Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 179/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti Ing. P.K., zastoupeného advokátkou JUDr. J.O., proti Krajskému soudu v Brně, Magistrátu města Brna, ND a PF České republiky, mimo ústní jednání dne 8. 8. 1995, soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu ČR 29. 6. 1995, domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu města Brna, pozemkového úřadu, č. j. 436/91-RN ze dne 14. 2. 1995 a rozsudku Krajského soudu v Brně, č. j. ze dne 18. 4. 1995. Těmito rozhodnutími, dle názoru stěžovatele, mělo být porušeno jeho právo dle a 36 d, totiž právo požívat rovného obsahu a ochrany vlastnických práv a právo na soudní ochranu nezávislým a nestranným soudem.

1

Právo stěžovatele, dle citovaných ustanovení d, mělo být, dle jeho názoru, porušeno tím, že Krajský soud v Brně, rozhodl řízení proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, pozemkovému úřadu (kterým bylo vysloveno, že stěžovatel není vlastníkem pozemku, části parc. 1156 - zahrada o výměře 936 m2, v kat. úz. B., a nemá nárok na náhradu podle ani podle , o půdě, v platném znění) potvrzujícím výrokem. Ve své ústavní stížnosti zabývá se polemikou s právními závěry učiněnými zejména krajským soudem a dovolává se též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (sp. zn. výklad ekvivalentu plnění a otázek s ním spojených). Dle tvrzení stěžovatele není dána ekvivalentnost smluvního vztahu založeného mezi ním a IB při prodeji zahrady, neboť - dle vlastního tvrzení - musel přistoupit na cenu stanovenou podle socialistického předpisu a proti takovéto ceně se nemohl nijak bránit, a proto - jak dále tvrdí - nejednalo se o smlouvu. Porušení d pak spatřuje tedy v tom, že nebyl uznán jeho restituční nárok a porušení d vidí v tom, že krajský soud nepostupoval v intencích dle , tedy tak, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Ústavní soud se předně zabýval opodstatněností ústavní stížnosti ve vztahu k závěrům stěžovatele tak, jak tyto jsou vyjádřeny v jeho ústavní stížnosti a jak shora jsou shrnuty; zde nezbývá než konstatovat, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti v podstatě vede právní a skutkovou polemiku se závěry obecného soudu a příslušného správního orgánu, kterými byl zamítnut jeho tvrzený nárok na vydání pozemku či zaplacení náhrady dle , v platném znění. Tím, že mu nebylo vyhověno, mělo dojít k porušení citovaných ustanovení d, aniž by však - pro absenci bližších důvodů - bylo patrno, jakým jednáním se tak mělo stát.

Již několikrát Ústavní soud ve svých rozhodnutích (např.

) vyložil, za jakých okolností a podmínek je příslušný Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti a k zásahu do jurisdikční činnosti soudů obecných. Předpokladem takovéhoto zásahu je, že obecné soudy ve svém rozhodování postupovaly v rozporu s obsahem hlavy páté d a porušily procesní ustanovení, která stanoví příslušné konkrétní procesní předpisy, v tomto případě . Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, a 91 úst. , a jako takový není další instancí obecného soudnictví a nepřísluší mu svými rozhodnutími, pokud není shledáno jednání obecných soudů v rozporu s citovanou hlavou pátou d, zasahovat do činnosti soudů obecných. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( úst. ) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů ( ), a jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují kautely citovaného ustanovení , nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit postup soudu, tedy hodnocení důkazů provedených soudy obecnými, a to ani tehdy, kdyby se s takovýmto hodnocením sám Ústavní soud neztotožňoval.

Obdobně Ústavní soud již dříve vyložil, jak je třeba chápat obsah d. Prvou větu d ("každý má právo vlastnit majetek") je třeba chápat především jako příkaz ústavního zákonodárce adresovaný zákonodárci obyčejnému, aby ve své normotvorné činnosti nikoho z práva na vlastnictví nevylučoval, a proto nejde tedy o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo ještě ani nevzniklo nebo teprve, např. rozhodnutím soudu či jiného orgánu, vzniknout má, řečeno jinými slovy, zmíněnou větou je chráněno vlastnické právo jako takové toliko tehdy, jde-li již o vlastnické právo existující a nikoli pouze tvrzený nárok na ně, a to i tehdy, je-li takovýto nárok opřen např. o zákony restituční. Je tedy zřejmé, že pouhý spor o vlastnictví, v němž existence práva vlastnického má být teprve zjištěna, nebo takové právo samo má být konstituováno,

3

ústavně chráněn není a ani chráněn být nemůže.

Za situace, kdy stěžovatel vede pouze polemiku s právními závěry správního orgánu a posléze Krajského soudu v Brně, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 8. 8. 1995

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR