Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 139/96

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele L.Č., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. , a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1996, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění :

Svým podáním ze dne 14. 5. 1996 uplatnil stěžovatel návrh ústavní stížnosti, požadující zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 1996, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1996, sp. zn. 1 Ntv 2/96. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byla vazba stěžovatele prodloužena podle § 71 odst. 3 tr. ř. do 30. 6. 1996 s tím, že u stěžovatele trvají důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Nejvyšší soud CR stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Stěžovatel je toho názoru, že rozhodnutími obou soudů byla porušena jeho základní lidská práva a svobody, konkrétně právo na osobní svobodu podle , 2 a 5 d a právo na spravedlivý proces podle ve spojení s , 4 téže y.

Stěžovatel současně uvedl, že ve své ústavní stížnosti ze dne 16. 1. 1996, vedené pod

sp. zn.

, se domáhal zrušení předchozích rozhodnutí obou soudů v téže věci ze dne 21. 11. 1995, sp. zn. , a ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. , a poukázal na to, že námitky tam uvedené lze

1

vztáhnout podle jeho přesvědčení na rozhodnutí napadené ústavní stížností ze dne 14. 5. 1996 s výjimkou týkající se § 67 písm. b) tr. řádu, protože tento vazební důvod podle rozhodnutí obou soudů již v současné době není dán.

Porušení svých základních práv a svobod spatřuje stěžovatel jednak v nezákonné konstrukci vazebních důvodů podle § 67 písm. a) a c) tr. řádu, v posuzování vazebních důvodů v rozporu se zásadou presumpce neviny a v okolnosti, že státní orgán se v důsledku svého rozhodnutí nevypořádává s námitkami stěžovatele proti nezákonné konstrukci podmínky v § 71 odst. 3 tr. řádu, týkající se obtížnosti věci nebo jiných závažných důvodů, pro které nebylo možno skončit trestní stíhání ve dvouleté lhůtě, a dále stanovisko, že v případě propuštění obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. V podrobnostech odkazuje stěžovatel rovněž na svou ústavní stížnost vedenou pod

sp. zn.

u Ústavního soudu.

Soudce zpravodaj po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obou soudů musel konstatovat, že Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a nepřezkoumává rozhodnutí obecných soudů, pokud napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo a svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Podle y je Ústavní soud ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle y ČR rozhoduje mimo jiné o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím či jiným zásahům veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.

V tomto konkrétním případě soudce zpravodaj zjistil, že předchozí ústavní stížnost stěžovatele v téže věci, vedená u Ústavního soudu ČR pod

sp. zn.

, byla usnesením ze dne 28. 8. 1996 jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Těžiště této předchozí ústavní stížnosti stejně jako ústavní stížnosti současně projednávané, spočívá v námitce, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 71 odst. 3 věta druhá tr. řádu, mezi které patří i splnění existence některého z vazebních důvodů uvedených v § 67 tr. řádu. Ústavní soud však konstatoval, že zde byly splněny podmínky ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu, protože v daném případě hrozba vysokým trestem měla podklad v usnesení o vznesení obvinění ze dne 19. 10. 1990 dle tehdy platného § 163 odst. 1 tr. řádu z tzv. kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, a to loupeže podle § 234 odst. 1 a 3 tr. zákona, jejímž znakem je okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tj. výše škody. Tato hrozba je spojena tedy vždy se skutkovou podstatou trestného činu, o který se jedná, a zejména s okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, kterou je výše škody i recidiva. Ústavní soud dále konstatoval, že zde byly splněny i podmínky ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu, že podmínkou pro

další trvání vazby je obtížnost věci nebo jiné závažné důvody,

2

pro které nebylo možno trestní stíhání skončit ve lhůtě dvou let. Obtížností je rozumět vše, co je spojeno s účelem trestního řízení (§ 1 tr. řádu) při respektování všech zákonných práv obviněného (§ 33 a násl. tr. řádu), přičemž složitost byla v tomto případě, jak vyplývá ze spisu, dána všemi hledisky, která bylo třeba vyšetřovat. V kontextu obsahu všech rozhodnutí obou soudů vyjádřil Ústavní soud i přesvědčení, že byl naplněn i zákonný požadavek hrozby, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak je má na mysli § 71 odst. 3 věta druhá tr. řádu.

Soudce zpravodaj dospěl k závěru, že podrobný rozbor a právní hodnocení provedená Ústavním soudem v souvislosti s ústavní stížností stěžovatele, vedenou pod

sp. zn.

, dopadá stejnou měrou i na tuto ústavní stížnost,

sp. zn.

. Zákonné požadavky tr. řádu byly splněny a nedošlo proto k porušení základních práv a svobod, jak se stěžovatel domníval, když se odvolával na některá ustanovení , a d, jak jsou uvedena výše. Proto nezbylo než návrh ústavní stížnosti usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 1996 JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj

3