Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 173/97

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 2. října 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti RNDr. T. G. proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1997, čj. -10,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1997, čj. -10, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Městského soudu v Praze, zamítajícímu žalobu stěžovatele

proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 26. 10.

1995, čj. 1729/12/95, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti

rozhodnutí Finančního úřadu Praha - západ ze dne 13. 6. 1994, čj.

12839/22, o uložení pokuty podle

Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel mimo

jiné uvádí, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně

zaručeného práva vlastnit majetek podle článku 11 y

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť mu byla

uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši Kč 200 000,--, kterážto

povinnost však může být uložena toliko na základě zákona a v jeho

mezích. Finanční úřad, který pokutu uložil, však není oprávněn

podle již citovaného ustanovení zákona o účetnictví tak učinit.

Současně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 27. 11. 1996, čj. -27, v němž

tento soud, zabývající se stejnou právní otázkou, dospěl ke zcela

opačnému závěru. Z uvedených, jakož i dalších důvodů, navrhuje

proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 1997 mimo

jiné uvedl, že v projednávané věci neposuzoval kompetenci

finančních orgánů podle poznámky č. 9 uvedené v zákoně č.

, o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, ale za

dostatečné zmocnění finančních orgánů k ukládání pokut podle § 37

citovaného zákona považoval dikci ustanovení § 1 odst. 1 zákona

ČNR č. , o územních finančních orgánech. Odlišný

právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, vyslovený

v rozsudku ze dne 15. 11. 1996, sp. zn. , vychází ze

stanoviska, že je nutné výslovné zmocnění finančních orgánů

k ukládání pokut podle zákona o účetnictví a kompetenční

ustanovení zákona ČNR č. nezvažuje.

Z těchto, jakož i z dalších důvodů, navrhuje proto zamítnutí

ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Praze poukázal ve

svém vyjádření ze dne 6. 8. 1997 na věcnou příslušnost finančních

úřadů k ukládání pokut podle zákona o účetnictví.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze Ústavní

soud zjistil, že v projednávané věci rozhodl tento soud bez

nařízení jednání s poukazem na ustanovení Ústavní

soud již v několika nálezech vyslovil, že rozhodnutí v daňových

a obdobných věcech zpravidla za jednoduchý případ považovat nelze,

jak je tomu i v projednávané věci, a to také s přihlédnutím

k tomu, že jiný krajský soud, zabývající se stejnou právní

otázkou, dospěl ke zcela opačnému závěru. Tím, že ve věci

nenařídil jednání, porušil tedy Městský soud v Praze stěžovatelovo

ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38 odst. 2y.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti, aniž

by zkoumal věc samu, podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona

č. , o Ústavním soudu, vyhověl a napadený rozsudek

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. října 1997