Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 285/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci ing. F.J. a B.J., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 1994, čj. -73, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 1995, čj. -93, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé ve svém včas podaném návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 28. 11. 1995, požadovali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, ze dne 17. 3. 1994, čj. -73, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 1995, čj. -93, kterými byl zamítnut jejich návrh na vyklizení garáže, neboť soudy obou stupňů se dopustily porušení ustanovení ; a násl. , a jsou i v rozporu s u, která hovoří o nedotknutelnosti vlastnictví, a d (dále jen ), která chrání majetek a upravuje právo na soudní ochranu. Rozhodnutí považují za nespravedlivá, neboť soudy pochybily v hodnocení důkazů a ve vysloveném právním názoru na věc. Navíc městský soud neumožnil podat dovolání, přestože se jedná o věc zásadního právního významu.

1

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že nepatří do soustavy obecných soudů a nemůže proto vykonávat přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl třetí instancí v systému všeobecného soudnictví nebo náhradní instancí tam, kde není dovolání přípustné, to vše však za předpokladu, že soudy při své činnosti postupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Z připojeného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že soudy vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn za účasti stran sporu, způsobem, který stanoví procesní předpisy (§ ; 132 ).

V rámci volného hodnocení provedených důkazů pak učinily oba soudy závěr, že žaloba na vyklizení není důvodná, neboť předmětná garáž nemohla být převedena na stěžovatele jako vlastníky manžely G. prostě proto, že byla ve vlastnictví stavebníka, kterým je a bylo družstvo (dnes T.), zatímco manželům G. příslušelo pouze právo osobního užívání garáže a vlastnictví členského podílu. Na uvedeném pak nic nemohou měnit totožná pochybení při převodech neexistujícího vlastnictví státu na žalované manžele S. Lze tedy mít za to, že obecné soudy postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, vyjádřenou v ustanovení , do které se promítá ústavně garantovaná zásada soudcovské nezávislosti (č1. 82 y). Ze stejného důvodu, totiž z důvodu ústavní zásady soudcovské nezávislosti, nemůže Ústavní soud zasahovat ani do zákonem svěřeného práva obecným soudům vyslovit přípustnost dovolání dle Jak již bylo předesláno, vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů obsažených v hlavě páté y, nemohlo dojít ani k blíže stěžovatelem neodůvodněnému porušení y a y, konkrétně . Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že dle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR, navazující na judikaturu bývalého Ústavního soudu ČSFR (srov. např. Ústavního soudu ČR

s rozhodnutím č. 13/1993 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu

2

3

ČSFR), ani nesprávné posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem. S poukazem na uvedené, tj. skutečnost, že úkolem Ústavního soudu není skutkové a právní posouzení věci a že nebylo shledáno porušení principů, obsažených v hlavě páté y, obecnými soudy, nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , o Ústavním soudu,odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 11. 6. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR

Za správnost vyhotovení:

3