Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 80/98

", ? v

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatelky Mgr. J. P., právně zastoupené advokátem J. H., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 1998, čj. , za vedlejší účasti MUDr. E. P., takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaným ve věci, čj. -21, dne 16. 1._1997. bylo rozhodnuto o rozvodu manželství Mgr. J. P. a MUDr. E.P., o svěření nezletilých dětí do péče matky a o povinnosti otce platit výživné na nezletilé děti.

K odvolání matky změnil Městský soud v Praze rozsudkem vydaným ve věci, čj. , dne 9. ledna 1998, rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovil otci výživné na nezletilé děti ve výši 1.900,- Kč a 1.400,- Kč měsíčně.

Podle názoru stěžovatelky bylo rozhodnutím o povinnosti otce platit výživné na nezletilé děti pouze ve výši 1.900,- Kč, resp. 1.400,- Kč měsíčně porušeno ústavně zaručené právo nezletilých dětí na poskytování výživného ze strany rodičů podle schopností a možností rodičů dané ustanovením a 6 d (dále jen " "), , ve spojení s ustanovením zákona o rodině.

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, Městský soud v Praze. Dle něho z odůvodnění stížnosti vyplývá, že byl napaden výrok o určení výživného ve výši 1.900,- Kč měsíčně a ve výši 1.400,- Kč měsíčně pro nezl. M. s tím, že bylo porušeno u zaručené právo nezletilých dětí na poskytování výživného podle schopností a možností rodičů s odkazem na u { a 6) a zákona o rodině.

Podle názoru odvolacího soudu nelze se stanoviskem stěžovatelky souhlasit z důvodů, jež jsou podrobně uvedeny v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 1998, sp. zn. . Na toto zdůvodnění výroku o výživném v plném rozsahu odkazuje s tím, že výživné ve výši 1.900,- Kč měsíčně pro nezl. R. a ve výši 1.400,- Kč měsíčně pro nezl. M. bylo určeno spíše při horní hranici. uváží-li se věk nezletilých dětí (10 a 6 let) na

straně jedné a průměrný čistý měsíční příjem navrhovatele ve výši 16.771,- Kč a odpůrkyně

7.199.- Kč. Přitom, jak je patrno z odůvodnění rozsudku, přihlížel odvolací soud ke skutečnosti, že odpůrkyně dosud vyvažuje svůj vyživovací příspěvek výkonem osobní péče o

nezletilé.

Pokud jde o námitku, že výživné nebylo vyměřeno ani ve výši zákonného životního minima. pak je třeba zdůraznit, že problematiku výživného řeší zákon o rodině v ust. § 85 odst. 2 a 3 a § 96 odst. 1. Těmito ustanoveními je soud vázán.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a Ústavnímu soudu o ní rozhodovat nepřísluší. Dle y, jehož porušení je ústavní stížností napadáno, je péče o děti á jejich výchovu právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Dle cit. čl. y podrobnosti stanoví zákon. Zákon, který v tomto případě z y vychází, je zákon o rodině, který v stanoví, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých možností a schopností. Dle zákona o rodině je za podmínek zde uvedených k úpravě rozsahu vyživovacích povinností rodičů oprávněn soud.

K porušení u zaručeného práva nezletilých dětí na poskytování výživného podle schopností a možností rodičů s odkazem na u tak dle navrhovatelky nedošlo tím, že by soudy o výživném v souladu se; zákonem nerozhodly, ale tím, že částku přiznanou jako

výživné považuje za nedostatečnou. Tato námitka je zdůvodňována relací vyživovací povinnosti otce a matky. Otázka, kterou zde navrhovatelka nastoluje, však nespadá do pravomoci Ústavního soudu, její posouzení plně spadá do pravomoci obecných soudů.

Do pravomoci Ústavního soudu by spadala daná problematika pouze tehdy, pokud by navrhovatelka prokázala, že v řízení před obecnými soudy byla zkrácena na svých základních právech a svobodách, že by obecné soudy odmítly rozhodovat a jednat o podaném návrhu, eventuálně, pokud by zůstaly v řízení bez zákonného důvodu nečinné. Nic takového se však nestalo a ústavní soud konstatuje, že k porušení y nedošlo.

Dle čl. 43 odst. 1 písm. e) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh. k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 29.4.1998