Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 95/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti dipl. Ing. S.K.P., zastoupeného advokátem Prof. JUDr. J.N. a advokátem JUDr. J.K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 1996, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 7. 3. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 15. 10. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností ze dne 1. 4. 1996 napadá stěžovatel ve své trestní věci vedené před Vrchním soudem v Praze (sp. zn. ) vazební rozhodnutí tohoto soudu (a spolu s ním obsahově shodné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 1996, sp. zn. ) a tvrdí, že tímto pravomocným rozhodnutím obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo [ ] plynoucí jak z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( úst. ), tak z odpovídajících ustanoveníd.

1

V obšírném odůvodnění své ústavní stížnosti vytýká stěžovatel obecným soudům nepřiměřenou délku své vyšetřovací vazby a tvrdí, že příslušná rozhodnutí o vazbě nejsou odůvodněna konkrétními okolnostmi, ale že v nich jde o pouhé obecné závěry svědčící ve své podstatě toliko o tom, že obecné soudy obou stupňů rozhodující o prodloužení jeho vazby se zcela nedostatečně vypořádaly s tím, zda pro takové opatření (další prodloužení jeho vazby) i nadále trvají zákonné důvody; závěrem své ústavní stížnosti posléze vyslovuje domněnku, že nejen jak vzetí do vazby, ale i samotné trestní řízení proti němu (pro podezření z trestného činu dle § 250 odst. 1, 4 tr. z.) jsou výrazem rasových a národnostních motivů (stěžovatel je státním příslušníkem SRN); tuto domněnku však blíže nezdůvodňuje.

Vzhledem k povaze stěžovatelových námitek vyžádal si Ústavní soud ( ) vyjádření jak vrchního, tak i Nejvyššího soudu; v těchto svých vyjádřeních oba obecné soudy odmítly výtky stěžovatele, odkázaly na odůvodnění svých ústavní stížností napadených rozhodnutí a zdůraznily, že i když vyšetřovací vazba stěžovatele je v současné době delší 2 let, stalo se tak pro povahu trestně stíhaných skutků (jde o skutkově komplikované podvody), přičemž způsob jak vazba stěžovatele byla prodlužována vždy zcela odpovídal zákonným podmínkám (§68, 71 tr. ř.) a postupu vyplývajícímu z procesního předpisu (trestního řádu); co do konkrétních důvodů, jimiž je vazba stěžovatele odůvodněna, poukázaly oba obecné soudy jednak na skutkovou povahu věci, jednak na to, že stěžovatel je cizím státním příslušníkem, jemuž, bude-li pravomocně pro inkriminované trestné činy odsouzen, hrozí z České republiky vyhoštění (§ 51 tr. z.); výtku, že trestní řízení je proti stěžovateli vedeno z rasových či národnostních motivů, odkázavše současně na důkazní stav věci, z něhož důvodnost podezření z inkriminovaných trestných činů je zcela zřetelně patrná, oba obecné soudy se vší rozhodností odmítly.

Zabývaje se otázkou důvodnosti posuzované ústavní stížnosti, zjistil Ústavní soud (ze svého spisu

sp. zn.

), že

usnesením ze dne 25. ledna 1995 byla odmítnuta obsahově obdobná stěžovatelova ústavní stížnost, a to pro její neopodstatněnost a nepřípustnost [ písm. C) a f) ]; v podstatě současná ústavní stížnost je obsahově a věcně obdobná ústavní stížnosti předchozí, a proto k důvodům, které v předchozí věci byly vyloženy, postačí dodat následující:

Jak z obsahu posuzované ústavní stížnosti, tak z vyjádření obecných soudů obou stupňů a z obsahu již zmíněného spisu Ústavního soudu (

sp. zn.

) vyplývá, že stěžovatel je důvodně stíhán pro podezření z trestného činu podvodu s přísnější právní kvalifikací (§ 250 odst. 1, 4, tr. z.), že stíhání proti němu bylo zahájeno za plného respektu ke všem procesním podmínkám, které zákon pro takový postup vyžaduje ( tr. ř.), a že zahájení trestního řízení (jak v dřívější, tak v současné fázi) v ničem neodporuje zásadám spravedlivého procesu (d) a ústavním zásadám České republiky (, 39 a 40 odst. 1 až 3d); pokud pak jde o to, že stěžovatel je pro uvedený trestný čin stíhán ( tr. ř.) vazebně, děje se tak za podmínek plynoucích z ustanovení jak tr. ř., tak , c), pokud se týká též tr. ř., když důvody pro to shledaly obecné soudy jak v povaze inkriminovaného skutku a v dané procesní situaci, tak v okolnostech vztahujících se k osobě stěžovatele tak, jak to plyne z odůvodnění vazebních rozhodnutí včetně těch, která stěžovatel ústavní stížností napadá; co do délky vyšetřovací vazby (, 3 tr. ř.) byl procesně zcela respektován postup daný ustanovením zákona (, 6 tr. ř.), když obecné soudy vycházely ze skutkového stavu tak, jak tento při hodnocení do té doby provedených důkazů samy zjistily.

Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu obecných soudů, již v dříve publikovaných rozhodnutích (k tomu srov. např.

) vyložil podmínky, za nichž se cítí oprávněn zasáhnout do jurisdikce obecných soudů, a to bez ohledu na to, kterého ústavně zaručeného základního práva (svobody) se tvrzený protiústavní zásah orgánů veřejné moci do

3

sféry jednotlivce v konkrétní věci týká; s odkazem na tuto ustálenou judikaturu Ústavního soudu postačí proto jen připomenout, že podmínkou ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je, že v konkrétní věci obecné soudy postupují v rozporu především su základních práva a svobod, zejména pak s obsahem její páté hlavy, a že svým postupem tak porušují zásady spravedlivého procesu (d) a konečně, že již proto nelze Ústavní soud pokládat za další přezkumnou instanci obecného soudnictví. Respektují-li tedy obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci podmínky trestního řádu), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.

Jestliže tedy doba až dosud strávená stěžovatelem ve vazbě nepřekračuje lhůty plynoucí ze zákonného předpisu (§ 71 tr. ř.) a jestliže o prodloužení vazby bylo vždy rozhodováno zavčas a zákonem předvídaným postupem (§ 71 odst. 5, 6 tr. ř.) a jestliže z odůvodnění příslušných rozhodnutí je patrno, že tato byla vydána na základě do té doby zjištěného skutkového stavu a způsobem zákonu odpovídajícím, je zřejmé, že pro ingerenci Ústavního soudu nejsou dány ani zákonné ani ústavní podmínky.

Co do odůvodnění vazebních rozhodnutí, případně co do samotných důvodů vazby, sluší stěžovatele opět odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle níž, vyplývá-li skutkový stav (skutkové zjištění) z důkazů hodnocených obecnými soudy podle zásad plynoucích z volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, § 89 tr. ř.) a v souladu s již zmíněnými zásadami spravedlivého procesu, z důvodů vyložených již dříve, necítí se Ústavní soud oprávněn do pravomoci obecných soudů zasáhnout, a to ani tehdy, kdyby s hodnocením provedeným obecnými soudy sám nesouhlasil, což platí i v případě stěžovatele co do hodnocení důkazů či důvodů svědčících pro zákonné omezení jeho osobní svobody (d) .

4

Protože v posuzované věci nebylo v postupu obecných soudů z hlediska ústavní ochrany ústavně zaručených základních práv (svobod) shledáno pochybení, a protože nebylo v řízení před těmito soudy shledáno nic, co by svědčilo o rasové či národní podjatosti obecných soudů, nezbylo než pokládat stěžovatelem vznesenou ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou; zjevnost této neopodstatněnosti je zřejmá jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo poukázáno, tak i z důvodů, které v tomto rozhodnutí byly připomenuty; bylo proto rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 15. 10. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu