Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 66/97

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti E.S., zastoupeného advokátem JUDr. L.M.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 20. 2. 1997. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Divizního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 9. 8. 1938, a rozsudku Divizního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 27. 12. 1938, jimiž byla podle názoru navrhovatele porušena základní práva zakotvená v a 6 d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti vyplynulo, že navrhovatel je právním nástupcem (dědicem) zůstavitele B.M., který zemřel x. x. 1987. B.M. byl výše uvedenými rozsudky Divizního soudu v Praze odsouzen pro trvalé odepření vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského vyznání. Po přijetí y podal navrhovatel podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch zůstavitele. Podnět byl Hlavní vojenskou prokuraturou Generální prokuratury odložen, stejně tak byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení podaný rovněž navrhovatelem. Navrhovatel se domnívá

s odvoláním na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, o tom, že nikdo nemůže být opakovaně soudně trestán pro trvalé odepření vojenské služby z důvodu svědomí či pro náboženské přesvědčení, že zde byla porušena základní práva zůstavitele (zásada ne bis in idem) uvedená v a 6 y, a tím i základní práva navrhovatele jako právního nástupce zůstavitele. Vzhledem k těmto skutečnostem žádá, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil napadená rozhodnutí Divizního soudu v Praze a dále aby rovněž zrušil sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze, sp. zn. III/1 VZz 11033/96-9, ze dne 5. dubna 1996, a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, sp. zn. , ze dne 21. 1. 1997.

Ústavní soud po přezkoumání podané ústavní stížnosti a předložených materiálů dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Podle ust. , o Ústavním soudu, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá určení osoby (fyzické či právnické) oprávněné k podání ústavní stížnosti. Pro toto určení je rozhodující, že fyzická nebo právnická osoba byla účastníkem řízení, jehož výsledkem bylo rozhodnutí porušující její základní práva a svobody. V předmětné věci by vzhledem k výše uvedenému byl, pokud by byly splněny podmínky stanovené cit. zákonem, oprávněnou osobou B.M., který však zemřel x. x. 1987.

Navrhovatel E.S. je právním nástupcem zemřelého B.M., jeho dědictví bylo projednáno rozhodnutím Státního notářství v P., sp. zn. , ze dne 5. 4. 1988.

Děděním přecházejí na právního nástupce práva a povinnosti zemřelé osoby podle ustanovení o dědickém nástupnictví v , . Osud práv a povinností fyzické osoby je v případě její smrti rozdílný podle charakteru těchto práv a povinností. Některá práva a povinnosti smrtí fyzické osoby zanikají, tento právní následek postihuje zejména taková práva a povinnosti, která jsou osobně vázána na osobu zůstavitele, jiná práva a povinnosti přetrvávají biologickou existenci svého nositele a přecházejí na další subjekty jako na právní nástupce zemřelého. Předmětem dědění ve smyslu jsou především věci ve výlučném vlastnictví nebo v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele, jakož i práva a povinnosti vzešlá z vypořádání případného bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Do pozůstalosti patří i zůstavitelovy pohledávky a dluhy, spadá sem i podnik, který patřil zůstaviteli, práva akcionáře nebo společníka společnosti s ručením omezeným, vypořádací podíl člena družstva, stejně jako pohledávky za užití autorského práva apod. Předmětem dědění však nejsou základní práva a svobody zaručené u, které mají charakter přirozených osobních práv, které smrtí oprávněného subjektu zanikají s výjimkou těch práv, u nichž to zvláštní zákony stanoví, případně stanoví že přecházejí na další subjekty. V daném případě tomu tak není. Stejně tak předmětem dědictví nemůže být ani právo podat ústavní stížnost, týkající se porušení výše uvedených základních práv a svobod.

Vzhledem k těmto skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 1997

JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR