Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 38/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Mgr. P.V., zastoupeného advokátkou JUDr. L.P., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí 1) Ministerstva zemědělství, čj. 491/95/Zb, ze dne 1. 8. 1995, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství o rozkladu, čj. 4549/95-1000, ze dne 20. 11. 1995, a 2) O.ú. P., ze dne 16. 10. 1995, čj. FR 4-4/273/95-Hu, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva zemědělství, čj. 887/95/Zb, ze dne 14. 12. 1995, a o návrhu na zrušení části ustanovení , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí 1) Ministerstva zemědělství, čj. 491/95/Zb, ze dne 1. 8. 1995, ve spojení s rozhodnutím ministra zemědělství o rozkladu, čj. 4549/95-1000, ze dne 20. 11. 1995, a 2) O.ú. P., finančního

1

referátu, ze dne 16. 10. 1995, čj. FR 4-4/273/95-Hu, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva zemědělství, čj. 887/95/Zb, ze dne 14. 12. 1995, s tím, že v řízení před správními orgány nebyly dodrženy principy řádného procesu a právního státu a že konečným důsledkem těchto správních aktů bylo porušení y ČR a , č1. 36 odst. 1 d (dále jen ). Stěžovatel současně navrhoval zrušení části ustanovení

V odůvodnění ústavní stížnosti proti rozhodnutím správních orgánů pod bodem 1) stěžovatel uvedl, že pravomocným rozhodnutím finančního referátu O.ú. v P., čj. FR 4-33/239/93-Hv, ze dne 21. 9. 1993, byla Z., (dále jen povinná osoba) uložena povinnost složit kauci ve výši 75.280,- Kč na zvláštní účet PF. V souladu s ustanovením zák. č. 71/67 Sb. podala povinná osoba podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, v němž namítala, že dané rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením , protože oprávněné osobě nevznikl nárok na vydání majetkového podílu ve lhůtě, kterou upravuje , neboť oprávněná osoba nesplňuje podmínku provozování zemědělské výroby a mimo jiné požaduje vydání podílu výlučně v penězích. Povinná osoba se současně odvolala na rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. , ze dne 7. 6. 1994, potvrzené rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 8. 2. 1995, kterým byl návrh na vydání majetkového podílu z transformace Z., a. s., zamítnut. Správní orgán druhého stupně (Ministerstvo zemědělství,) v řízení dle , zrušil dne 1. 8. 1995, čj. 491/95/Zb, rozhodnutí orgánu prvého stupně s odůvodněním, že pro vydání majetkového podílu ve lhůtě 90 dnů musela podmínku provozování zemědělské výroby splňovat již původní oprávněná osoba, do jejíchž práv a závazků navrhovatel vstoupil, a tato skutečnost nebyla prokázána. Nárok na vydání celého majetkového podílu

2

v penězích považoval správní orgán za neopodstatněný, neboť z dikce ustanovení , nelze dovodit, že by vydání majetkového podílu bylo možné jen vyplacením v penězích. Proti rozhodnutí ze dne 1. 8. 1995, čj. 491/95/Zb, podal stěžovatel rozklad. Rozhodnutím ministra zemědělství o rozkladu ze dne 20. 11. 1995, čj. 4549/95-1000, bylo stanoveno, že rozhodnutí správního orgánu druhého stupně se mění tak, že návrh na uložení povinnosti povinné osobě Z., a. s., složit kauci dle sankčního zákona se zamítá s odůvodněním, že nebylo prokázáno u původní oprávněné osoby splnění podmínky stanovené , tj. provozování zemědělské výroby ve smyslu ustanovení a , kdy zemědělskou výrobou nemůže být chov drobného hospodářského zvířectva, a původní oprávněná osoba tak nemohla postoupit navrhovateli více práv než sama má. Stěžovatel má za to, že právní závěry správních orgánů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále mělo dojít k zásadnímu pochybení při výkladu ustanovení a , a navíc se správní orgány neřídily , neboť převzaly právní závěry obecných soudů. Tím, že správní orgán druhého stupně a ministr zemědělství vytkli správnímu orgánu prvého stupně nezákonnost jeho rozhodnutí, ač pro takové právní závěry neměli žádný podklad, porušili princip právní jistoty zakotvený v y ČR a současně bylo rozhodnuto dle stěžovatele nezákonným způsobem. Správními akty tak došlo k porušení jak č1. 1 y, tak č1. 36 odst. 1 y.

V odůvodnění ústavní stížnosti proti rozhodnutím správních orgánů uvedených pod bodem 2) stěžovatel uvedl, že rozhodnutím O.ú. P., finančního referátu, čj. FR 4-4/273/95-Hu, ze dne 16. 10. 1995, byl zamítnut návrh na uložení povinnosti složit kauci na účet PF ČR dle zák. ČNR s odůvodněním a poukazem na právní názor Krajského soudu v Brně, vyjádřený v rozsudku ze dne 8. 2. 1995, čj. -58, dle kterého je nutné zkoumat splnění podmínky provozování zemědělské výroby u původní oprávněné osoby, která

3

svůj majetkový podíl navrhovateli postoupila. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, ze dne 14. 12. 1995, čj. 887/95/Zb, bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí orgánu I. stupně s odůvodněním, že stěžovatel nesplňuje podmínku provozování zemědělské výroby, neboť dle ustanovení nelze za zemědělskou výrobu považovat chov drobného zemědělského zvířectva včetně chovu 1 sady kalifornských žížal. Stěžovatel má za to, že i tyto správní akty porušují jeho základní práva zakotvená v y ČR, a č1. 11 odst. 1 y, neboť z žádného ustanovení nelze dovodit, že za zemědělskou výrobu nemůže být považován chov drobného hospodářského zvířectva. Dále stěžovatel uvedl, že splňoval-li podmínku provozování zemědělské výroby, rozhodnutí správních orgánů založilo pro něj stav právní nejistoty, neboť mu ze strany správních orgánů bylo odepřeno poskytnutí právní ochrany, když se domáhal svého vlastnického práva - vydání majetkového podílu.

Konečně se stěžovatel ústavní stížností domáhal zrušení ustanovení , neboť tím, že zákon stanovil tři režimy vypořádání majetkového podílu (do 90 dnů ode dne požádání o vydání majetkového podílu za podmínky provozování zemědělské výroby, po 7 letech od schválení transformačního majetku nebo dohodou stran bez podmínky provozování zemědělské výroby a bez časového omezení), došlo k legálnímu zmocnění pro povinné osoby zvolit způsob vydání majetkového podílu, což v praxi vede ke stavu libovůle, tím i právní nejistoty a nejsou tak respektovány kautely založené v č1. 4 odst. 3 y, podle kterého omezení základních práv a svobod musí platit pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

Z ustanovení , o Ústavním soudu, plyne oprávnění fyzické osoby podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo

4

svoboda.

Dle ustanovení , o pokutách a kaucích, může na návrh oprávněné osoby, které nebyl bez právního důvodu vydán majetkový podíl ve stanovené lhůtě, o.ú. uložit povinné osobě složit kauci. Kauci povinná osoba složí na zvláštní účet PF a tato se vrací do 30 dnů ode dne, kdy se pozemkový fond dozví o tom, že oprávněné nároky byly vypořádány a nebo že majetkový podíl byl vydán.

Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím zjistil, že napadená rozhodnutí byla vydána na návrh stěžovatele na složení kauce dle Z citovaného ustanovení plyne, že rozhodnutí o kauci je rozhodnutím o zajišťovacím prostředku namířeném proti povinné osobě a nikoliv o vlastním restitučním nároku stěžovatele jako oprávněné osoby dle , ve znění pozdějších předpisů, o který se stěžovateli v podstatě jedná. Z téhož ustanovení , současně plyne, že rozhodnutí o kauci je dočasné, neboť kauce se vrací. Za této situace mají napadená rozhodnutí předběžnou povahu a jako taková nemohla ani založit zásah do subjektivního práva stěžovatele, které by současně bylo i základním právem, neboť zajištění restitučního nároku složením kauce není nepochybně základním právem. Jinými slovy, vzhledem k povaze napadených rozhodnutí jakožto rozhodnutí o kauci dle , jenž nevylučují poskytnutí ochrany stěžovateli přímo a to v řízení o jeho nároku dle , nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh jako zjevně neopodstatněný dle , o Ústavním soudu, odmítnout s tím, že je to právě tato jejich předběžná povaha, která vylučuje jak zásah do práva dle , tak dle č1. 11 odst. 1 y. Stejně tak lze stěží za dané situace dovodit i porušení č1. 1 y, v němž je zakotven princip primátu občana nad státem.

K návrhu na zrušení zákona, tj. části ustanovení § 13 odst. 5

3 , Ústavní soud uvádí, že dle ustanovení , může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Z obsahu napadených rozhodnutí je však zřejmé, že v daném případě byl uplatněn , o pokutách a kaucích, a nikoliv ustanovení , jehož zrušení se navrhovatel domáhá. Z tohoto důvodu a také s ohledem na to, že návrh na zrušení právního předpisu je existenčně spjat s ústavní stížností, nemohl Ústavní soud jednat o návrhu na zrušení zákona za situace, kdy ústavní stížnost odmítá dle

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 4. 7. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR

6