Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 34/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti I.) J.Z., 2.) J.Z., 3.) K.J., všichni zastoupeni advokátem JUDr. J.B., proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 17.6.1993, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.1995, sp.zn. ,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se svou ústavní stížností s odvoláním na porušení d a y ČR domáhají zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně.

Napadeným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov byla zamítnuta žaloba navrhovatelů, aby K., byla stanovena povinnost vydat stěžovatelům nemovitosti v rozhodnutí přesně označené. Krajský soud v Brně, který rozhodoval o odvolání stěžovatelů proti uvedenému rozhodnutí soudu

2 -

I. stupně, nepřipustil stěžovateli navrhovanou změnu žaloby a rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když se v podstatě ztotožnil s právním závěrem, který ve věci učinil soud I. stupně. V odůvodnění svého potvrzujícího rozsudku krajský soud mimo jiné uvedl, že ustanovení a 3 je třeba vykládat tak, že náprava dříve uskutečněných majetkových křivd se realizuje tak, že uzavřenou dohodou o vydání věci dojde nejprve k znovuobnovení původních majetkových vztahů a následně i k fyzickému odevzdání věci (předání věci, vyklizení věci, fyzického předání příslušných objektů, apod.). Ve smyslu uvedeného pak platí, že v případě, že se oprávněná osoba nedomůže u osoby povinné toho, aby tato s ní uzavřela dobrovolně dohodu, která má směřovat ke znovuobnovení původních majetkových vztahů, může se oprávněná osoba obrátit se svými nároky na soud ( citovaného zákona). Protože však v dané věci dosud

nedošlo ke znovuobnovení majetkových vztahů, nemůže se oprávněná osoba obrátit na soud se žalobou o vydání předmětné věci, ale naopak se musí domáhat toho, aby soud nahradil projev vůle povinné osoby, která se brání uzavření požadované dohody, která by vedla k úspěšné realizaci restitučních nároků oprávněné osoby. Zároveň však krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí připustil, že výklad ustanovení § 5 citovaného zákona může být rozdílný, a proto rozhodnutí v otázce posouzení způsobu uplatnění nároku u soudu považuje za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a z uvedeného důvodu ve výroku svého rozhodnutí vyslovil přípustnost dovolání. Tento rozsudek Krajského soudu v Brně, jak bylo zjištěno ze zprávy Okresního soudu Brno - venkov ze dne 26. 4. 1996, nabyl právní moci 1. 9.1996.

Stěžovatelé v důvodech své ústavní stížnosti polemizují s uvedenými právními závěry soudů obou stupňů, kterým také s odkazem na nález Ústavního soudu ČSFR ze dne 21.12.1992,

sp. zn.

, vytýkají porušení poučovací povinnosti.

Ze zprávy Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 4. 1993, potvrzené sdělením zástupce stěžovatelů, plyne, že stěžovatelé proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podali dovolání, a to, jak bylo zjištěno ze zprávy Nejvyššího

- 3 -

soudu ČR, dne 1. 2. 1996, které, jak je patrno z jeho kopie Ústavnímu soudu předložené, je odůvodněno v podstatě shodně jako ústavní stížnost a o kterém zatím, jak bylo zjištěno opět ze sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.1996, uvedený soud dosud nerozhodl.

Za tohoto stavu, kdy Krajský soud v Brně ve výroku ústavní stížností napadeného rozhodnutí připustil dovolání, dovolání také bylo stěžovateli podáno, zatím však o něm nebylo rozhodnuto, je třeba učinit závěr, že dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně práva poskytuje, a proto z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelů podle jako nepřípustná odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 1996

JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj