Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 272/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele JP, a. s., zastoupeného advokátem JUDr. R.D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ze dne 25.9.1995, o stanovení povinnosti provést záznam do katastru nemovitostí, za účasti Krajského soudu České Budějovice jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka Katastrálního úřadu v B., t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Svou ústavní stížností navrhovatel napadá rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ze dne 25. 9. 1995, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu České Budějovice ze dne 6. 4. 1994, sp. zn. , o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu k vydání rozhodnutí o povinnosti Katastrálního úřadu B., provést záznam do katastru nemovitostí.

1

Navrhovatel tvrdí, že citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení věta 1 a 2 d, tedy k porušení práva vlastnit majetek. Současně tvrdí navrhovatel porušení d, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v argumentaci prezentované navrhovatelem již v řízení před obecnými soudy. Tedy ve skutečnosti, že byl schválen privatizační projekt P., s. p., dne 14. 4. 1992 a majetek, který byl v držení P., s. p., byl vložen ke dni 1. 5. 1992 do akciové společnosti JP. Navrhovatel tvrdí, že součástí schváleného privatizačního projektu byly i parcely č. 1575, 1573/2, 1573/3 a 1573/1 zapsané na LV č. 3486 pro k. ú. B.

Podle navrhovatele ve smyslu zák. přešlo vlastnické právo k věcem zprivatizovaného majetku na akciovou společnost dnem vzniku této akciové společnosti. Proto nejpozději dnem 1. 5. 1992 se navrhovatel stal vlastníkem mimo jiné i shora citovaných parcel.

Navrhovatel se obrátil na Katastrální úřad v B., s žádostí o provedení záznamu vlastnického práva k předmětným parcelám do katastru nemovitostí. Katastrální úřad záznam ohledně shora citovaných parcel neprovedl, protože podle jeho názoru se jednalo o majetek BB, n. p. Navrhovatel proto vyvolal soudní spor o stanovení povinnosti katastrálnímu úřadu provést záznam do katastru nemovitostí. Soud prvého stupně se věcí meritorně nezabýval a řízení zastavil pro nedanost procesní podmínky řízení na straně soudu, a to pravomoci soudu. Apelační soud pak toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil s tím, že nelze cestou soudního

2

řízení nutit katastrální úřad k provedení záznamu do katastru nemovitostí, neboť zákon tuto možnost nedává. Soudnímu přezkumu podléhá pouze správní rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí, k čemuž v dané věci nedošlo.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl Krajský soud České Budějovice její zamítnutí. Zdůraznil, že pokud zákon katastrálnímu úřadu přiznává oprávnění určitou u nezapsat a vrátit, pak nelze dovodit, že soud má oprávnění donucovat katastrální úřad k chování jinému, tj. obsah y zapsat a u nevracet.

Vedlejší účastník, Katastrální úřad B., se rovněž písemně vyjádřil k ústavní stížnosti s návrhem na její zamítnutí. Uvedl, že soupis nemovitostí předložený navrhovatelem k provedení zápisu vykazoval řadu vad a byl proto ve smyslu ustanovení zák. celý předkladateli vrácen s výzvou k odstranění vad. Při osobním jednání bylo dohodnuto s navrhovatelem, že ohledně sporných parcel předloží stanovisko zakladatele, tj. Ministerstva zemědělství ČR a Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Stanovisky všech zainteresovaných centrálních orgánů bylo prokázáno, že sporné parcely tvoří integrální součást majetku BB, n. p. Proto nemohl být proveden záznam vlastnického práva k těmto parcelám ve prospěch navrhovatele.

Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu České Budějovice, sp. zn. , je zřejmé z přípisu Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, ze dne 1. 3. 1995, že sporné parcely nebyly součástí P., s. p., ale patřily do majetku n. p. BB. Při ověřování správnosti údajů v privatizačním projektu zakladatel přehlédl, že do privatizovaného majetku P, s. p., byl zařazen majetek BB, n. p. Proto rozhodnutím

3

Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci z 8. 2. 1995 byly vyčleněny sporné parcely z privatizačního projektu č. 2780 a zůstávají nadále v majetku BB, n. p.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů.

Navrhovatelem blíže neodůvodněné odkazy na a 2 a d nemohou obstát. Čl. 11 odst. 1 y uvažuje o ochraně vlastnického práva jako takového, tedy vlastnického práva již konstituovaného, a tedy již existujícího. V dané kauze však zcela prokazatelně vlastníkem sporných nemovitostí není navrhovatel, nýbrž n. p. BB a navrhovatel pouze tvrdí nárok vlastnického práva. Nelze dovodit ani rozpor s č1. 36 y, neboť obecné soudy neodmítly navrhovateli soudní ochranu, pouze posoudily procesní podmínky řízení, za nichž lze v civilním procesu jednat. Přitom dovodily nedostatek pravomoci soudu a v důsledku toho s poukazem na ustanovení řízení zastavily. Tento postup je zcela v souladu i s . Pokud , na jejímž základě měl být proveden záznam v katastru nemovitostí, nebyla způsobilá k provedení takového záznamu, pak byl pouze státní orgán, který ji vydal, kompetentní uvést ji do stavu, aby nebylo pochybností o jejím obsahu. To se také v dané věci stalo.

Jak již bylo shora uvedeno, podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů. Zde Ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci (Krajského soudu České Budějovice), totiž že jde o námitky uplatněné již v řízení před obecnými soudy, jimiž se odvolací soud zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také vypořádal.

4

Vzhledem k tomu, že v dané věci rozhodovaly obecné soudy zcela v souladu s i zákonem o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a respektovaly i zásady obsažené v článcích 36, 37 a 38 d, nelze ani z tohoto hlediska než zjistit, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a na základě , o Ústavním soudu, jej odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 19. srpna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu