Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 78/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 2000,

sp. zn.

, mimo ústní jednání dne 5. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadným podáním, označeným jako "ústavní stížnost" (formální vada spočívala zejména v absenci právního zastoupení, o jehož bezpodmínečné nutnosti byl stěžovatel ve svých předchozích věcech řádně poučen), stěžovatel napadl usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 2000 (

) a tvrdil, že toto rozhodnutí Ústavního soudu je - stručně řečeno - v rozporu s ústavním pořádkem republiky. Stěžovatel v rozboru procesních předpisů, platných pro řízení před Ústavním soudem, dovozoval pochybení Ústavního soudu, za nichž k vydání jím napadeného usnesení, jak shora je označeno, došlo. Z předchozích věcí stěžovatele, vedených před Ústavním soudem pod různými spisovými značkami (

,

,

,

,

a dalších) a ze spisů k těmto věcem se vztahujících je patrno, že stěžovatel byl opakovaně poučován o formálních náležitostech ústavní stížnosti včetně zákonem stanovené podmínky povinného zastoupení advokátem, stejně tak jako bylo rozhodovacími důvody v těch kterých rozhodnutích vyloženo, že, a proč, proti rozhodnutím Ústavního soudu není opravný prostředek v jakékoliv procesní formě přípustný.

Za této situace zcela pro odůvodnění tohoto rozhodnutí postačí stěžovatele na odůvodnění předchozích rozhodnutí beze zbytku odkázat, neboť dotyčná materie byla mu opakovaně již dříve vyložena.

Návrh stěžovatele, jak vpředu je označen, byl proto posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, resp. jako návrh nepřípustný, a proto o něm jako takovém bylo rozhodnout odmítavým výrokem [ , e) , ve znění pozdějších předpisů], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( , ve

znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 5. června 2001