Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 266/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele B.V., zastoupeného advokátem JUDr. T.Sch., o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu státní mocí podle písm. d)y ČR ve věci Okresního soudu. v Kolíně, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým podáním ze dne 20. 7. 1997 domáhal u Ústavního

soudu vydání nálezu, jímž by bulo zakázáno Okresnímu soudu v Kolíně, aby bez vyhlášení usnesení dle přerušoval řízení, které je před ním vedeno pod č.j. , nýbrž aby v tomto řízení řádně bez průtahů pokračoval a rozhodl. Současně s tímto návrhem na odstranění jiného zásahu orgánu státní moci se domáhal navrhovatel i vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud uložil Krajskému obchodnímu soudu v Praze, aby bez průtahů v řízení, které je před ním vedeno pod č. j. rozhodl o tom, že nárok stěžovatele proti ZD.K., vedený před Okresním soudem v Kolíně pod č. j. . směřuje či nesměřuje proti konkurzní podstatě ZD.K., a proto je či

1

není i předmětem konkursního řízení vedeného pod č. j. před tímto soudem.

Svůj návrh odůvodnil navrhovatel tím, že je osobou oprávněnou dle a uplatnil svůj nárok žalobou na vydání své pohledávku z transformace proti ZD.K. Okresní soud v Kolíně rozhodl částečným rozsudkem dne 20. 12. 1995 pod sp. zn. tak, že vyhověl žalobě navrhovatele ohledně částky 641 928 Kč s příslušenstvím. Tento částečný rozsudek nabyl právní moci 26. 3. 1996. Ohledně zbývající částky ve výši 347 655 Kč s příslušenstvím nebylo dosud rozhodnuto. Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze však byl proti ZD.K., prohlášen 4. ledna 1996 konkurz. V důsledku toho Okresní soud v Kolíně sdělil přípisem navrhovateli, že řízení o jeho nároku proti ZD.K., se přerušuje podle zákona o konkurzu a vyrovnání. Podle navrhovatele nejsou však důvodu k přerušení řízení dány. V důsledku toho je Okresní soud v Kolíně bezdůvodně od dubna 1997 nečinný, čímž porušuje č1. 38 odst. 2d (dále jen "").

Z písemného vyjádření Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 9. 1997 vyplynulo. že ve věci sp. zn. není skutečně jednáno od okamžiku, kdy bulo tomuto soudu sděleno, že proti žalovanému bul prohlášen konkurz. K přerušení řízení došlo podle Okresního soudu v Kolíně ze zákona, konkrétně na základě ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání.

Zcela stejný závěr vyplývá i z vyjádření Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3 l. 10. 1997.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. . Ústavní soud zjistil, že údaje tvrzené navrhovatelem odpovídají obsahu spisu. Navrhovatel uplatnil v řízení peněžitý nárok v částce 1 001 249 Kč s příslušenstvím. Z této

částky bylo navrhovateli částečným rozsudkem dne 20. 12. 1995 přisouzeno 641 928 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí o zbývající části uplatněného nároku bylo ponecháno rozsudku konečnému. Podáním ze dne 25. 4. 1997 pak upřesnil navrhovatel tuto zbývající část uplatněného nároku na částku 347 655 Kč s příslušenstvím. V době od vydání částečného rozsudku dosud proběhlo u Okresního soudu Kolíně jediné jednání, a to dne 21. 4. 1997. kterého se zúčastnil správce konkurzní podstaty. Výsledkem tohoto jednání bylo konstatování závěru, že podmínky pro přerušení řízeni nadále trvají.

Právní podstata návrhu spočívá v posouzení otázky, zda v důsledku prohlášení konkurzu došlo k přerušení řízení ve věci Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. , či nikoliv. Vzhledem k tomu, že je zcela nesporně prokázáno, že dne 4. ledna 1996 byl prohlášen konkurz na majetek ZD.K., okres K., je s tímto prohlášením konkurzu spojen i jeden z účinků zakotvených v zákona o konkurzu a vyrovnání (, v platném znění). Jedná se konkrétně o

§ 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání, který jasně stanoví, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují. Z hlediska tohoto zákonného ustanovení pak jde o přerušení řízení ze zákona- o němž není nutné rozhodovat ve smyslu ustanovení Pokud nedošlo ze strany správce konkurzní podstaty, který vstoupil do tohoto řízení místo úpadce, k podání návrhu na pokračování v řízení, pak nepochybil Okresní soud v Kolíně, pokud v řízení nepokračoval. V případě navrhovatele se jasně jedná o uplatněnou peněžitou pohledávku vůči úpadci, kterou také v současné době přihlásil v rámci konkurzního řízení ve smyslu ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání. Tato pohledávka má být uspokojena z konkurzní podstaty, a proto se musí podřídit režimu konkurzního řízení jako veškeré ostatní peněžité pohledávky. V rámci konkurzního řízení pak pochopitelně získává navrhovatel výhodnější postavení, neboť se stává přednostním věřitelem ve smyslu ustanovení ve

l. ÚS 266/97

vazbě na ustanovení § 68 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání. Stává se tedy věřitelem v rámci pohledávek první věřitelské třídy. V této souvislosti je nutno poukázat na mylná názor navrhovatele, pokud dovozuje, že na jeho případ je aplikovatelný § 33 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání. Citované ustanovení konkurzního zákona totiž řeší vztah konkurzu ke zvláštním předpisům, např. báňským, o jaderné energii apod., které ukládají, že s určitými věcmi může být naloženo jen stanoveným způsobem. Nejedná se tedy o vztah k restitučním nárokům.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v předmětné věci neshledal v postupu obecného soudu rozpor s články 36. 37 a 38u, dospěl k závěru, že návrh navrhovatele na odstranění jiného zásahu orgánu státní moci dle písm. d)y je zjevně neopodstatněný. Proto jej s poukazem na ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu. že Ústavní soud rozhodl o věci samé, nebylo třeba rozhodovat ve smyslu ustanovení o návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. ledna 1998

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu