Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 41/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. V. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, t a k t o

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. . Tímto rozsudkem byl odmítnut návrh navrhovatele, aby mu odpůrci L. P. a ing. V. F. vydali zápis o obsahu nájemní smlouvy, týkající se bytu IV. kategorie ve II. patře domu v H. Navrhovatel podal proti tomuto rozsudku dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR z formálních důvodů odmítnuto usnesením . Navrhovatel byl přesvědčen, že musí využít i tohoto posledního prostředku, který mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podle jeho názoru postupem obou obecných soudů bylo porušeno jeho právo dle d, podle něhož vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých.

1

Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že navrhovatel podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 návrh na určení povinnosti vydat zápis o obsahu nájemní smlouvy k bytu, jak je výše uvedeno. Po zamítnutí tohoto návrhu se proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 odvolal k Městskému soudu v Praze, který uvedený rozsudek potvrdil. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 10. 1995. Poté navrhovatel podal k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, které bylo odmítnuto, nebot Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z hlediska ust. , 2 není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Z obsahu spisu nevyplývá, a ani navrhovatel netvrdil, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad taxativně uvedených v ust. Na základě toho bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle stanoviska uvedeného v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

v případech, pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 y ČR, poskytuje. V takových případech lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě práva podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Vzhledem k tomu, že v posuzované věci z neplyne 2

oprávnění podat dovolání jako procesní prostředek k ochraně práva, jak bylo konstatováno usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. , jakož i vzhledem ke skutečnosti, že předmětem ústavní stížnosti navrhovatele nebylo přezkoumání usnesení dovolacího soudu s ohledem k jeho souladu s d, lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet dnem nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , t.j. dnem 9. 10. 1995.

K tomu lze dodat, že pokud si navrhovatel nebyl jist přípustností dovolání, měl podat nejen dovolání, ale zároveň s ním v zákonné lhůtě i ústavní stížnost.

Z výše uvedeného je zřejmé, že navrhovatel podal svoji ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání . Proto v souladu s ustanovením byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. května 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu