Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 723/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelů nezl. R. P., a nezl. M. P., obou bytem u matky Mgr. J. K. - P., zastoupené advokátem J. H. zastoupených opatrovníkem hlavním městem Praha - Úřadem městské části Praha 12, Č. 758, 142 00 Praha - Kamýk, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. -114, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými bylo zvýšeno výživné stanovené jejich otci MUDr. E. P. na nezl. M. částkou 1.650,- Kč měsíčně od 1. 9. 1998 a dále od 1. 9. 2000 pro nezl. R. na částku 2.400,- Kč měsíčně a na nezl. M. na částku 2.100,- Kč měsíčně. V jejím odůvodnění zejména uvedli, že jejich matka podporující návrh na zvýšení výživného argumentovala přijatou novelou zákona o rodině, který počítá se spořící složkou výživného, se změnou poměrů na straně obou stěžovatelů, jakož i podstatně vyššími výdělky otce. Soudy přesto stanovili nižší výživné než je schopen otec MUDr. E. P. plnit.

Stěžovatelé proto s výroky obou napadených rozsudků nesouhlasí a tvrdí, že jimi byla porušena Úmluva o právech dítěte (OSN, New York, 20. 11. 1989, sdělení FMZV č. 104/1991 Sb.), kterou je Česká republika vázána, a to v čl. 3 bod 1 a v čl. 7 bod 1 (dále jen ust. prvních odstavců čl. 3 a 7 Úmluvy), neboť napadenými rozsudky byl aplikován zákon nikoliv ve prospěch nezletilých dětí - stěžovatelů, nýbrž ve prospěch jejich otce - vedlejšího účastníka.

Ústavní soud v prvé řadě rozhodl usnesením ze dne 31. 7. 2001, sp.zn.

tak, že nezletilým stěžovatelům ustanovil pro řízení o ústavní stížnosti opatrovníka - hlavní město Prahu - Úřad městské části Praha 12, Čechtická 758, 142 00 Praha - Kamýk.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Obvodní soud pro Prahu 4, Městský soud v Praze a opatrovník stěžovatelů Městská část Praha 12 - Úřad městské části.

Obvodní soud pro Prahu 4 uvedl, že nerozumí postupu stěžovatelů, resp. jejich matky, která 22. 1. 2001 podala nový návrh na zvýšení výživného, k němuž lze napadené rozhodnutí změnit. Dále sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

Městský soud v Praze sdělil, že ústavní stížnost není důvodná, protože nebylo porušeno žádné z ústavních práv ani mezinárodními smlouvami chráněná práva nezletilých. Přitom zdůraznil, že se jednalo o rozhodnutí v řízení o změně předchozího rozhodnutí o výživném, a proto se úvaha o případném zvýšení odvíjí (kromě dalšího) od výše výživného stanovené předchozím rozhodnutím. Současně uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.

Městská část Praha 12 - Úřad městské části zejména uvedla, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo zvýšeno výživné pro stěžovatele - nezl. R. od 1. 9. 2000 na částku 2.400,- Kč a výživné pro stěžovatele - nezl. M. od 1. 9. 1998 na částku 1.650,- Kč a od 1. 9. 2000 na částku 2.100,- Kč, a že takto stanovené výživné je přiměřené a odpovídá věku a potřebám nezletilých stěžovatelů. Současně prohlásil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , zjistil, že předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 1998, sp. zn. , o stanovení výživného pro oba nezletilé stěžovatele, byl rovněž napaden ústavní stížností, která byla usnesením Ústavního soudu 29. 4. 1998,

sp. zn.

, odmítnuta. Pro srovnání obou projednávaných věcí Ústavní soud konstatuje, že stejně jako v přecházející ústavní stížnosti vytýkají stěžovatelé opět soudům I. a II. stupně přiznání výživného v nedostatečné výši. V již citovaném usnesení zaujal Ústavní soud k této námitce názor, že z hlediska ochrany ústavních práv zakotvených v a odst. 6 d (dále jen y) spadá posouzení této otázky (vycházející z relace vyživovací povinnosti otce a matky) plně do pravomoci obecných soudů.

Vzhledem k tomu, že důvod podání ústavní stížnosti je v souzené věci takřka totožný, jen s tím rozdílem, že stěžovatelé nyní namítají porušení svých práv chráněných prvních odstavců čl. 3 a 7 Úmluvy o právech dítěte, nepovažuje Ústavní soud za opodstatněné cokoliv na dříve vysloveném závěru o nedostatku vlastní pravomoci měnit. Pro úplnost pouze dodává, že pokud obecné soudy posoudily podmínky pro stanovení výše výživného odchylně od názoru stěžovatelů, nelze v tom spatřovat ani nerespektování jejich zájmů (zájmů dětí) ani porušení jejich práva na životní úroveň nezbytnou pro jejich rozvoj. V daném případě pak nelze tvrdit, že uspokojování potřeb stěžovatelů je napadenými rozhodnutími soudů o výši výživného stanovené otci s ohledem na vyživovací možnosti matky stěžovatelů ohroženo. Přitom je třeba brát zřetel zejména na možnost dalšího zvyšování výživného při změně poměrů cestou obecných soudů. To již učinil Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí, kterým změnil (napadený) rozsudek soudu I. stupně tak, že výživné otce pro oba stěžovatele zvýšil, čímž vzal jejich odůvodněné potřeby v úvahu.

Podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny.

Proto Ústavní soud návrh stěžovatelů odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj