Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 68/97

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 14. května 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) spol. s r. o. L., 2) M. V.,

3) K. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11.

1996, čj. -37, za účasti Krajského soudu v Ostravě,

jako účastníka řízení,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 1996, -37, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu usnesení

Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 2. 1996, čj. -18,

jímž byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty každému

z povinných ve výši Kč 50 000,-, stěžovatelé uvádějí, že

rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jejich právo na soudní

a jinou právní ochranu podle článku 36 odst. 1 y základních

práv a svobod (dále jen "Listina") a dále i článku 6 odst. 1

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen

"Úmluva"). Výkon rozhodnutí byl totiž nařízen na podkladě

rozhodnutí, které nebylo doposud doručeno všem účastníkům řízení,

což znamená, že toto rozhodnutí není pravomocné a vykonatelné.

Z uvedených důvodů navrhují stěžovatelé, aby jejich ústavní

stížnosti bylo vyhověno a napadené usnesení bylo zrušeno.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, a vedlejší

účastníci P. a E. W. se k podané ústavní stížnosti nevyjádřili.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále Ústavní

soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.

11. 1993, čj. 10 Co 528/93-77, na jehož podkladě byl

v projednávané věci nařízen výkon rozhodnutí, bylo na straně

odpůrců doručeno JUDr. J. K., zastupujícímu na základě plné moci

z 15. 6. 1993 jen prvého ze stěžovatelů, tedy spol. s r. o. L. se

sídlem B. Existence pouze této plné moci je také konstatována

v protokole o jednání předcházejícím vydání shora uvedeného

usnesení, když pak při jednání před Krajským soudem v Ostravě dne

16. 12. 1994 JUDr. J. K. výslovně konstatuje, že na základě

udělené plné moci zastupuje pouze prvého stěžovatele, nikoli však

již druhého a třetího stěžovatele.

Závěr krajského soudu uvedený v napadeném usnesení, že

všichni stěžovatelé byli v řízení vedeném u Okresního soudu

v Bruntále pod sp. zn. zastoupeni na základě řádné plné

moci JUDr. J. K., je tedy v extrémním nesouladu s obsahem již

konstatované plné moci z 15. 6. 1993, když navíc v tomto usnesení

obsažené zjištění dokonce dvou plných mocí, z nichž prvá byla

údajně podepsána druhým a třetím stěžovatelem dne 15. 3. 1993,

zatímco druhá toliko druhým stěžovatelem dne 15. 6. 1994, nemá ve

spise vůbec oporu.

Tím, že obecné soudy nařídily napadenými rozhodnutími výkon

rozhodnutí uložením pokuty každému ze stěžovatelů ve výši 50

000,- Kč, aniž by stěžovatelům tuto povinnost ukládalo vykonatelné

rozhodnutí, porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu zakotvené

v článku 36 odst. 1 y, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení ,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. května 1997