Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 183/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky MUDr. B.P., zastoupené advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 1996, sp. zn. , za účasti vedlejších účastníků K. a D.H., t a k t o :

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka svou ústavní stížností ze dne 26. 6. 1996 napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 1996, sp. zn. , jímž byl zčásti potvrzen a zčásti změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 10. 1995, sp. zn. . V odůvodnění své ústavní stížnosti poukazuje navrhovatelka na podstatu řízení před obecnými soudy, jímž bylo vyhověno žalobě vedlejších účastníků na stanovení povinnosti navrhovatelce vyklidit nemovitosti v k. ú. Ch.

Soudem prvého stupně bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení

§ 126 odst. 1 o. z. o povinnosti navrhovatelky vyklidit zahradu v k. ú. Ch., do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě umožnit její užívání, dále vyklidit garáž v témže k. ú. a to rovněž ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku a současně ji zpřístupnit žalobcům a konečně v témže k. ú. vyklidit rodinný dům do 15 dnů po zajištění přístřeší. K odvolání navrhovatelky Městský soud v Praze svým rozsudkem z 29. 4. 1996 napadené prvoinstanční rozhodnutí potvrdil ve výrocích o povinnosti vyklidit garáž a zahradu v třídenní lhůtě od právní moci soudního rozhodnutí. V té souvislosti změnil prvostupňové rozhodnutí ve výrocích o povinnosti zpřístupnit garáž a umožnit vstup do zahrady tak, že v této části žalobu zamítl. Potvrzen byl i výrok o povinnosti vyklidit rodinný dům. Změněna byla odvolacím soudem lhůta k plnění a to tak, že povinnost k vyklizení domu byla vázána na přidělení náhradního bytu.

Ze závěru odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že navrhovatelka se před vyhlášením potvrzujícího rozsudku návrhem domáhala vyslovení přípustnosti dovolání. Jejímu návrhu nebylo odvolacím soudem vyhověno, neboť podle jeho názoru nejde po stránce právní o rozhodnutí zásadního významu. Současně odvolací soud v této souvislosti poukázal na to, že námitka neplatnosti dohody o vydání věci podle , kterou navrhovatelka ve svém odvolání uplatnila, bude přímo řešena na podkladě žaloby podané navrhovatelkou ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8.

V rámci vlastního obsahu ústavní stížnosti navrhovatelka vytýká nesprávné posouzení případu ze strany obecných soudů. Poukazuje na porušení č1. 11 odst. 1 d, tedy porušení u zaručeného práva vlastnit majetek. Hlavní argumentace navrhovatelky, stejně jako v řízení před obecnými soudy, spočívá v tom, že dohoda o vydání věci je neplatná ve smyslu o. z. Důvod neplatnosti spatřuje

2

navrhovatelka v tom, že ona jako bezpodílová spoluvlastnice k vydání věci souhlas nedala a tudíž nemohl být ani nahrazen soudním rozhodnutím v rámci řízení podle Navrhovatelka tedy nadále nehodlá respektovat pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 21. 4. 1994, do něhož vstoupila spolu s dalšími dvěma dědici po smrti svého manžela.

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný.

Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

V daném případě je z obsahu připojeného odvolacího rozhodnutí zřejmé, že si navrhovatelka vytvořila v závěru odvolacího řízení prostor pro uplatnění dovolání v případě potvrzujícího odvolacího rozhodnutí. V případě změny rozsudku odvolacím soudem pak s poukazem na platnost zásady diformity je dovolání přípustné. Přípustnost dovolání vzhledem k závěrům odvolacího rozhodnutí je tedy dána jednak ve smyslu ustanovení v případě potvrzujících výroků, jednak ve smyslu ustanovení v případě měnících výroků. Ústavní soud dále zjistil ze svého spisu,

sp. zn.

, že dovolání bylo k Nejvyššímu soudu ČR podáno, a to vedlejšími účastníky, tedy manžely H.

Vzhledem k tomu, co uvedeno shora, je tedy v daném případě nutno považovat ústavní stížnost navrhovatelky za nepřípustnou, neboť navrhovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, konkrétně měla

3

možnost podat dovolání. Proto Ústavní soud ČR mimo ústní jednání návrh odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 8. října 1996 prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR