Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 400/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud české republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J.L., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 1997, čj. -2698, za účasti Vrchního soudu v Praze, zastoupeného předsedou senátu JUDr. M.V., jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 23. 10. 1997 se stěžovatel s odvoláním na porušení a č1. 13 Římské úmluvy o ochraně lidských práv, ; ; č1. 8 odst. 2, 3 a 5 d a č1. 2

1

odst. 3 y ČR domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto podle tr. řádu jako nedůvodné jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze, na základě kterého byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle a 2 písm. a) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to přesto, že v obsahu spisového materiálu není jediný důkaz o tom, že by se dopustil trestného činu dle a 2 písm. a) tr. zákona, že byl zbaven svobody jinak než stanoví zákon, že při zatýkání nebyla dodržena zákonná lhůta a v důsledku toho i sama vazba byla uvalena nezákonně, že došlo k zneužití státní moci, mimo jiné i v důsledku nedostatku podpisu předsedkyně senátu na rozsudku krajského soudu.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření účastníka řízení odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud jde o formální náležitosti prvostupňového rozsudku, odvolal se na § 17 kancelářského řádu pro soudy.

Vrchní státní zastupitelství jako vedlejší účastník ohledně nedodržení lhůty uvedl, že ve smyslu § 75 tr. řádu byla lhůta dodržena a stran dokazování a postupu soudu při hodnocení důkazů odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku vrchního soudu.

Jak Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným obecným soudům ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté y. Z ústavního principu

nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada

volného hodnocení důkazů, která je obsažena v jednotlivých ustanoveních trestního řádu (§ 2 odst. 6; § 125 tr. řádu). Pokud obecné soudy v posuzované vece podmínky stanovené trestním řádem respektují, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit "hodnocení důkazů", provedené těmito soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného principu nezávislosti soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti je založena na nesouhlasu se závěry obecných soudů, ke kterým tyto dospěly na základě provedeného dokazování, jak pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů, tak jejich souhrnu, námitky, které stěžovatel uvádí ve své ústavní stížnosti, přitom uvedl již v řízení před obecnými soudy, které se s nimi v podstatě vypořádaly a svá rozhodnutí také odůvodnily. Ústavní soud z obsahu spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. , nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení shora uvedených ustanovení tr. řádu, a obsah spisu naopak svědčí o tom, že se obecné soudy určujícími skutkovými okolnostmi řádně zabývaly, což ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že vrchní soud doplňoval dokazování i dalšími výslechy, a své rozhodnutí také odůvodnily, přičemž ohledně subjektivní stránky trestného činu vrchní soud v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že jen osobě normálně duševně nevyspělé by nedošlo na rozum, že se v tomto prostředí pro které stěžovatel zakoupil dům čp. 152 v M.; přebral kolem 1.200 kg PMK, za které předal také peníze; pronajal dům čp. 332 v J.; shromažďoval technologické zařízení; vykonával výkonnou a operativní funkci a jako jediný měl spolu s ing. V. klíče a kde se desetitisícové a statisícové částky předávaly

"Cash" v igelitových taškách bez jakékoliv evidence,. . nerealizuje výroba a úprava drog. Za této situace a vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Stran námitek, týkajících se rozhodnutí o vzetí do vazby, Ústavní soud odkazuje na 60 denní lhůtu, upravenou v § 72 odst. 2 uvedeného zákona s tím důsledkem, že jde v tomto směru o ústavní stížnost opožděnou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již v roce 1995.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 20. 7. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu

4