Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 165/98

ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 165 / 98

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B.V., zastoupeného JUDr. T.S., t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , v platném znění, jako návrh nepřípustný.

Podle znění y je rozhodnutí Ústavního soudu vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.

Podle znění odst. 2 téhož článku y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.

Ústavní soud je orgánem ústavním a nikoli článkem v hierarchii soudů obecných, a proto i z ustanovení , v platném znění, vyplývá, že vykonatelnost nálezů Ústavního soudu nastává okamžitě jejich vyhlášením resp. doručením jejich písemného vyhotovení účastníkům. Podle zákona o

1

Ústavním soudu je odvolání proti usnesení nepřípustné. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou tedy konečná. Ústavní soud není orgánem veřejné moci, tak jak to má na mysli ustanovení písm.c) y, a proto proti jeho rozhodnutí nelze podat ústavní stížnost.

Jen pro úplnost dodáváme, že ze spisu

sp. zn.

vyplynulo, že jeho soudce zpravodaj shledal zjevnou neopodstatněnost návrhu ze dvou důvodů

1. Ze soudních spisů a z vyjádření Okresního soudu v Kolíně, jakož i Krajského obchodního soudu v Praze, jež si soudce zpravodaj pro posouzení věci vyžádal, vyplývá, že se v daném případě jedná o pohledávku, kterou stěžovatel uplatnil v rámci konkurzního řízení ve smyslu čl. 20 zákona č. 238/1996 Sb., a to přihlášením své pohledávky na základě podání z 16. 2. 1997. Odtud lze dovodit i souhlas stěžovatele podrobit se režimu konkurzního řízení. Za této situace je evidentně nemožné uspokojit takto vznesené nároky jaksi přednostně mimo konkurzní řízení a před konkurzním řízením, jehož je účastníkem. V souladu s tím nemohl ani Okresní soud v Kolíně než podle § 14 odst. 1 písm. c) cit. zákona řízení ze zákona přerušit.

2. Druhým aspektem zjevné neopodstatněnosti předmětné ústavní stížnosti je skutečnost, že stěžovatel nebyl zřejmě zkrácen ve svých právech dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadený zásah soudního orgánu (totiž přerušení řízení u Okresního soudu v Kolíně) nelze kvalifikovat jako bezdůvodnou nečinnost nebo neodůvodněné průtahy, neboť tento soud byl ze zákona povinen tak učinit.

Protože stěžovatel přihlásil své pohledávky do konkurzního řízení ve smyslu § 20 cit. zákona jeví se jako správné stanovisko Krajského obchodního soudu v Praze, že v tomto případě nejde o nárok na vydání věci (která mu byla v rámci restituce již vydána). Práva stěžovatele uplatnit právní cestou své pohledávky jsou však

2

zachována, neboť stěžovatel se stává přednostním věřitelem ve smyslu § 68 odst. 2 zákona č. 238/1996 Sb., právě jako nositel pohledávek, vyplývajících z restitučních nároků.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 28. dubna 1998