Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 191/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Dipl. Ing. S.K.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 25. 11. 1994 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako ústavní stížnost proti usnesení uvedenému ve výroku, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na propuštění z vazby. Tímto rozhodnutím se stěžovatel cítí poškozen na svých právech obsažených v d (dále jen " "), neboť nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Stěžovatel dále ve své ústavní stížnosti uvádí, že nemůže být srozuměn s vazbou, která trvá 22 měsíců, a tím, že nebylo 8 měsíců nařízeno žádné jednání. V tom spatřuje porušení č1. 36 odst. 1 a č1. 38 odst. 2 y, když z důvodu takových průtahů se nemůže domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Po posouzení návrhu byl vyzván právní zástupce stěžovatele k

předložení plné moci v českém jazyce s náležitostmi, které požaduje č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen " "). Ústavní soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že stěžovatel podal proti napadenému usnesení stížnost k Vrchnímu soudu, proto byl právní zástupce požádán o sdělení, zda bylo již o stížnosti rozhodnuto, popř. o zaslání rozhodnutí o stížnosti. K odstranění vad návrhu mu byla určena lhůta do 31. 12. 1994. Doručení výzvy dne 8. 12. 1994 je prokázáno doručenkou.

Dne 14. 12. 1994 obdržel Ústavní soud požadovanou plnou moc a dne 17. 1. 1995 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 1994, sp.zn. , kterým se stížnost jako nedůvodná zamítá.

Podle zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, ta jednoznačně směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým se zamítá žádost o propuštění z vazby a zároveň se nepřijímá nabídnutá peněžitá záruka. Proti tomuto usnesení je jako opravný prostředek přípustná stížnost podle § 141 trestního řádu. Přestože stěžovatel na základě výzvy Ústavního soudu předložil (až po určené lhůtě) rozhodnutí o stížnosti vydané Vrchním soudem, nelze toto rozhodnutí považovat za prostředek podle § 75 odst. 1 zákona, a to zejména proto, že stěžovatel má ve smyslu § 72 odst. 2 trestního řádu právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu a pokud byla jeho žádost zamítnuta a neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat ji po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí.

K námitce stěžovatele k době trvání vazby a době, kdy nebylo nařízeno žádné jednání, je rozhodné především to, zda se jedná o rozhodování v řízení přípravném nebo v řízení před soudem.

Stěžovatel tento dvojí typ vazby neakceptuje. Rovněž je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že v případě stěžovatele je vedeno trestní stíhání pro velmi závažnou trestnou činnost majetkové povahy, což vyžaduje úplné a nepochybné zjištění skutkového stavu věci.

Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti shledal, že ta směřuje k přezkoumání rozhodnutí trestního soudu. S tímto pojetím ústavní stížnosti nelze souhlasit, neboť, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, ten není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y.

Ústavní soud neshledal pochybení v postupu soudu, a tedy ani porušení zmíněných ústavně zaručených práv, a proto rozhodl o tom, že návrh jako zjevně neopodstatněný a nepřípustný podle § 43 odst.1 písm. c) a f) zákona mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj