Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 226/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a členů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele ing. Z.K., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 1998, čj. -29, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. května 1997, čj. -20, takto:

Návrh se odmítá. Odůvodnění :

Navrhovatel podal dne 14. 5. 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ve stížnosti se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 1998, čj. -29, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. května 1997, čj. -20, s tvrzeními, že jimi byla porušena jeho základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. , a z něj zjistil, že dne 6.8.1993 podal navrhovatel návrh na obnovu řízení proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1993, čj. -35 a proti souvisejícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 1. 1993, sp. zn. . Tvrdil, že v uvedeném případě bylo rozhodnuto v

jeho neprospěch v důsledku trestného činu jednoho soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 a dvou soudců Městského soudu v Praze.

Obvodní soud pro Prahu 1 dne 14. května 1997 usnesením, čj. ), návrh na obnovu řízení zamítl, s odůvodněním, že uvedení soudci nebyli odsouzeni pro žádný trestný čin. Proti uvedenému rozhodnutí obvodního soudu podal navrhovatel odvolání. Městský soud v Praze pak usnesením ze dne 28. ledna 1998, čj. -29, rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas ústavní stížnost. V ní namítal, že postupem soudů byla porušena jeho základní práva na spravedlivé a veřejné projednání věci v jeho přítomnosti a na rychlou a účinnou ochranu jeho práv nezávislým a nestranným soudem, daná mu , 3, , , a d (dále jen " ") a čl. l Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod (č. 209/1992 Sb.). Dále měl Městský soud v Praze porušit y svým usneseními ze dne 28. 1. 1998, čj. -29, protože uložil navrhovateli poplatek z odvolání v rozporu s ust. písmeno g) a odst. 3

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 15. 10. 1998, uvedl, že v řízení postupoval v souladu s platnými zákony. Pokud jde o stanovení soudního poplatku, jednalo se o řízení o povolení obnovy řízení, ve kterém neplatí osvobození od soudních poplatků.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nedůvodná. Navrhovatel nespecifikoval v ústavní stížnosti v čem měla spočívat porušení základních práv a svobod. Pokud se nepřímo odvolával na to, že Městský soud rozhodl o věci bez nařízeného jednání, stalo se tak v souladu s ust. písmeno c) (dále jen " "). Toto ustanovení umožňuje rychlé projednání odvolání v méně závažných případech procesního rázu, což je v souladu se zásadami hospodárnosti, účelnosti a rychlosti soudního řízení. Navrhovatel v daném případě, jak v žalobě, tak v odvolání proti usnesení soudu 1. stupně, nenavrhl žádný důkaz o tom, že zmínění soudci rozhodli v jeho neprospěch v důsledku své trestné činnosti a toto tvrzení také prokázáno nebylo. Samotná skutečnost, že bylo rozhodnuto v neprospěch navrhovatele nemůže znamenat porušení jeho základních práv.

Pokud se jedná o údajně nesprávná stanovení soudního poplatku z odvolání, ani tu Ústavní soud neshledal porušení navrhovatelových základních prav. Soudy se totiž v řízení zabývaly tíhl, zda jsou splněny procesní předpoklady k tomu, aby obnova původního řízení byla povolena. Jde o iudicium rescindens ve smyslu ust. až 234 Pro toto řízení neplatí věcné osvobození od poplatku řízení. Pokud navrhovatel namítá, že měl být osvobozen od poplatků podle písmeno g) , je třeba mít na zřeteli, že toto ustanovení se vztahuje na úkony ve věcech náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V dané věci však šlo o povolení obnovy řízení, tedy o jiný předmět řízení.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 1998

JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu