Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 295/98

Ústavní soud

rozhodl dne 10. listopadu 1998 v senátě ve

věci ústavní stížnosti 1) ing. M. K., 2) ing. M. Z., obou

zastoupených JUDr. R. C., advokátkou AK, proti rozsudku Okresního

soudu v Semilech ze dne 19. 12. 1996, čj. -51,

a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 1998, čj.

25 Co 90/97-72, za účasti 1) Okresního soudu v Semilech, 2)

Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení,

a T. k. S., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem AK, jako

vedlejšího účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez ústního

jednání,

takto:

Rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 12. 1996, čj.1 -51, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne3. 4. 1998, čj. -72, se zrušují.

Odůvodnění.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše citovaným

rozsudkům obecných soudů, kterými byla zamítnuta jejich žaloba na

určení, že jsou na základě kupní smlouvy uzavřené dne 1. 12. 1993

vlastníky tří tenisových dvorců, stěžovatelé uvádí, že v rámci

privatizace s. p. K. S. nabyli na základě kupní smlouvy s Fondem

národního majetku vlastnické právo, mimo jiné také k pozemku p. č.

565/1 v k.ú. S. Na tomto pozemku jsou vybudovány tři tenisové

dvorce v užívání T. k. S. a přestože se kupní smlouva o tenisových

dvorcích nezmiňuje, stěžovatelé se domnívají, že vlastnické právo

k nim nabyli jako k součásti uvedeného pozemku. Tenisové dvorce

podle stěžovatelů představují jistý druh zpevnění pozemku,

a i když toto zpevnění bylo způsobeno stavbou podle předpisů

stavebně právních, nelze je považovat za stavbu ve smyslu

ustanovení , neboť jejich spojení

se zemí postrádá pevný základ. Obecné soudy však zaujaly názor, že

tenisové dvorce nejsou součástí pozemku, nýbrž samostatnou

nemovitou věcí - stavbou, ke které stěžovatelé nezískali nabývací

titul, a tudíž jim vlastnické právo nesvědčí. Stěžovatelé mají za

to, že v důsledku nesprávného názoru obecných soudů obou stupňů

bylo porušeno jejich právo garantované v článku 11 y

základních práv a svobod (dále jen "Listina") a žádají, aby

Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 24.

9. 1998 poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Rovněž Okresní

soud v Semilech ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 1988 má za to, že

vše, co v této věci mělo být uvedeno, je konstatováno v napadeném

rozsudku.

Vedlejší účastník T. k. S. uvedl ve svém vyjádření ze dne 9.

11. 1998 mimo jiné to, že charakteristika předmětných tenisových

kurtů jako"stavby" je nepochybná a že tato "stavba" je spojena se

zemí pevným základem, neboť struktura tenisového kurtu,

spočívající ve vrstvení stlačovaných stavebních hmot do hloubky

70 cm, zcela jistě představuje "pevný základ", kterým je kurt

spojen se zemí. Protože vlastnické právo k předmětným nemovitostem

stěžovatelům nenáleží, navrhuje proto vedlejší účastník zamítnutí

ústavní stížnosti. Z obsahu spisu Okresního soudu v Semilech, sp.

zn. , Ústavní soud zjistil, že obecné soudy vycházely ze

skutečnosti, že tenisové dvorce jsou stavbou, a tudíž nemovitostí,

takže vzhledem k tomu, že nebyly předmětem kupní smlouvy uzavřené

s Fondem národního majetku, nenabyli k nim podle jejich názoru

stěžovatelé vlastnictví. Krajský soud v odvolacím řízení posuzoval

zejména námitku stěžovatelů opakovanou v ústavní stížnosti

a dospěl k závěru, že tenisové dvorce vybudované na pozemku p. č.

565/1 v k. ú. S. nejsou jeho součástí, neboť jde o stavbu

jednoznačným a nezaměnitelným způsobem určenou a jako hmotný

a ovladatelný předmět občanskoprávních vztahů nesdílí s parcelou

stejný právní režim.

Ústavní soud, vědom si toho, že není soudem nadřízeným soudům

obecným, se v dané věci zaměřil na ústavně právní stránku věci,

neboť stěžovatelé namítali porušení článku 11 y. Stěžovatelé

jsou na základě kupní smlouvy s Fondem národního majetku vlastníky

nemovitosti - pozemkové parcely č. 565/1 v k. ú. S., a protože

považují stavbu vybudovanou na tomto pozemku za jeho součást,

domáhají se soudní cestou ochrany výkonu svých vlastnických práv

i vůči této součásti, neboť ke stavbě (tenisovým dvorcům),

vybudovaným na předmětné pozemkové parcele, je zapsán v katastru

nemovitostí jiný vlastník, T. k. S. Podle interpretačního pravidla

k výkladu ustanovení , které

zaujal Ústavní soud v nálezu uveřejněném pod č. 25 ve sv. 1 Sbírky

nálezů a usnesení Ústavního soudu a kterého se stěžovatelé

dovolávají i v ústavní stížnosti, je "ustanovení § 120 odst. 2

, podle kterého stavba není součástí pozemku,

nutno interpretovat v návaznosti na odst. 1, tudíž stavba není

součástí pozemku tehdy, jestliže jde o stavbu, která je věcí

nemovitou nebo jestliže jde o stavbu, která je věcí movitou

a která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od

něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemku".

V projednávané věci okresní soud dovodil, že jde nepochybně

o stavbu, tedy nemovitost, a podle názoru krajského soudu jde

o stavbu jednoznačným a nezaměnitelným způsobem určenou, o hmotný

a ovladatelný předmět občanskoprávních vztahů, nesdílející

s parcelou stejný právní režim. Z těchto závěrů plyne, že obecné

soudy položily rovnítko mezi pojmem "stavba" a pojmem

"nemovitost". Podle ustanovení

je však nemovitostí pouze taková stavba, která je spojena se zemí

pevným základem. Z rozhodnutí obecných soudů nevyplývá, že by se

tyto zabývaly posouzením, zda podzemní vrstvy tenisových dvorců

lze považovat za pevné základy, kterými je stavba spojena se zemí

či nikoliv. Bylo-li tedy v dané věci dovozeno vlastnické právo

k předmětné stavbě s odkazem na ustanovení § 120 odst. 2

, aniž by bylo zjišťováno, zda stavba svým

charakterem splňuje podmínky nemovitosti ve smyslu ustanovení §

119 odst. 2 , pak nelze než konstatovat, že tím

obecné soudy porušily ústavně garantované právo stěžovatelů

zakotvené v článku 36 y odst. 1, neboť jim neposkytly

náležitou soudní ochranu. Pro úplnost však Ústavní soud podotýká,

že ve spise Okresního soudu Semily je založen zápis z jednání ze

dne 25. 4. 1992 mezi zástupci T. k. S. a tehdejšími předkladateli

privatizačního projektu, nynějšími stěžovateli, ze kterého

vyplývá, že obě strany potvrdily, že vyřešily všechny sporné

otázky, týkající se tenisových kurtů, když se dohodly na uzavření

předběžné dohody o nájmu pozemků, mimo jiné i p.č. 565/1, ve

prospěch T. k. S. za úhradu ve výši nezbytných nákladů spojených

s vlastnictvím těchto pozemků s tím, že majetek ve vlastnictví T.

k. S. nebude velkou privatizací dotčen. V souvislosti s touto

dohodou, zcela odhlédnuto od posouzení, zda sporná stavba je či

není nemovitostí, se nabízí, obecnými soudy nezkoumaná, otázka, co

vlastně bylo předmětem kupní smlouvy, kterou stěžovatelé uzavřeli

s Fondem národního majetku na základě schváleného privatizačního

projektu, jinými slovy, k čemu směřoval v tomto bodě projev vůle

stěžovatelů (koupě pozemku s tenisovými dvorci či bez nich), a zda

tedy právní úkon stěžovatelů vůbec obstojí z hlediska jeho

určitosti ve smyslu ustanovení .

Na základě těchto zjištění a úvah Ústavní soud podle

ustanovení ,

o Ústavním soudu, pro porušení článku 36 odst. 1 y ústavní

stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. listopadu 1998