Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 272/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného advokátkou JUDr. E.J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 1996, č. j. -44, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 1995, č. j. -28, za účasti Vrchního soudu v Praze, zastoupeného předsedkyní senátu JUDr. L.Ř., jako účastníka řízení, a Ing. V.F., zastoupeného advokátem JUDr. J.L., jako vedlejšího účastníka,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 10. 10. 1996 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že bylo porušeno ústavně zaručené právo na řádný a spravedlivý proces podle y a a násl. d (dále jen " ") a dále právo svobodně vyhledávat a šířit informace, zaručené u ČR a y.

1

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla ve věci o ochranu osobnosti uložena J.K., jako žalovanému, povinnost zaplatit Ing. V.F., jako žalobci, částku Kč 60 000,-, ohledně částky Kč 40 000,- byla žaloba zamítnuta a ohledně částky Kč 900 000,- bylo řízení zastaveno. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jak je konstatováno v rozsudku odvolacího soudu, vycházel ze zjištění, že v článku redaktora S.T. s názvem "B.", uveřejněném v deníku dne 26. 2. 1993, kdy vydavatelem byl žalovaný, byly o žalobci uvedeny nepravdivé, resp. pravdu zkreslující a difamující údaje. Jednalo se o tvrzení, že žalobce má v prostoru R. nějaký majetek, že si objednal zahraniční služební vůz, že má zařízenou kancelář za Kč 100 000,-, že pracoval jako "uraňák", kde se to pracovníky StB a KGB jen hemžilo, že hostí a nechává se hostit, přičemž nepohrdne ani zbytky od stolu. Zveřejněním těchto údajů tak došlo k neoprávněnému zásahu proti jeho osobnosti a byla mu způsobena újma na občanské cti. Pro závažnost této újmy byla žalobci přiznána podle a 3 náhrada nemajetkové újmy ve výši Kč 60 000,-. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými zjištěnými učiněnými soudem I. stupně, tak i s právním posouzením věci.

Porušení namítaného práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v tom, že oba soudy vydaly taková rozhodnutí, která jsou založena na extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a vykonanými důkazy na straně druhé. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

. Podle názoru stěžovatele oba soudy zejména na základě výpovědi svědkyně JUDr. H.B. dospěly ke zcela rozporuplným skutkovým zjištěním. Nesoulad rovněž spatřuje i v otázce míry snížení důstojnosti a vážnosti žalobce ve společnosti, což nemá podle jeho mínění oporu v provedených důkazech. Tento rozpor je pak i důsledkem nesprávného právního posouzení věci, když uvádí, že výroky, kterými se cítí žalobce, v tomto řízení vedlejší účastník, dotčen, nejsou objektivně

2

způsobilé ve značné míře snížit jeho důstojnost a vážnost ve společnosti. Jedná se totiž o výroky, které jsou zčásti ve své podstatě pravdivým tvrzením a zčásti kritikou, která směřovala do mezinárodně sledované problematiky privatizace vojenského prostoru R. Dále poukazuje stěžovatel na to, že obecné soudy nerespektovaly , když jejich úvaha o výši přiznané satisfakce neodpovídá skutkovým okolnostem. Stěžovatel proto navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí.

Ústavní soud v souladu s postupem stanoveným v ustanovení , o Ústavním soudu, si vyžádal vyjádření od Vrchního soudu v Praze a vedlejšího účastníka. Předsedkyně senátu ve svém vyjádření plně odkázala na zdůvodnění napadeného rozsudku a dále uvedla, že Vrchní soud v Praze se s odkazem na ustanovení tiskového zákona, když je žalován vydavatel periodika, nezabýval případnou odpovědností autora předmětných výroků, který podle ústavní stížnosti nebyl ke stěžovateli v pracovněprávním vztahu.

Vedlejší účastník ve svém vyjádření v podstatě odmítá stěžovatelova tvrzení, když uvádí, že důkazy provedené soudem jsou nepochybné a neexistuje mezi nimi žádný rozpor. K tomu pak komentuje jednotlivá tvrzení uveřejněná v článku a skutková zjištění vyplývající z provedených důkazů. Závěrem dodává, že veřejně činný člověk musí vždy počítat s kritikou své osoby, nicméně to neznamená, že by kdokoliv mohl o takové osobě bez dalšího a bez jakéhokoliv postihu veřejně šířit cokoliv, jak se snaží naznačit stěžovatel, a, postižená osoba se nemohla nepravdivým a urážlivým výrokům bránit. Vedlejší účastník proto navrhuje zamítnutí podané ústavní stížnosti.

Ústavní soud se rovněž seznámil s obsahem spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , který si vyžádal.

Ústavní soud je při posuzování ústavní stížnosti

a rozhodování o ní především povinen respektovat, a to s odvoláním na již ustálenou judikaturu, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy ( y), a proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Předpokladem ovšem zůstává, že tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislost soudů podle y vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v ustanovení . Pokud obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Právě uvedené konstatování se plně vztahuje i na předmětnou ústavní stížnost. Z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů vycházely ze skutkového stavu, který byl v rámci dokazování řádně zjištěn, a to za účasti stran sporu a způsobem, který je stanoven příslušnými ustanoveními . Soud I. stupně vyslechl účastníky sporu a všechny jimi navržené svědky a posoudil předložené listinné důkazy. Oba soudy svá rozhodnutí odůvodnily v mezích stanovených v . Ústavní soud nezjistil, že by v předmětné věci došlo k namítanému extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a následnými skutkovými zjištěními. Postup obecných soudů v tomto směru, tj. jakými úvahami se řídily při hodnocení všech důkazů, nelze hodnotit jako překračující meze ústavnosti z pohledu práva na řádný a spravedlivý proces. Jestliže se stěžovatel domnívá, že výpovědí svědkyně B. lze zvrátit celý proces dokazování, pak je třeba k tomu podotknout, že tento důkaz do jisté míry prokazující, že obsah článku nebyl důvodem pro odvolání žalobce z funkce, ve svém tvrzení stojí zcela osamoceně proti ostatním důkazům. Závěry plynoucí z jejich hodnocení, tj. že nepravdivým, pravduzkreslujícím a difamujícím tvrzením došlo ke snížení cti

4

a důstojnosti žalobce ve značné míře, že byla snížena jeho vážnost ve společnosti, v místě bydliště, kde je osoba veřejně známa, a že došlo i ke snížení profesní způsobilosti, přičemž přiznal právo na satisfakci ve formě nemajetkové újmy vyjádřené v penězích v částce Kč 60 000,-, jsou součástí nezávislosti soudního rozhodování. V tomto směru Ústavní soud neshledal, že by byl porušen y, který zaručuje obdobně jako y právo na soudní ochranu, neboť ta byla nesporně zaručena. Pokud jde o zaručení práva na spravedlivý proces podle y, rovněž ani zde nedošlo k porušení. Není možné přisvědčit ani námitce ohledně porušení y, který zaručuje právo svobodně vyhledávat a šířit informace, neboť taková námitka nemá za daných okolností a v dané věci náležité ústavněprávní opodstatnění.

Na základě uvedených skutečností Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 1997

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

5