Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 155/96

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., kterou se domáhá vydání předběžného opatření proti "rozhodnutí Ministerstva vnitra, zastoupeného J. R., o skartaci platných volebních lístků z roku 1996", t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í .

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 6. 6. 1996 domáhal vydání předběžného opatření, jímž by bylo zrušeno "vydané rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, zastoupené J. R., podle kterého má dojít ke skartaci platných volebních lístků z roku 1996, a to do 20 dnů po skončení voleb". Stěžovatel navrhuje, aby odpovědné orgány byly povinny skladovat tyto hlasovací lístky po dobu celého volebního období, a to z důvodu případné namátkové kontroly. Rozhodnutím o skartaci je prý vyloučena možnost, aby si úspěšné i neúspěšné strany a hnutí mohly ověřit některé skutečnosti ve věci odevzdaných hlasů a tím je i vyloučena možnost jakékoli kontroly. Hlasovací lístky jsou údajně základním dokladem identity zvolených orgánů, a proto je důležité, aby byly po celé jejich funkční období skladovány.

Ústavní soud konstatuje, že vydání předběžného opatření , o Ústavním soudu, připouští pouze ve spojení s ústavní stížností, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí (ustanovení citovaného zákona). Přitom je Ústavní soud oprávněn uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval.

Povinnost obecních úřadů schovat hlasovací lístky pouze po dobu 20 dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí a jejich zničení po uplynutí této lhůty však nevyplývá, jak uvádí stěžovatel, z rozhodnutí Ministerstva vnitra, ale z ustanovení vyhlášky Ministerstva vnitra č. , kterou se stanoví podrobnosti k provedení některých ustanovení , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně některých dalších zákonů. Nejedná se tedy o individuální právní akt, ale o všeobecně závazný podzákonný předpis. V této souvislosti Ústavní soud již dříve judikoval, že ústavní stížnost jsou v souladu s ustanovením oprávněny podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 y. Z dikce citovaného ustanovení je nutno dovodit, že ústavní stížnost může být podána jen tehdy, tvrdí-li fyzická nebo právnická osoba, že individuálním aktem aplikace práva bylo porušeno její chráněné základní právo nebo svoboda. Ústavní stížnost proto musí směřovat proti individuálnímu aktu aplikace práva a nikoli proti normativnímu právnímu aktu samotnému (srov. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 2, C. H. Beck 1995, str. 199-201).

V souzené věci, kdy stěžovatel napadl normativní právní akt, zjevně nedošlo k porušení jeho základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 y ve smyslu ustanovení odst.

1 písm. a) citovaného zákona a jedná se proto o ústavní stížnost, která je zjevně neopodstatněná a podává ji osoba zjevně neoprávněná. Návrh na předběžné opatření má přitom ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto soudci zpravodaji nezbylo než podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a d) citovaného zákona návrh jako zjevně neopodstatněný a podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 1996