Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 74/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti K.H., zastoupeného advokátem JUDr. K.D., proti Krajskému soudu v Hradci Králové, mimo ústní jednání dne 15. 4. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností, ve které uvádí jako odpůrce D R., označené jako "ústavní stížnost o určení oprávněné osoby", domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 1996 (sp. zn. ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 1995, sp. zn. ), neboť citovanými rozhodnutími mělo být porušeno jeho ústavně zaručené základní právo, totiž to, které plyne z d.

Ve svém podání stěžovatel nesprávně označuje "odpůrce" jako D R., ačkoli z obsahu

1

podání a z návrhu na zrušení citovaných rozhodnutí je zřejmé, že se domáhá ochrany proti orgánu veřejné moci, jímž je v tomto případě soudní orgán. Dle názoru stěžovatele mělo být označeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové (jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 1995, spi. zn.. ) porušeno jeho vlastnické právo zakotvené v d.

V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích vyšly z vadných skutkových zjištění a v rozporu s cílem transformace ZD a v rozporu s ochranou vlastnictví k pozemku (part. č. 315/4 o výměře 16,2917 ha v k. ú. B.) porušily již citované ústavně zaručené základní právo zejména tím, že nevyhověly jeho žalobě.

Ústavní soud se předně zabýval opodstatněností ústavní stížnosti ve vztahu k závěrům stěžovatele tak, jak tyto jsou vyjádřeny v jeho ústavní stížnosti a jak jsou shrnuty shora a zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je v podstatě polemikou s právními a skutkovými závěry obecných soudů a především s tím, že nebylo vyhověno jeho žalobě a nebyl vydán rozsudek podle jeho představ.

V této souvislosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud již dříve a několikrát ve svých rozhodnutích (např.

) vyložil, za jakých okolností a podmínek je příslušný k zásahům do jurisdikční činnosti obecných soudů a dále, jak je třeba chápat obsah d (např.

) podle této konstantní judikatury Ústavního soudu. Čl. 11 d je především příkazem ústavního zákonodárce adresovaný zákonodárci obyčejnému, aby ve své normotvorné činnosti nikoho z práva na vlastnictví nevylučoval, a již proto nejde o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo ještě ani nevzniklo nebo teprve, např. rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, vzniknout má; ochranu tohoto práva je možno poskytnout jedině tam, kde takovéto vlastnické právo již

2

existuje a ne tam, kde se pouze jedná o tvrzený nárok na ně, a to i v případech, je-li takovýto nárok opřen např. o zákon restituční.

Nelze tedy zpravidla považovat za porušení vlastnického práva, přesněji práva na ochranu vlastnictví ve smyslu d, takové rozhodnutí orgánů veřejné moci, jímž má být teprve o vlastnictví účastníka řízení (v tomto případě stěžovatele) rozhodnuto.

Za situace, kdy stěžovatel vede pouhou právní a skutkovou polemiku s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Chrudimi, nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 15. 4. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR