Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 125/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti E.P., zastoupeného JUDr. M.P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 1995, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 20. 3. 1998 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně v právní věci o určení, že žalobce L.P. žil se zemřelým zůstavitelem M.P. nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost. Stěžovatel, který v předchozím řízení vystupoval jako odpůrce, namítá, že mu postupem Krajského soudu v Brně bylo odepřeno rovnocenné postavení před soudem garantované v d (dále jen " "). Odepření tohoto práva stěžovatel spatřuje v tom, že před soudy obou stupňů byly připuštěny pouze ty důkazy, které navrhovala druhá strana. Tím, že nebyly připuštěny jím navržené důkazy, dospěl Krajský soud v Brně k závěrům spočívajícím na neověřených skutečnostech. Uvedeným postupem mu tak byla odňata možnost domáhat se svého práva a nezávislého a nestranného soudu ve smyslu y. Z obsahu ústavní stížnosti rovněž vyplývá, že stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1997, č. j. -52, jako nepřípustné odmítnuto. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 1995, sp. zn. , zrušil.

Po přezkoumání všech skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští ( až 239 ). Z toho je třeba dovodit závěr, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno je považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. V takových případech proto lhůta k podání ústavní stížnosti plyne ode dne právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva, v daném případě práva podat dovolání (viz např. usnesení ze dne 17. 6. 1997,

sp. zn.

, publikované pod č. 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8, str. 431).

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 1995, sp. zn. -42, nabyl právní moci již v době, která vzhledem k dodržení zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti zcela evidentně uplynula.

Soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj