Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 430/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. L. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti odložení podnětu stěžovatele na podání návrhu na popření otcovství Nejvyšším státním zastupitelstvím v Brně ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. , a o návrhu na zrušení zákona o rodině č. , ve znění ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 6. 10. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 8. 10. 1998.

Svým návrhem se domáhá, aby Ústavní soud přikázal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, aby opětovně projednalo jeho návrh na popření otcovství ve smyslu ustanovení zákona o rodině. Domnívá se, že odložením jeho podnětu Nejvyšším státním zastupitelstvím v Brně pod sp. zn. , ze dne 25. 8. 1998, byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to , , d a rovněž práva dítěte zakotvená v Úmluvy o právech dítěte. Namítá, že uvedenou situaci nezavinil a byl matkou dítěte podveden. Poukazuje na skutečnost, že ustanovení zákona o rodině má diskriminační charakter vůči ostatním účastníkům rodinněprávních vztahů a odporuje tedy ustanovení d a žádá, aby Ústavní soud toto zákonné ustanovení zrušil.

K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. zákonem o rodině, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jestliže se namítá porušení d, je nutno si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článkud, jakož i z dalších ustanovení a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny ústavní principy, na nichž je tato zásada budována.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že nejvyšším státním zástupcem nebylo vyhověno podnětu stěžovatele k postupu ve smyslu ustanovení § 62 zákona o rodině, tedy že nebyl podán návrh na popření otcovství. Jak již konstatoval i nejvyšší státní zástupce, po provedeném šetření nebylo zjištěno, že by zájem dítěte vyžadoval popření otcovství jeho matrikového otce a ke stejnému závěru se po prostudování spisového materiálu přiklonil i Ústavní soud. Ustanovení § 62 zákona o rodině nelze vykládat jako další běžné zákonné ustanovení o popěrném právu v rámci rodinněprávních vztahů. Jedná se o zcela výjimečné oprávnění státního orgánu (nejvyššího státního zástupce), které lze aplikovat pouze za přesně stanovených podmínek, v daném případě je touto podmínkou zájem dítěte na změně rodinných vztahů. Není ani případné za této situace namítat porušení práv dítěte, jak je stanoveno v čl. 7 Úmluvy o právech dítěte, neboť žádným zásahem orgánu veřejné moci nebylo porušeno právo dítěte znát své rodiče a právo na jejich péči. Stav dnešního rodinného uspořádání stěžovatele, dítěte a jeho matky, je výsledkem svobodného rozhodování dospělých jedinců o svých rodinných poměrech. Za daného stavu věci z výše naznačených důvodů proto nemohla být dotčena základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, a to ani právo na rovnost účastníků řízení a právo na zákonného soudce (, d).

K žádosti stěžovatele, aby Ústavní soud přikázal Nejvyššímu státnímu zastupitelství, aby opětovně projednalo jeho návrh na popření otcovství podle ustanovení zákona o rodině, Ústavní soud podotýká, že nemá jiných pravomocí než upravených v y ČR s tím, že ani z úpravy obsažené v a násl. , o Ústavním soudu, nelze v tomto konkrétním případě dovodit jeho oprávnění přikázat jinému státnímu orgánu něco konat, zejména má-li především kasační pravomoci, což současně znamená, že není oprávněn na sebe atrahovat pravomoci jiných státních orgánů.

Vzhledem ke skutečnosti, že z návrhu ústavní stížnosti nevyplývá, že by napadeným usnesením došlo k porušení ústavních práv stěžovatele, je třeba návrh pokládat za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení zákona o rodině č. , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud konstatuje, že návrh na zrušení ustanovení zákona sleduje osud vlastní ústavní stížnosti a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud tímto návrhem zabývat ani nemohl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu