Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 49/96

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele M.M., zastoupeného advokátkou JUDr. V.B., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, čj. 38 a 75/95, takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 1995, čj. , zamítl žalobu navrhovatele, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Magistrátu hl. m. Prahy, ze dne 30. 12. 1994, čj. RZ 44/94-OVS-2222/94,2320/94. Rozsudkem Městského soudu v Praze došlo dle tvrzení navrhovatele k porušení y, a 4 y a d.

Z připojeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, čj. 38 a 75/95, ústavní soud zjistil, že naříkané rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 7. 1995. Stěžovatel svou ústavní stížnost podal u ústavního soudu teprve 12. 2. 1996, tedy po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti dle , o Ústavním soudu. Stěžovatel se domnívá, že v daném případě je dán důvod pro postup dle citovaného zákona, neboť přípisem z 20. 1. 1995 podal návrh na zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 30. 12. 1994, čj. RZ 44/94-OVS-2222/94,2320/94, v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ( ) a v tomto řízení dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká vážná a neodvratitelná újma.

Aplikace ustanovení v daném případě možná není. Použití ustanovení přichází v úvahu, s ohledem na jeho znění, pouze v těch případech, je-li ústavní stížnost nepřípustná, tedy v případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak v tomto případě není, neboť podání návrhu na zrušení rozhodnutí správního orgánu v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení dle účastníkem správního řízení není podáním mimořádného opravného prostředku ve smyslu ustanovení i odst. 2 (srovnej také usnesení Vrchního soudu v Praze 6A 86/94, Sbírka soudních rozhodnutí 95,6/347). Průtahy v tomto řízení nejsou právně rozhodné pro posouzení lhůty k podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž soud rozhodl o žalobě proti naříkanému rozhodnutí správního orgánu.

Proto Ústavní soud posuzoval lhůtu k podání ústavní stížnosti dle Podle tohoto ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, čj. 38 a 75/95, který nabyl právní moci dne 4. 7. 1995 a posledním dnem k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku byl den 1. 9. 1995.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost navrhovatele nelze věcně projednat, neboť byla podána po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti.

Dle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh dle cit. zákona odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.

Vojtěch Cepl

Soudce ústavního soudu ČR

V Brně dne 30. 8. 1996