Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 197/96

Ústavní soud České republiky

rozhodl ve věci ústavní stížnosti

politické strany, zastoupené Mgr. M. B., proti usnesení Ústřední

volební komise ze dne 3. 6. 1996 a proti usnesení Nejvyššího soudu

ČR, č. j. Ovs 5/96/Št-24 ze dne 12. 6. 1996, t a k t o :

Ústavní stížnost se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne

18. 7. 1996, se politická strana domáhá zrušení usnesení Ústřední

volební komise ze dne 3. 6. 1996, kterým jako jiný orgán veřejné

moci schválila zápis o zpracování výsledků voleb do Poslanecké

sněmovny Parlamentu ČR, včetně třinácti příloh. Dále se domáhá

zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. j. Ovs 5/96/Št-24 ze dne

12. 6. 1996, kterým byla bez jednání zamítnuta stížnost této

strany na vydání osvědčení o zvolení poslancem, podaná proti

dvanácti poslancům, kteří mandát získali v tzv. druhém skrutiniu.

V těchto rozhodnutích spatřuje stěžovatelka zásah do ústavně

zaručených základních práv, neboť celkem 169 796 hlasů, které jí

byly ve volbách odevzdány, bylo v rozporu se zásadou přímého

volebního práva, zakotveného v y, použito

k administrativnímu přidělení mandátů kandidátům, kteří potřebné

hlasy voličů nezískali. Tím došlo i k porušení čl. 19 odst. 3

. Ústavní stížnost dále namítá, že Nejvyšší soud ČR tím, že

ve věci nenařídil veřejné jednání za účasti účastníků řízení,

porušil též d (dále

jen "Listina").

Spolu s ústavní stížností byl podán návrh, aby Ústavní soud

zrušil v zákoně č. , o volbách do Parlamentu ČR,

ustanovení, jejichž aplikací došlo k výše uvedeným zásahům do

ústavně zaručených práv. Konkrétně bylo navrhováno zrušit v § 49

odst. 2, 3 a 4, dále zrušení věty "... které postoupily do prvního

skrutinia, ...", v § 50 odst. 1 a v § 51 odst. 2 zrušení celého

textu, vyjma části poslední věty, a to tak, aby toto ustanovení

znělo: "Kandidátní u pro druhé skrutinium sestaví Ústřední

volební komise podle preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty

této politické strany nebo koalice". Všechny tyto návrhy byly

odůvodňovány rozporem napadených ustanovení s a 19 y

ČR, jakož i s a 4 y. Dále bylo navrhováno,

aby v byl zrušen text "bez

jednání usnesením", a to pro jeho rozpor s y.

O těchto návrzích rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn.

ze dne 2. dubna 1997 tak, že je zamítlo.

Ve vyjádření, které k ústavní stížnosti podal Nejvyšší soud

ČR jako účastník řízení, se k procesní stránce věci uvádí, že ust.

dává soudu možnost rozhodnout bez jednání

a že této možnosti soud také využil.Nejvyšší soud ČR dále uvádí,

že při počtu účastníků a desetidenní zákonné lhůtě k rozhodnutí

není prakticky ani možné postupovat jinak. Bylo využito možnosti

požádat o písemné, resp. faxové vyjádření k věci, v zásadě však

šlo jen o posouzení právních otázek a nebylo proto nutné provádět

dokazování za účasti stran. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že

soud nerespektoval a 19 y, odkázal Nejvyšší soud ČR na

odůvodnění napadeného usnesení.

Ústřední volební komise ve svém vyjádření k ústavní stížnosti

ze dne 12. 8. 1996 uvedla, že obsah této stížnosti je v podstatě

totožný se stížností podanou k Nejvyššímu soudu ČR, a proto

odkázala na vyjádření podané v řízení před tímto soudem, jehož

kopii přiložila. Z obsahu vyjádření je podstatné především to, že

ÚVK trvá na stanovisku, že při přidělování mandátů postupovala

plně v souladu s ustanoveními a 51

Mandáty dvanácti poslanců přidělené ve druhém skrutiniu proto

nemohou být neplatné.

Ústavní stížnost je založena na zpochybnění ústavnosti

ustanovení , o volbách do Parlamentu ČR,

resp. ustanovení , tedy

ustanovení, která byla aplikována v předmětné věci Ústřední

volební komisí, resp. Nejvyšším soudem ČR. Z toho vyplývá, že

v podstatě není zpochybňován postup těchto orgánů veřejné moci,

ale to, že postupovaly podle právních předpisů, které se

stěžovatelce jevily jako rozporné s ústavním pořádkem. Jak již

bylo uvedeno, nálezem pléna Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS

25/96 ze dne 2. 4. 1997, byla aplikovaná ustanovení zákona č.

shledána jako souladná s ústavním pořádkem. Stejně

tak plénum Ústavního soudu posoudilo i napadené ustanovení § 200n

( ), podle kterého

proběhlo řízení před Nejvyšším soudem ČR. Pokud jde o důvody,

které plénum Ústavního soudu k těmto závěrům vedly, odkazuje se

plně na odůvodnění citovaného nálezu.

Podle y ČR jsou vykonatelná rozhodnutí

Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Z toho

vyplývá, že také senát Ústavního soudu je plně vázán zmíněným

nálezem pléna tohoto soudu. Za této situace by mohlo být ústavní

stížnosti vyhověno jen tehdy, pokud by bylo zjištěno, že právní

předpisy byly aplikovány způsobem natolik extremním, že by to

vybočovalo z mezí ústavnosti. Přesto, že ústavní stížnost v tomto

směru neargumentovala, tj. stěžovatelka netvrdí, že by při sčítání

hlasů, které pro ni byly odevzdány, Ústřední volební komise

pochybila nebo se dopustila jiných nesprávností, kterými by

stěžovatelku v konečném výsledku poškodila, posoudil Ústavní soud

i tuto stránku věci. Dospěl však k názoru, že takový postup nelze

Ústřední volební komisi vytknout. Stejně tak nelze spatřovat

porušení ústavnosti v postupu Nejvyššího soudu ČR, který jako

orgán kompetentní k projednání volební stížnosti postupoval

způsobem, který zákon stanoví. Oba zmíněné orgány postupovaly

podle platných, a podle nálezu Ústavního soudu s ústavním pořádkem

souladných předpisů a na základě těchto předpisů dospěly

k závěrům, se kterými se sice stěžovatelka neztotožňuje, které

však odpovídají volebnímu systému, pro který se zákonodárná moc

kvalifikovaným způsobem rozhodla.

Ze všech výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost

zamítnuta, a to bez nařízení ústního jednání, když účastníci

řízení s rozhodnutím bez jednání vyslovili souhlas. (§ 44 odst.

2 , o Ústavním soudu).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 1997