčanská, Pod Baštami 4, 160 00

Praha 6, zastoupeného JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem AK,

Kleinerova 24, 272 01 Kladno, za souhlasu účastníků bez ústního

jednání, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1998, čj. -39, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19.6. 1998, čj. -25, se zrušují.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným

rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka mimo jiné uvádí, že těmito

rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv

zakotvených v článku 90 y ČR a článku 11 odst. 1 y

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Pokud by totiž

vedlejší účastník mohl se svým majetkem, jenž má podle ustanovení

převést stěžovatelce do jejího

vlastnictví, volně disponovat, jak dovozuje Městský soud v Praze

v napadeném usnesení s odkazem na ustanovení § 123 občanského

zákoníku, potom by citované ustanovení § 23 postrádalo jakýkoli

smysl a kontraktační povinnost v něm obsažená by byla zcela

formální. Podle článku 11 odst. 3 y vlastnictví zavazuje

a nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se

zákonem chráněnými obecnými zájmy. Právem druhého je třeba rozumět

právo stěžovatelky na bezplatný převod bytové jednotky,

spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku.

Tyto aspekty však Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí zcela

opomenul a zejména nevzal v úvahu, že stěžovatelka má právo získat

do svého vlastnictví i poměrnou část společných prostor, pozemku

a nebytových prostor. Vzhledem k výše uvedenému domáhá se proto

stěžovatelka zrušení napadených rozhodnutí.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 22. 1. 1999

mimo jiné uvedl, že stěžovatelka není vlastníkem bytové jednotky

ani spoluvlastníkem společných prostor, takže je to naopak

vedlejší účastník, který jako vlastník má právo na ochranu svého

práva vlastnit majetek. Z těchto, jakož i dalších, důvodů navrhuje

proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Obvodní soud pro Prahu 6 uvedl ve svém vyjádření ze dne 11.

1. 1999, že při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 74 odst.

1 , jakož i z ustanovení , a takto

i své rozhodnutí, jímž neporušil ani nezpochybnil právo

stěžovatelky vlastnit majetek, odůvodnil. Navrhuje proto rovněž

zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Bytové družstvo Hradčanská se sídlem

v Praze uvedl ve svém vyjádření mimo jiné to, že tvrzení

stěžovatelky o krácení jejího spoluvlastnického podílu na

společných částech domu je zavádějící. Protože totiž stěžovatelka

odmítla podepsat nabízenou smlouvu, zbavila se tak možnosti získat

spoluvlastnický podíl v uvedeném rozsahu v tehdejší době. Nyní

členové družstva, včetně stěžovatelky, která proti usnesení

členské schůze nepodala žalobu, rozhodli, že přijmou za člena

družstva další osobu, která vybuduje v půdním prostoru domu byt.

Tato osoba za vybudování bytu uhradí další členský podíl,

z kterého družstvo opraví v podstatné míře celý dům, a poté

jednotlivé byty s příslušenstvím převede do vlastnictví členů.

Stěžovatelka se nemůže dovolávat ochrany práva vlastnit majetek,

neboť toto právo jí dosud nevzniklo a má pouze nárok na plnění.

Svého práva se dovolává navíc způsobem, jako by napadené usnesení

bylo jediným prostředkem k ochraně jejích práv. Podle zákona

o Ústavním soudu je možno podat ústavní stížnost teprve poté, kdy

účastník vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého

práva. Tak se však v projednávané věci nestalo, neboť nebylo

rozhodnuto ve věci samé, ale pouze o návrhu na vydání předběžného

opatření. Z uvedených důvodů domáhá se proto zamítnutí ústavní

stížnosti.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 Ústavní

soud zjistil, že stěžovatelka podala u tohoto soudu současně se

žalobou návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by

vedlejšímu účastníku bylo zakázáno provádět v pátém podlaží domu

čp. 274 k. ú. Hradčany takové stavební práce, které mají a nebo by

měly za následek změnu společného prostoru v tomto podlaží na byt

nebo nebytový prostor. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl napadeným

usnesením tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl,

když podle jeho názoru by takovým rozhodnutím jinak vlastně již

řešil konečnou úpravu vztahů mezi účastníky a když navíc

stěžovatelka, jejíž spoluvlastnické vztahy k předmětné nemovitosti

dosud nebyly upraveny, není k žalobnímu návrhu aktivně

legitimována. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud

v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně

potvrdil. K námitce stěžovatelky, že stavebními úpravami

společných prostor bude zkrácen její spoluvlastnický podíl

k těmto dosud společným prostorám, uvedl krajský soud, že podle

ustanovení je vedlejší účastník

k takovým stavebním úpravám oprávněn, pokud tak činí v souladu

s příslušnými zákony. Ani případný nárok stěžovatelky na uzavření

smlouvy o převodu bytové jednotky do jejího vlastnictví nezakládá

její právo omezovat vlastníka věci v jeho dispozičním právu,

jinými slovy, stěžovatelka k podání návrhu není v daném případě

aktivně legitimována.

Zatímco tedy obvodní soud v napadeném rozhodnutí zkoumá

spornou otázku alespoň z části v "procesní" rovině, když mimo jiné

má za to, že vydání předběžného opatření by již nepředstavovalo

úpravu předběžnou, městský soud ji již posunuje do "věcné" roviny

zdůrazněním dominantní pozice vedlejšího účastníka jako vlastníka

věci a závěrem o nedostatku aktivní legitimace na straně

stěžovatelky. V napadeném usnesení městský soud tak předjímá

rozhodnutí ve věci samé, a to navíc způsobem, který zcela

jednostranně, a již zde lze konstatovat, že rovněž protiústavně,

klade důraz na vlastnické právo žalovaného družstva, ačkoli již

, o úpravě majetkových vztahů a vypořádání

majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů,

zcela jasně naznačuje cíl a účel transformace bytových družstev,

totiž uspokojení nároku členů družstev, kteří v tomto

transformačním procesu získávají postavení oprávněných osob (§

23). Obdobný účel sleduje i , kterým se

upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé

vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé

zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.

V tomto účelu zmíněného zákona, zohledňujícího specifikum tohoto

typu vlastnictví určeného k transformaci, tkví důvod, proč

k transformaci bytových družstev musí docházet transparentním

způsobem, a to rovněž při respektování stávajících stanov bytových

družstev, svěřujících základní pravomoci členské schůzi jako

nejvyššímu orgánu družstva. Tento aspekt však obecné soudy

v projednávané věci vůbec nezkoumaly, zdůraznivše bez dalšího

pouze již konstatovaný a dominantně pojatý moment vlastnictví,

ačkoli dominující postavení oprávněných osob v transformačním

procesu bytových družstev mají právě členové družstva. V etapě

transformace bytového družstva je tedy každý člen tohoto družstva

legitimován k podání návrhu týkajícího se způsobu realizace této

transformace, přičemž je věcí skutkového zjištění, v napadených

rozhodnutích se zcela nedostávajícího, zda transformující se

družstvo postupuje ve shodě s platně projevenou relevantní vůlí,

manifestovanou rozhodnutím členské schůze, jako nejvyššího orgánu

družstva. Jakkoli tedy ve stádiu rozhodování o předběžném opatření

zpravidla ještě nedochází k zásahu orgánu veřejné moci uvedenému

v ustanovení ,

o Ústavním soudu, nelze vyloučit, že i takovým pravomocným

rozhodnutím může k uvedenému zásahu dojít, a to zejména

v případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření svým způsobem

již předjímá rozhodnutí ve věci samé, a vytváří tak stav možných

neodčinitelných následků.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení článku 90 y ČR a článku 36 odst. 1 y podle

ustanovení ,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. února 1999