Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 187/94

Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti pana T.H., zastoupeného advokátkou JUDr. R.V., proti Městskému soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 18. 5. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 21. 11. 1994, domáhá se stěžovatel zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 9. 1994, sp. zn. , zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 1994, sp. zn. , a zrušení ustanovení tr. ř. Citovanými rozhodnutími orgánů veřejné moci mělo být dle tvrzení stěžovatele porušeno jeho ústavní právo na soudní ochranu ( d), zásada rovnosti subjektů (dtto ) a zásada rovnosti účastníků řízení před soudem (dtto ); stěžovatel dále tvrdí, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho ústavní právo na soudní ochranu a na projednání věci zákonným soudcem ( a d) s tím, že ustanovení tr. ř. je v rozporu s a d. Své stanovisko odůvodňuje stěžovatel tím, že rozhodnutím samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 6 (sp. zn. ), ve smyslu ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) tr. ř., dle ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., byl porušen trestní řád, neboť v poučení citovaného rozhodnutí je uvedeno, že proti tomuto usnesení může podat stížnost pouze státní zástupce. Dle názoru stěžovatele nelze aplikovat poučení dle ustanovení § 314c odst. 4 tr. ř., ale poučení dle ustanovení § 188 odst. 3 tr. ř., kdy proti usnesení má právo stížnosti i obviněný a stížnost má odkladný účinek. V souladu s ustanovením § 188 odst. 3 tr. ř. podal stěžovatel dle vlastního tvrzení stížnost, o které nebylo Městským soudem v Praze nijak rozhodnuto a naopak, že tímto soudem bylo rozhodnuto (pod sp. zn. dne 17. 10. 1994) tak, že bylo vyhověno návrhu předsedy Obvodního soudu pro Prahu 5 a věc byla přikázána zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 6.

Rozhoduje o předložení ústavní stížnosti, Ústavní soud se předně zabýval otázkou její včasnosti a přípustnosti.

Ústavní stížnost dle ust. lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo vydáno dne 20. 9. 1994 samosoudcem citovaného soudu, tedy v souladu s ust. tr. ř., kdy proti tomuto rozhodnutí, dle odst. 4 citovaného ustanovení, může podat stížnost pouze státní zástupce a nejde-li o přerušení trestního stíhání, má takováto stížnost odkladný účinek.

K posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti proti citovanému usnesení vyžádal si Ústavní soud stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 6. Z něj je jednoznačně patrno, že státní zástupce si proti napadenému rozhodnutí stížnost nepodal, naopak, ještě téhož dne, tj. 20. 9. 1994, výslovně prohlásil, že stížnosti se vzdává. Za této situace tedy napadené usnesení nabylo právní moci téhož dne (vyhlášeno dne 20. 9. 1994) a od uvedeného data počala běžet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 11. 1994, tedy po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti (ust. ).

Pokud se jedná o napadené usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , rovněž i zde si Ústavní soud vyžádal stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 6, a dále stanovisko Městského soudu v Praze a stanovisko OSZ. Ve svém stanovisku Městský soud v Praze uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno soudem dle ust. tr. ř. a na podkladě rozhodování o něm byl vzat zřetel na ústavní příkaz k zachování zákonného soudce ( d). Ustanovení tr. ř. umožňuje soudu nadřízenému rozhodnout o odnětí a přikázání věci jinému soudu téhož druhu a stupně. Proti takovémuto rozhodnutí soudu není stížnost přípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, tedy zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. , byla porušena jeho základní práva a svobody v tom, že se tento soud nepřesvědčil o důvodech uvedených v návrhu předsedy Obvodního soudu pro Prahu 5 a nerozhodl o podané stížnosti proti dříve uvedenému usnesení , a že tímto postupem byla věc odňata zákonnému soudci, neboť věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci byl právě Obvodní soud pro Prahu 5.

Závěrům stěžovatele však nelze přisvědčit, neboť, jak již uvedeno, ustanovení trestního řádu takovýto postup umožňuje, aniž by tento postup byl v rozporu s ustanovení d, neboť příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 věta druhá). Jestliže zákon, v tomto případě trestní řád, ve svém ustanovení umožňuje z důležitých důvodů odnětí a přikázání věci jinému soudu, kdy nepochybně se musí jednat o soud téhož druhu a téhož stupně, nelze takovéhoto rozhodnutí nadřízeného soudu považovat za rozhodnutí v rozporu s trestním řádem ( ) a v rozporu s d.

Ústavní soud považuje za nezbytné zmínit se i k té okolnosti, že ústavní stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí o vině či nevině stěžovatele. Ústavní stížnost pouze směřuje proti rozhodnutím procesní povahy, které byly soudem učiněny před nařízením hlavního líčení v trestní věci stěžovatele. Stěžovateli nic nebrání v tom, aby námitky proti případně nesprávnému procesnímu postupu vznesl v průběhu hlavního líčení, případně v řízení opravném.

Řízení před Ústavním soudem je zahájeno návrhem, a to dnem doručení takového návrhu Ústavnímu soudu ČR ( ). Návrh, tedy ústavní stížnost, byla doručena soudu dne 21. 11. 1994, tedy po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , a proto nezbylo než rozhodnout o této části návrhu odmítavým výrokem z důvodu citovaného zákona. Pokud jde o druhou část ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , jde o návrh zjevně neopodstatněný, neboť rozhodnutí soudu provedené v souladu se zákonem nemůže být považováno za rozhodnutí porušující ústavně zaručená základní práva a svobody.

Nezbylo proto než o této části návrhu rozhodnout tak, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 18. 5. 1995

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR