Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 283/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Z.K., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., CSc., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í.

Řádně a včas podanou ústavní stížností, mající i další

předepsané náležitosti dle , o Ústavním

soudu, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v

Praze, sp. zn. , ze dne 4. 6. 1997, ve slovech ". .

a podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc vrací soudu prvého

stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl" s odůvodněním, že

uvedeným rozhodnutím došlo k porušení y

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle něhož nikdo

nesmí být odňat svému zákonnému soudci a dle něhož příslušnost

soudu i soudce stanoví zákon, a to proto, že příslušným soudem je Obvodní soud pro Prahu 5, jemuž ale byla věc městským soudem na základě usnesení ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. , odejmuta a přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jako soudu nepříslušnému, a to proto, že nebyly splněny podmínky tr. řádu, a navíc proto, že s návrhem na delegaci nebyl seznámen a nemohl se k němu vyjádřit, v důsledku čehož stejnou vadou, totiž porušením y, trpí také napadené zrušující rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. . Dále s odkazem na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, a § 254 odst. 1 tr. řádu a rozhodnutí č. 7/97 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech občanskoprávních stěžovatel dovodil povinnost městského soudu vypořádat se v napadeném rozhodnutí s námitkou stěžovatele bez ohledu na to, že o příslušnosti bylo již rozhodnuto dříve, tj. rozhodnutím téhož soudu ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. .

Dle y ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, do jehož pravomoci dle písm. d)y ČR a , o Ústavním soudu, spadá rozhodovat o ústavních stížnostech fyzických a právnických osob, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Vzhledem k tomu, že stěžovatel tvrdí takový zásah, a to do jeho práva chráněného y, nezbylo Ústavnímu soudu než se věcí zabývat. V tomto směru Ústavní soud poté, co zjistil, že k návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 byla věc dle tr. řádu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. , tomuto soudu odejmuta a přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 3, dospěl k

závěru, že stěžovatel napadající usnesení Městského soudu v

Praze, sp. zn. , ze dne 4. 6. 1997, zcela přehlíží větu třetí tr. řádu, jež je zákonnou úpravou příslušnosti ve smyslu y, a dle níž postoupit věc jinému soudu nemůže soud, jemuž byla již věc postoupena nadřízeným soudem. Z uvedeného ustanovení tr. řádu totiž plyne zhojení případného nedostatku příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 3 a ve svých důsledcích i jiného senátu Městského soudu v Praze. Jde totiž o to, že otázky příslušnosti a tedy práva chráněného v č1. 38 odst. 1y jsou v tr. řádu řešeny různě, když při předběžném projednání obžaloby věc musí být postoupena vždy příslušnému soudu ( tr. řádu), zatímco při hlavním líčení již nikoliv ( tr. řádu), a navíc ve prospěch práva na spravedlivý proces dle y či Úmluvy, jehož podstatu tvoří právo na spravedlivé a veřejné projednání v přiměřené lhůtě před nezávislým a nestranným soudem. Jinými slovy, ustanovení tr. řádu dává v určité fázi soudního řízení přednost rozhodnutí ve věci, tzn. v přiměřené lhůtě a nezávislým a nestranným soudem ve smyslu č1. 36 odst. 1y a Úmluvy před dalším možným sporem a rozhodováním o příslušnosti ve smyslu y. Na základě shora uvedeného, resp. vzhledem ke konstrukci ustanovení tr. řádu, jež upravuje případy, za nichž nelze věc postoupit soudu příslušnému, a mezi které spadá i rozhodnutí dle tr. řádu, kterým je rozhodnutí městského soudu ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. , jež mělo založit vadnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí, tj. rozhodnutí ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. , dle ustanovení zák. č.

, o Ústavním soudu, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Odkaz stěžovatele na závěry senátu Ústavního soudu, obsažené v jeho nálezu ve věci vedené pod

sp. zn.

, není případný, neboť v této věci se nejednalo o srovnatelnou situaci v tom smyslu, že předmětem zkoumání byla otázka příslušnosti pro účely rozhodnutí o vazbě, resp. o jejím prodloužení, jež má ale samostatný režim. Pokud jde o argumentaci, obsaženou v usnesení soudce zpravodaje pod

sp. zn.

, má Ústavní soud za to, že skutečně stěžovateli nic nebrání vnést námitky proti nesprávnému procesnímu postupu v průběhu hlavního líčení, nicméně uplatnění námitek je jedna věc a rozhodnutí o nich vzhledem k je druhá věc.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

soudkyně Ústavního soudu

V Brně dne 12. 9. 1997