Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1391/2012

28

Cdo 1391/2012

ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele M. J., Č. T., zastoupeného JUDr. Milanem Švábem, advokátem, 568 02 Svitavy, Náměstí Míru č. 48, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích z 20. 12. 2011, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. (žalobce M. J., zastoupeného JUDr. Milanem Švábem, advokátem, 568 02 Svitavy – Opatovec čš. 40, proti žalované obci Opatovec, IČ 0057 9602, 568 02 Svitavy-Opatovec č. 40, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem, 568 02 Svitavy, Náměstí Míru č. 58/47, o určení vlastnického práva k nemovitostem), t a k t o :

I. Dovolání s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , bylo rozhodnuto rozsudkem uvedeného soudu z 2. 6. 2011, č. j. -122. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku (o výměře 824 m2) v katastrálním území O. Žalované Obci Opatovec bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 29.880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu ve Svitavách na úhradu jím placených nákladů tohoto řízení 2.147,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalované Obce Opatovec proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích z 20. 12. 2011, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Svitavách z 2. 6. 2011, č. j. -102 změněn tak, že byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované obci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 26.880,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované Obci Opatovec na úhradu těchto nákladů 29.411,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalobci bylo uloženo zaplatit dále na účet Okresního soudu ve Svitavách na jím placené náklady tohoto řízení 2.147,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že dovolání žalované obce je důvodné.

Odvolací soud konstatoval, že žalobce ve své žalobě uváděl, že uzavřel dne 13. 8. 2008 se žalovanou obcí směnnou smlouvu, na základě níž došlo ke směně pozemku v katastrálním území O. za pozemek žalobce v tomtéž katastrálním území. Podle názoru žalobce však mu byl směněn za jeho pozemek zcela jiný pozemek, než měl se žalovanou obcí dohodnut; namítal, že byl uveden v omyl, takže „nepodepsal směnnou smlouvu, podle níž byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, když tento vklad byl povolen jen podle návrhu na vklad“. Odvolací soud dále konstatoval, že soud prvního stupně shledal uvedenou směnnou smlouvu neplatnou, přičemž „neurčitost této směnné smlouvy shledal v tom, že postup žalovaného vedl k tomu, že při projednávání záměru o směně pozemků a o schvalování smlouvy o směně pozemků zastupitelstvem obce proběhlo tak, že žádný ze zastupitelů přesně nevěděl, co se z majetku obce směňuje“.

Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že směnná smlouva, uzavřená mezi účastníky v tomto případě, je pro svou neurčitost neplatná. Po zopakování důkazu u směnné smlouvy z 13. 8. 2008 nedospěl totiž k závěru, že by tento dvoustranný právní úkon, uzavřený mezi účastníky smlouvy, vykazoval známky nesrozumitelnosti či neurčitosti. „Závěrem schvalovacího procesu v zastupitelství obce bylo vyhověno požadavku žalobce na směnu pozemku (podle zjednodušené evidence pozemků) v katastrálním území O. za pozemek (podle zjednodušené evidence) v tomtéž katastrálním území. To, že při schvalování záměru obce směnit pozemek a při schvalování směnné smlouvy zastupitelstvo obce nemělo všechny potřebné informace k projednání tohoto bodu v rámci schůze zastupitelstva, neznamená, že by určitý a srozumitelný právní úkon, který byl zastupitelstvem obce schválen, byl neplatný“. Odvolací soud dále dovozoval, že tu „nelze uzavřít ani skutečnost, že by směnná smlouva mezi účastníky smlouvy z 13. 8. 2008 byla uzavřena nesvobodně či nevážně. Dospěl tedy odvolací soud k výslednému závěru, že „směnná smlouva z 13. 8. 2008 je platným právním úkonem, na základě kterého došlo k převodu vlastnického práva sporného pozemku ze žalobce na žalovanou a že byly naplněny i povinnosti obce této dispozice obce s jejím nemovitým majetkem informovat občany obce, a to tím, že došlo k vyvěšení záměru této směny na úřední desce obce“. Proto odvolací soud změnil podle ustanovení rozsudek soudu prvního stupně a žalobu žalobce o určení jeho vlastnictví ke směnnému pozemku (o výměře 824 m2) v katastrálním území území O. zamítl.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen 18. 1. 2012 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo podáno u Okresního soudu ve Svitavách v pondělí 19. 3. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v (s přihlížením i k ustanovení ). Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 20. 12. 2011 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jako dovolací důvody dovolatel uplatňoval, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel trvá na tom, že směnná smlouva, uzavřená dne 13. 8. 2008 mezi ním a žalovanou obcí, je neplatná; „obrátil se proto na soud, aby se soud zabýval nejen relativní neplatností, ale také absolutní neplatností tohoto právního úkonu z moci úřední“.

Dovolatel ve svém dovolání zdůrazňoval, že v daném případě nebyl ani záměr obce uskutečnit uvedenou směnu pozemků řádně zveřejněn, takže už z tohoto důvodu je uvedený právní úkon neplatný (srov. o obcích), když totiž opak tohoto jeho tvrzení nebyl v soudním řízení prokázán. „Jestliže je směnná smlouva uzavřena bez řádného zveřejnění záměru obce a navíc, pokud rozhoduje zastupitelstvo obce na základě neurčitých a neúplných podkladů není následný právní úkon, tj. uzavření směnné smlouvy, platný“, dovozoval dovolatel; sepsaná směnná smlouva sama o sobě nemohla, podle názoru dovolatele, zhojit předchozí pochybení a vadné rozhodnutí ze strany zastupitelstva obce.

Dovolatel dále zdůrazňoval, že trvá na tom, že byl při uzavírání směnné smlouvy uveden ze strany žalované obce úmyslně v omyl. Žalobce vysvětloval v řízení, že „měl zájem na směně pozemků, aby získal ten pozemek, který navazuje na pozemek vedený ve zjednodušené evidenci pozemků v katastrálním území O., který žalobce užívá; došlo však k tomu, že na základě směnné smlouvy z 13. 8. 2008 pozemek zůstal ve vlastnictví obce a žalobce nebyl do vlastnictví stejně očíslovaný pozemek, ale ve zjednodušené evidenci pozemků, t. j. pozemek sestávající ze dvou částí, mezi nimiž je vklíněn uvedený pozemek ve vlastnictví obce“. Dovolatel je přesvědčen, že tu vznikly pochybnosti o vážnosti vůle k právnímu úkonu a bylo tedy třeba posuzovat konkrétní okolnosti případu a závěr učinit až na podkladě objasnění těchto okolností a jejich vzájemných souvislostí.

Ve vyjádření žalované Obce Opatovec k dovolání žalobce bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Podle názoru žalované je tu rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně rozsudkem měnícím pouze co do posouzení otázky, zda směnná smlouva z 13. 8. 2008 je platná či neplatná z důvodu neurčitosti; jen z tohoto uplatněného důvodu (že je smlouva neurčitá, že byl žalobce uveden v omyl a že směnnou smlouvu nepodepsal) byl žalobce aktivně legitimován k podání žaloby o určení jeho trvajícího vlastnictví k pozemku, a to jako účastník nabídkového řízení, ale v tomto nabídkovém řízení byl účastníkem úspěšným, takže nebyl legitimován k podání žaloby z tvrzeného důvodu neúspěšně provedeného zveřejnění záměru obce o směně pozemků; „žalobce směnou získal to, o co žádal ve své žádosti podané u Obce Opatovec, tedy pozemek parc. č. 1841 ze zjednodušené evidence pozemků“. Podle názoru žalované nebyl v tomto soudním řízení prokázán žalobcem tvrzený omyl (žalobce ostatně ani toto své tvrzení v řízení ničím neprokazoval)“.

Přípustnost dovolání dovolatele bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatel ve svém přípustném dovolání uváděl jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Podle závěrů z rozhodnutí uveřejněných pod č. 49/1998 a č. 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, jde o vadu řízení tehdy, jestliže se nesprávný postup soudu v řízení projevil už v průběhu řízení (nikoli až při rozhodování) a zejména měl-li tento nesprávný postup soudu za následek odnětí možnosti účastníku řízení (jmenovitě dovolateli, který vadu řízení ve svém dovolání jako dovolací důvod uplatňuje) jednat před soudem. Podle názoru dovolacího soudu nebylo v tomto případě shledáno, že by k vadě řízení takového druhu došlo v tomto soudním řízení u odvolacího soudu či u soudu prvního stupně.

Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ve smyslu ustanovení ), jestliže soud posoudí projednávanou právní věci podle nesprávného právního předpisu, anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení v souvislosti s ustanoveními a .

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo soudem rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Naléhavý právní zájem na určení je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by bez tohoto určení se jeho právní postavení stalo nejistým (viz k tomu již č. 17/1972 a č. 53/1973, str. 187, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Podle ustanovení musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 14. 5. 1997, (uveřejněném pod č. 53 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), byl zaujat právní závěr, že náležitosti vůle jednající osoby je svoboda a vážnost při jejím projevu při zachování absence omylu a tísně. V občanském právu tyto dvě stránky (svobodu a vážnost) nelze zkoumat odděleně, protože ač jsou z teoretického hlediska rovnocenné, pro možnost posouzení náležitostí právního úkonu j e r o z h o d u j í c í svoboda projevu vůle.

Jestliže fyzická osoba uzavřela smlouvu vlastním jménem, potom aktivní a pasívní věcná legitimace v případě sporu o právo a povinnosti vyplývající z této smlouvy má jen tato fyzická osoba, která smlouvu uzavřela, přičemž není rozhodující, zda je nebo není vlastníkem věci, jíž se smlouva týkala (srov. č. 12/1989, str. 45 odst. 4) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Uzavření smlouvy o převodu nemovitosti je důsledkem přijetí návrhu na převod nemovitosti, projeveného písemnou formou na ě, na které je návrh na uzavření smlouvy (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení je právní úkon neplatný, jestliže jednající osoba jej učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo z hlediska posuzování uplatněných dovolacích důvodů v dovolání dovolatelů vyloženo: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů jmenovitě uvedených v . Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů ( ), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není anebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a rovněž z nálezů Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud v daném případě také vycházel, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že dovoláním dovolatele napadený rozsudek odvolacího soudu z 20. 12. 2011 (sp. zn. v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích), by byl nesprávný tak, že by bylo na místě jej zrušit podle ustanovení . Dovolací soud neshledal, jak již bylo uvedeno, že by v tomto řízení došlo k takové vadě řízení, která by měla za následek nesprávné právní posouzení věci ( ). Podle názoru dovolacího soudu odvolací soud neposoudil tuto projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu a aplikované právní předpisy si nevyložil nesprávně (zejména nikoli v rozporu s již citovanými právními závěry z publikované soudní judikatury; není proto dovolací soud toho názoru, že by uvedený rozsudek odvolacího soudu z 20. 12. 2011, napadený dovoláním dovolatele, spočíval na nesprávném právním posouzení věci se smyslu ustanovení .

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit svým rozosudkem ( ) k zamítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení , a to jako dovolání, které bylo přípustné, ale nebylo shledáno dovoláním důvodným.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalovanou obcí na vyjádření k dovolání dovolání, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů žalované obci nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání dovolatele, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo žalovanou uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 13. června 2012 JUDr. Josef Rakovský předseda senátu