Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 132/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele H., zastoupeného advokátkou JUDr. M.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 29. 2. 1996, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a Okr.ú., V.R., H.V., M.R. a PF., jako vedlejších účastníků řízení, t a k t o:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 29. 2. 1996. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno dovolací řízení, protože v daném případě nebyla dána funkční příslušnost dovolacího soudu, neboť v oblasti správního přezkumu podle hlavy třetí, páté části není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění. V daném případě se jednalo o restituční případ. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne 19.7.1996

1

Stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti na podstatu sporu, který vznikl při jednání u Okr.ú. v důsledku nesouhlasu povinné osoby stěžovatele s vydáním restitučního nároku oprávněným osobám (vedlejším účastníkům). Správní rozhodnutí Okr.ú. podléhalo možnému soudnímu přezkumu ve smyslu hlavy třetí, páté části Krajský soud v Brně však rozhodl dne 18. 1. 1995 pod sp. zn. o opravném prostředku navrhovatele tak, že usnesením odvolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno osobou neoprávněnou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 1995.

Rozhodnutí Krajského soudu přes poučení o nepřípustnosti dalších opravných prostředků napadl navrhovatel dovoláním

u Vrchního soudu v Praze, kde dovolací řízení, jak shora uvedeno, bylo zastaveno.

Ústavní soud zkoumal náležitosti ústavní stížnosti, mezi něž náleží i lhůta k jejímu uplatnění. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí

O posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). V daném případě tímto posledním prostředkem k ochraně práva bylo odvolání adresované Krajskému soudu v Brně. Rozhodnutí o něm nabylo právní moci dne 2. 2. 1995. Navrhovatel však uplatnil svou ústavní stížnost u ústavního soudu ČR až 13. května 1996. Tedy více jak rok po lhůtě k jejímu podání. Lhůta ve smyslu shora citovaného ustanovení uplynula dne 1. dubna 1995.

S poukazem na skutečnost shora uvedenou proto Ústavní soud ve smyslu ustanovení ,

o Ústavním soudu, návrh jako opožděný odmítl.

Pokud se týká uplatněného dovolání nebylo v daném případě zcela jednoznačně přípustné, avšak i pokud by se navrhovateli

2

jevila přípustnost dovolání nejasná, pak bylo namístě současně s dovoláním uplatnit ústavní stížnost. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na své usnesení,

sp. zn.

, ze dne 5. 1. 1995.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 21. ledna 1997

JUDr.. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR

3