Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 246/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele M.O., zast. advokátem Mgr. V.E., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 28. 5. 1996, o vrácení daru, za účasti vedlejší účastnice P.O., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 28. 5. 1996. Citovaným odvolacím rozhodnutím bylo určeno, že uplatněním práva na vrácení daru (poloviny domu v H. včetně součástí a příslušenství) došlo k převodu vlastnického práva z navrhovatele na vedlejší účastnici.

Podle názoru navrhovatele došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení d (dále jen ,a"). Obecné soudy neakceptovaly fakt, že neexistuje již věc, která byla stěžovateli darována, když nemovitost, tj. dům, který byl vedlejší účastnicí navrhovateli darován, byla zcela přestavěna. Pokud pak se jednalo

1

o pozemky, navrhovatel dovodil, že ty nebyly předmětem darování, byly pouze v osobním užívání. Proto ve smyslu ustanovení § 872 odst. 1 obč. zák. k nim vzniklo navrhovateli a vedlejší účastnici rovným dílem podílové spoluvlastnictví, a to ze zákona nikoli na základě darovací smlouvy. Ze všech těchto důvodů navrhuje navrhovatel zrušení rozsudku odvolacího soudu citovaného v úvodu tohoto usnesení.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhla vedlejší účastnice i Krajský soud v Ostravě, jakož i Okresní soud v Opavě, zamítnutí ústavní stížnosti. Vedlejší účastnice a Okresní soud v Opavě poukázal na fakt, že Ústavní soud není třetí instancí v rámci civilního řízení soudního. Krajský soud v Ostravě pak zdůraznil, že navrhovatel svá tvrzení v řízení neprokázal.

Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Opavě, sp. zn. , z jehož obsahu zjistil, že vedlejší účastnice uplatnila v řízení před obecnými soudy určovací žalobu na vrácení daru. V řízení bylo prokázáno, že navrhovatel jako obdarovaný hrubě porušoval dobré mravy, v důsledku čehož byl jednak trestně odsouzen podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jednak byl řešen pro přestupky bývalým MěNV H. Prokázána byla rovněž výzva k vrácení daru z 2. 6. 1994, kterou zaslala vedlejší účastnice navrhovateli ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák .

Při posuzování uvedené ústavní stížnosti je potřebné připomenout, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ústavně konformním způsobem. V případě této ústavní stížnosti pak nedošlo v postupu obecných soudů k rozporu s hlavou pátouy a nebyl porušen y, jak se stěžovatel mylně domnívá. Obsah podané ústavní stížnosti je typickým příkladem podání, které se snaží chápat postavení Ústavního soudu jako další přezkumné soudní instance v případě, kdy účastník neuspěl v řízení před obecnými soudy.

Podstata ústavní stížnosti navrhovatele spočívá v jeho polemice s právními závěry meritorních rozhodnutí obecných soudů. V tomto směru podle názoru Ústavního soudu sice správně měla být uplatněna nikoliv žaloba určovací, nýbrž žaloba na plnění, tj. na vyklizení nemovitosti, neboť zcela nepochybně byly splněny zákonné předpoklady pro vrácení daru ve smyslu ustanovení obč. zák. To však ve svém důsledku neznamená, že by došlo k odepření práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení y.

Vzhledem k tomu, že obsah spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 1 svědčí o tom, že obecné soudy při rozhodování kauzy respektovaly ustanovení obč. zák., jakož i zásady obsažené v článcích 36, 37 a 38y, Ústavní soud návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 1997

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.. soudce Ústavního soudu