Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS-st. 5/97

Plénum Ústavního soudu České republiky při neveřejném jednání dne 4. 11. 1997 se dle ve věci právního názoru II. senátu, odchylného od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu ze dne 17. 3. 1994,

sp. zn.

, usneslo takto:

Ustanovení je aplikovatelné v situaci, kdy restituentka je neteří, resp. švagrovou původní zemřelé vlastnice [ ], jejíž vlastnictví bylo zatíženo dle vl. nař. č. , a toto vlastnictví připadlo státu jako odúmrť, neboť systematice bylo i u restitučního titulu dle § 6 odst. 1 písm. t) učiněno zadost, jestliže je nepochybné, že "nucený nájem" (tj. přikázání do užívání právnické osoby na základě zák. č. 55/1947 Sb. nebo vl. nař. č. ) je újmou, resp. křivdou, kterou si nárokuje již dle preambule zmírnit. Ostatně argumentace, založená na systémovosti tam, kde jde o nápravu křivd, jejichž jediným systémem bylo zmocnění se majetku za každou cenu, se jeví ne zcela případnou.

Plénum má dále za to, že dle jsou oprávněnými osobami nejen vlastníci, ale naopak všechny osoby uvedené v , a to s tím důsledkem, že právní úprava tzv. "nucených nájmů" dle se rozpadá na úpravu, týkající se užívacích práv jak vlastníků, tak i ostatních oprávněných osob [když prakticky přichází v úvahu pouze oprávněné osoby dle ], obsaženou v , a dále na úpravu týkající se jen ostatních oprávněných osob, uvedených v , řešící otázku vydání, resp. vlastnických práv obsaženou v , a to proto, že u nich je pojmově vydání možné, a dále proto, že cílem restitučních předpisů je mimo jiné i privatizace majetku, jak bylo nedávno ve věci vedené pod Ústavním soudem výslovně konstatováno, což současně znamená, že zařazením titulu dle do pro další oprávněné osoby nemohou vzniknout pochybnosti z hlediska vlastníků ohledně pravidel obsažených ve II. části , neboť na ně se , předpokládající vydání v předeslaných souvislostech, prostě nevztahuje. Stejně tak nevidí plénum problém v tom, že ne všechny "nucené nájmy" budou restituovatelné z pohledu rozhodného období, neboť zrovna tak nejsou restituovatelné např. všechny konfiskace dle Dekretu č. 108/1945 Sb., ale jen ty, kde bylo správním orgánem rozhodováno po 25. 2. 1948 a bylo výrazem politické perzekuce nebo postupů porušujících obecně uznávaná lidská práva a svobody. Stručně řečeno jinak, úlohou interpretace a aplikace je naplnění vůle zákonodárce a tedy i respektování restitučního titulu upraveného v a ne jeho eliminování, nelze totiž přehlédnout, že z hlediska nároku na vydání jsou oprávněnými osobami dle nejen vlastníci, ale také další oprávněné osoby, uvedené v téhož zákona. Takový postup by byl v rozporu s principem ochrany důvěry občana v právo, dle , 2 odst. 1, 3, 4y a , 3y. V návaznosti na shora uvedené dospělo proto plénum na rozdíl od IV. senátu k závěru, že při rozhodování o restitučním nároku dle oprávněných osob dle nelze vyloučit restituční titul dle s odkazem na uvedeného zákona, jestliže majetek původního vlastníka připadl jako odúmrť státu, a žalobu zamítnout, aniž by současně nedošlo k porušení shora uvedených po doplnění článků y ay včetně y, dle něhož je soudce vázán zákonem a tedy i a

V Brně dne 4. 11. 1997