Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 270/95

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatele P.K., zastoupeného advokátem JUDr. I.P., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 27. 3. 1995, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 19. 12. 1994, sp. zn. 12 C.366/93,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Svou ústavní stížností ze dne 29. 11. 1995, došlou Ústavnímu soudu dne 30. 11. 1995, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 27. 3. 1995, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 19. 12. 1994, sp. zn. , v zamítavém výroku a výrocích, které na tento navazují. Uvedenými rozhodnutími soudy rozhodly o žalobě stěžovatele o odškodnění pracovního úrazu proti žalovanému D, a. s., odštěpný závod T. Důvodem žaloby byla skutečnost, že žalovaný odmítl uhradit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, v příčinné souvislosti s pracovním úrazem stěžovatele, ke kterému došlo dne 25. 6. 1980. V souvislosti s výrokem rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel namítá rozpor tohoto rozhodnutí se základními právy a svobodami dle d.

Soudce zpravodaj nejprve přezkoumal ústavní stížnost z hlediska ustanovení , o Ústavním soudu, tj. zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti. Dle citovaného ustanovení lze ústavní stížnost podat jen ve lhůtě 60 dní ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

1

Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 27. 3. 1995, sp. zn. , nastala dnem 7. 6. 1995. Ústavní stížnost došla Ústavnímu soudu 30. 11. 1995. Návrh ústavní stížnosti byl tedy podán opožděně.

Soudce zpravodaj přitom konstatoval, že stěžovatel podal dovolání k Vrchnímu soudu v Praze. K takovému postupu již učinil Ústavní soud svým usnesením,

sp. zn.

, rozhodnutí, že jen dovolání, přípustné podle příslušných ustanovení , je oním posledním prostředkem soudní ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost ústavní stížnosti a od něhož se odvíjí běh lhůty podle , o Ústavním soudu.

Z usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. - 779, ze dne 12. 9. 1995, kterým bylo dovolání zamítnuto, vyplývá, že z hlediska ustanovení nebylo dovolání přípustné. Protože stěžovatel nenamítal, ani Vrchní soud v Praze neshledal, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad dle ustanovení , bylo dovolání stěžovatele, proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, v souladu s ustanovením , věta prvá, a , odmítnuto. V takovém případě pro posouzení včasnosti podání ústavní stížnosti byla rozhodující právní moc rozsudku Městského soudu v Praze, jak je naznačeno shora.

Pokud se tedy stěžovatel rozhodl ve své věci podat dovolání a nebylo přitom zřejmé, zda je dovolání přípustné, měl možnost vedle toho podat v zákonné lhůtě ústavní stížnost Ústavnímu soudu.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením, vydaným podle ustanovení , návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 1996

JUDr. Vladimír Paul

soudce zpravodaj