Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
29872.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 337/97
ČESKÁ R E P U B L I K A
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vladimíra Paula v právní věci navrhovatele P., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 23 Co
203/96, ze dne 5. 6. 1997, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení č1. 2 odst. 4 Ústav y ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 3 C 763/95 , ze dne 15. 2. 1996, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný (nyní stěžovatel) je povinen zaplatit žalobci částku 15.918,- Kč se 17% úrokem z prodlení a náklady řízení. Tato částka představovala kauci, o jejímž zaplacení se stěžovatel dohodl se svým zaměstnancem při nástupu do funkce, a proti které si při skončení pracovního poměru svého zaměstnance započetl svou pohledávku z titulu náhrady škody. Dle názoru soudu mohou účastníci pracovněprávních vztahů uzavřít jen pracovní
1
smlouvy a dohody, upravené právními předpisy, a není možné se od těchto předpisů odchýlit. Vzhledem k tomu, že skládání kaucí žádné předpisy neumožňují, jedná se v případě dohody o složení kauce o neplatný právní úkon dle § 242 odst. la ZP , neboť vázání možnosti výkonu funkce ve firmě na ochotu občana omezit se v nakládání s částí svého majetku ve prospěch svého zaměstnavatele je nutné považovat za zneužití práv zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 ZP .
Stěžovatel s uvedenou argumentací soudu nesouhlasí, je přesvědčen, že smluvní volnost, zaručenou v demokratické společnosti ustanovením č1. 2 odst. 3 Listin y, je nutné aplikovat i v oblasti pracovně právních vztahů, upravených zákoníkem práce , tedy normou zastaralou a nevyhovující změněným společenským poměrům. Dohodu o složení kauce považuje za dohodu o jiných podmínkách ve smyslu § 29 odst. 2 ZP a tedy o úkon platný.
Ústavní soud přezkoumal návrh spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 3 C 763/95 , a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v soustavě obecných soudů a že není oprávněn zasahovat do činnosti těchto soudů, pokud tyto postupují ve shodě s principy obsaženými v hlavě páté Listin y.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 3 C 763/95 , je zřejmé, že oba soudy postupovaly v souladu s principy, obsaženými v hlavě páté Listin y, a že navrhovatel opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se tyto soudy zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí i vypořádaly v souladu s § 132 a 157 odst. 2 o.s.ř. Podstatou ústavní stížnosti je pak nesouhlas s právním názorem, ke kterému soudy po provedeném dokazování dospěly, a který spočíval v tom, že dle ustanovení § 246 -248,
2
konkrétně § 244 odst. 1 zákoníku práce mohou účastníci pracovněprávních vztahů uzavřít jen takové smlouvy či dohody, které jsou upraveny pracovněprávními předpisy, přitom předmětnou možnost skládání kaucí zaměstnancem jako jistiny na náhradu škody neznají, v důsledku čehož je taková smlouva neplatná a nastupuje povinnost dle § 242 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přijaté plnění vydat. Ze samotného faktu, že soudy nevyhověly návrhu stěžovatele a dospěly k právnímu závěru, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nelze dovozovat opodstatněnost ústavní stížnosti jako krajního prostředku ochrany práv. Navrhovatel se navíc v ústavní stížnosti dovolává porušení čl. 2 odst. 3 Listin y a čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR, které zakotvují princip primátu občana nad státem, jakožto obecných ustanovení, která však neobsahují žádná samostatná jednotlivá základní práva nebo svobody, což dále znamená, že těchto ustanovení se lze domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listin y, ústav y ČR nebo mezinárodních smluv dle č1. 10 Ústav y, která obsahují již konkrétní základní právo nebo svobody, k jejichž porušení mělo dle stěžovatele dojít (srov. odůvodnění ve věci Pl. ÚS 12/94 ). Návrh stěžovatele však žádné takové tvrzení neobsahuje a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ze všech shora uvedených důvodů ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 28. 8. 1998 předseda senátu Ústavního soudu
3