Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 23/97

Plénum Ústavního soudu

rozhodlo dne 30.9. 1997 o návrhu

Krajského soudu v Hradci Králové, zastoupeného předsedou senátu

30 Ca JUDr. K. K., o zrušení ustanovení § 9 odst. 4 zákona ČNR č.

, o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,

t a k t o :

Ustanovení zákona ČNR č. , o ochraněpřed alkoholismem a jinými toxikomaniemi, se z r u š u j e dnemvyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové, zastoupený předsedou senátu

30 Ca JUDr. K. K., podle ustanovení y a

odst. 4 , podal návrh na zrušení ust.

odst. 4 zákona ČNR č. , o ochraně před alkoholismem

a jinými toxikomaniemi. Navrhující krajský soud dospěl k závěru,

že uvedené ustanovení zákona ČNR č. je v rozporu s čl.

8 odst.6 d, a proto podle

ustanovení usnesením ze dne 16.

května 1997, č.j. -8 přerušil řízení ve věci přezkumu

rozhodnutí orgánu veřejné správy.

V návrhu krajský soud vychází z toho, že Okresní úřad

v Trutnově rozhodnutím ze dne 3. března 1997, sp. zn. Zdrav. Spr.

5/97-ST uložil MUDr. P. Z. povinnost podrobit se ústavní

protialkoholní léčbě v Psychiatrické léčebně H. B. - pobočka Ž.,

přičemž doba léčení byla ponechána na zvážení přednostky oddělení

Psychiatrické léčebny Ž. Proti tomuto rozhodnutí byl MUDr. Z.

podán včas opravný prostředek, kterým se domáhala přezkoumání

rozhodnutí.

Před nařízením jednání ve věci zjistil navrhující Krajský

soud v Hradci Králové, že o povinnosti podrobit se ústavnímu

léčení rozhoduje okresní národní výbor, nyní okresní úřad. Uvádí

dále, že článek 8 odst.6d stanoví,

ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní

zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do

24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do sedmi

dnů. K návrhu Krajského soudu v Hradci Králové byl přiložen spis

sp.zn. .

Na výzvu Ústavního soudu zaslala k věci své vyjádření

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dovozuje, že

Krajský soud v Hradci Králové opírá svůj závěr o skutečnost, že

zatímco d rozhodování

o umístění osoby do ústavní péče svěřuje soudům, ustanovení § 9

odst. 4 zákon ČNR č. jednoznačně stanoví, že

o povinnosti podrobit se ústavní péči v případech závislosti na

alkoholu rozhoduje okresní národní výbor, nyní okresní úřad.

Závislost na alkoholu se léčí na odděleních psychiatrických

léčeben buď ambulantně nebo formou ústavní péče. Ústavní péči

osoby závislé na alkoholu podstupují dobrovolně ( samy se

přihlásí) nebo povinně na základě rozhodnutí okresního úřadu.

Na povinné protialkoholní léčení tyto osoby nastupují bez

dalšího ve stanoveném termínu nebo se této povinné léčbě vyhýbají.

Pokud je osoba závislá na alkoholu vyhýbající se léčbě - i proti

své vůli - předána do zdravotnického zařízení poskytujícího

ústavní péči, má toto zdravotnické zařízení povinnost oznámit do

24 hodin místně příslušnému soudu převzetí takové osoby. Soud pak

do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k převzetí této osoby do

zdravotnického zařízení bez jejího souhlasu, usnesením rozhodne,

zda k převzetí zdravotnickým zařízením došlo ze zákonných důvodů.

v upravuje, že

toliko zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata

nebo držena v ústavní zdravotní péči bez svého souhlasu. Jedním

z těchto případů je nařízení o povinné ústavní protialkoholní

léčbě, o níž rozhodl okresní úřad podle § 9 odst. 4 zák. ČNR č.

, o veřejném zdravotním

pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, je

zajištěno, že přijetí do ústavní péče nesmí být zdravotnickým

zařízením odepřeno v případě povinného léčení. Stejně tak není

možné z povinného léčení pacienta předčasně propustit na revers.

, o péči o zdraví lidu, v platném znění,

a rovněž , ,v platném

znění, je zdravotnickým zařízením, která převezmou osobu bez

jejího písemného souhlasu do ústavní péče, uložena povinnost

- v souladu s požadavkem d

- oznámit takové převzetí soudu, který o umístění takové osoby ve

zdravotnickém zařízení následně rozhodne. Z tohoto důvodu

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se domnívá, že

postup umísťování osob do povinného ústavního léčení podle § 9

odst. 4 zák. ČNR č. není v rozporu su

základních práv a svobod.

Zákon ČNR č. byl schválen potřebnou většinou

poslanců zákonodárného sboru dne 28. března 1989, byl podepsán

příslušnými ústavními činiteli České socialistické republiky a byl

řádně vyhlášen. Potud vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky.

Článek 8 d zaručující osobní

svobodu v odst.6 závazně určuje, že pouze zákon stanoví, ve

kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní

zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do

24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

Tedy jedině soudu přísluší konečné rozhodnutí o tomto umístění,

a to na základě povinné oznamovací povinnosti příslušného

zdravotnického zařízení. Výjimku tvoří převzetí a držení osoby ve

zdravotnickém zařízení, které nařídil soud v jiném řízení ( např.

podle tr. zák.). Čl. 8 odst. 6 y základních práv

a svobod vytváří tak základ k detenčnímu řízení. Na jeho základě

byl pak novelizován zákon o péči o zdraví lidu č. ,

a to novelou č. ze dne 5. prosince 1991, která ve své

hmotně právní úpravě § 23 odst.4 a zvláště § 24 obsahuje pod čarou

již odkaz na d, v té

době uvozené ústavním

Paragraf 23 odst.4 již taxativně vypočítává důvody, kdy lze

nemocného bez jeho souhlasu převzít do ústavní péče. Jedná se

o tyto případy :

a)jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze

uložit povinné léčení,

b)jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace

ohrožuje sebe nebo své okolí,

c)není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si

jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či

zdraví.

V § 24 je potom stanovena oznamovací povinnost příslušného

zdravotnického zařízení, aby do 24 hodin oznámila soudu, v jehož

obvodu má sídlo, převzetí nemocného bez jeho souhlasu do ústavní

péče.

Došlo rovněž k novelizaci , a to zák.

č. ze dne 5. listopadu 1991, kdy byla do zákona

vložena nová ustanovení nadepsaná "Řízení o vyslovení přípustnosti

převzetí nebo držení v u zdravotnické péče" a obsažená

v § - 191g

Soudní řízení o detenci podle těchto ustanovení se rozpadá do

dvou částí :

1) řízení o přípustnosti převzetí do u, kde se zkoumají

zákonné důvody takového převzetí. Soud rozhoduje usnesením do 7

dnů. Oprávněné osoby mají možnost odvolání, které je však bez

odkladného účinku.

2) vyslovil-li soud, že převzetí bylo v souladu se zákonnými

důvody, pokračuje v řízení o vyslovení přípustnosti jejího dalšího

držení a o délce tohoto držení. Zde již rozhoduje rozsudkem ve

lhůtě do 3 měsíců.

Ústavní soud byl tedy nucen zkoumat, zda ustanovení § 9 odst.

4 zák. ČNR č. je v rozporu s citovaným

. Paragraf 9 odst. 4 zák. ČNR č.

, o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,

zní : o povinnosti podrobit se ústavní péči, o jejím ukončení,

popřípadě o následné ambulantní péči , rozhoduje okresní národní

výbor, rozhodnutí o povinnosti podrobit se ústavní péči přezkoumá

soud na návrh osoby, již se rozhodnutí týká, jejího opatrovníka

nebo osoby jí blízké.

Je třeba uvést, že zákon byl vydán ještě ve starém režimu,

novelizacemi však jeho znění v inkriminované části změněno nebylo.

Citované ustanovení rozhodovací povinnost tedy svěřuje

správnímu orgánu - okresnímu národnímu výboru, nyní [ podle § 5

odst. 1 písm. b) zák. ČNR č. , o okresních úřadech,

úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím

souvisejících ] okresnímu úřadu.

V této souvislosti je třeba se zmínit o znění § 13 odst.2

písm.b) prováděcí , která přímo navazuje

na ustanovení zák. ČNR č. Uvádí se v něm,

že zdravotnická zařízení poskytují ústavní péči závislým osobám na

základě rozhodnutí okresního národního výboru ( nyní okresního

úřadu). Na napadené ustanovení § 9 odst. 4 navazuje rovněž znění

§ 9 odst.7 a § 9 odst.5 cit. zákona , který pracuje dále s údaji

o vyhýbání se ústavní péči případně ukončení ústavní péče.

Celé řízení je tedy duplicitně podřízeno jednak správnímu

řádu, jednak . řeší

i odvolací řízení a , ve znění pozdějších

předpisů, odkazuje na přezkumné řízení soudu. ( § 247 odst.

2 ) Přezkumné řízení je potom postaveno na dispozitivním

a nikoli kogentním ustanovení účastníků řízení.

Kromě duplicity řízení dochází v současné zákonné úpravě

i k přesunu pravomoci rozhodování soudu. Správní orgán odkazuje na

, tj. na hlavu druhou části páté Rozhodování

o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Rozhodnutí o tom,

zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, svěřuje však

základních práv a svobod a zákon podle a násl.

soudům. Pro tento účel byl novelizován

vložením zvláštní kapitoly "Řízení o vyslovení přípustnosti

převzetí nebo držení vu zdravotnické péče".

Článek 8 odst. 6d, který

navazuje na článek 5 odst.1 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod, hovoří o opatřeních, o kterých rozhoduje

soud, nikoli o rozhodnutích jiných orgánů. Do novelizovaného

byla vlastně převzata úprava detenčního

řízení ( skoro v doslovném textu s výjimkou některých lhůt)

- Tato úprava byla

opuštěna v souvislosti s přijetím , o péči

o zdraví lidu. Z historického hlediska má u nás detenční řízení

tradici sahající do minulého století. Novelizovanou hmotněprávní

úpravou , o které bylo pojednáno výše, byla

potom splněna prvá podmínka y základních práv

a svobod, že pouze zákon stanoví, ve kterých případech může být

osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého

souhlasu. Je proto třeba zajistit i druhou podmínku cit. článku

8 odst. 6 d, že o umístění osoby

bez jejího souhlasu dou zdravotní péče rozhoduje soud.

Ustanovení zák. ČNR č. je v rozporu

s citovaným článkem 8 odst. 6 d

a je protiústavní. Proto Ústavní soud rozhodl o jeho zrušení.

Tento nález nevylučuje stanovení postupů k realizaci opatření

podle , v platném znění.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30.9. 1997

ODLIŠNÉ STANOVISKO

Odlišné stanovisko podané k výroku nálezu, jímž se dnem vyhlášení

nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje ustanovení § 9 odst. 4 zákona ČNR

č. , o ochraně před alkoholismem a jinými

toxikomaniemi, se zakládá na následujících důvodech:

Po provedeném řízení shledalo většinové votum, že napadené

ustanovení je protiústavní, neboť

je v rozporu s článkem 8 odst. 6d.

Východiska pro posouzení ústavnosti zásahu do osobní svobody

poskytuje d, a to zejména

následujícími ustanoveními:

- čl. 8 odst. 1: Osobní svoboda je zaručena.

- čl. 8 odst. 2: Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak

než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon.

- čl. 8 odst. 6: Zákon stanoví, ve kterých případech může být

osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého

souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu,

který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

- čl. 36 odst. 2: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen

rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby

přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon

jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumání

rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podley.

Podle mého názoru nevzalo většinové stanovisko v úvahu

důležitou skutečnost, že v projednávaném případě jde o dva odlišné

druhy rozhodnutí:

Okresní úřad rozhoduje podle

o povinnosti podrobit se ústavní protialkoholní péči.

Soud rozhoduje podle y základních práv

a svobod o přípustnosti umístění (převzetí nebo držení) osoby

v ústavní péči z toho hlediska, zda k převzetí došlo ze zákonných

důvodů.

Rozhodnutí správního orgánu o uvedené povinnosti je

rozhodnutím o otázce, která má jinou povahu než otázka, o které

rozhoduje soud ve smyslu y. Jinak řečeno,

předměty rozhodování na základě

a y jsou různé, takže citované ustanovení

zákona nemůže právě z tohoto důvodu odporovat citovanému

ustanoveníy.

Je na zákonodárci, zda rozhodnutí o povinnosti podrobit se

ústavní péči svěří buď orgánu veřejné správy, jako doposud, anebo

soudu. Svěřil-li zmíněné rozhodnutí správnímu orgánu způsobem

popsaným v , potom daný způsob

zcela korespondoval i s obsahem y základních

práv a svobod.

Napadené ustanovení zákona proto nemělo být zrušeno, neboť

svěřuje správnímu orgánu pravomoc rozhodovat pouze a jen o právním

titulu umístění, tj. o povinnosti osoby podrobit se povinné

protialkoholní léčbě v konkrétním ústavním zařízení. Naproti tomu

o přípustnosti umístění osoby do ústavní péče, tj. v návaznosti na

zmíněný právní titul, rozhoduje soud. Tomuto postupu však napadené

ust. žádným způsobem nebránilo,

tudíž nebylo nutno je rušit.

Naopak, bylo-li zrušeno nálezem ÚS, potom do doby, než bude

přijata nová úprava, nebude možné o povinnosti podrobit se ústavní

protialkoholní péči rozhodovat a toto rozhodnutí realizovat.

K vydání takového rozhodnutí musí být státní orgán (tj. i soud)

zmocněn jak již řečeno novou pozitivní právní úpravou, která

nahradí zrušené ustanovení § 9 odst. 4 citovaného zákona. Jen pro

úplnost, výjimku v tomto směru podle platné právní úpravy

představuje pouze uložení ochranného léčení soudem podle § 72 tr.

zák. a podle § 121 písm. b) tr. ř.

Ze všech uvedených důvodů proto měl, podle mého názoru ÚS ČR

návrh na zrušení zákona ČNR č. zamítnout.

Pro úplnost je třeba uvést,že vyhověl-li Ústavní soud návrhu

na zrušení § 9 odst. 4 zákona ČNR č. 37/1989 Sb, měl v souladu

s též vyslovit, která ustanovní

, jako vyhlášky prováděcí, pozbývají

platnosti, zvláště když ji v odůvodnění svého nálezu výslovně

zmínil.