Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 279/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L.P., proti odstavci 1) rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 68/95-16, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Ve svém včas podaném návrhu se navrhovatel domáhal vydání nálezu, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 68/95-16, v odstavci 1), jímž byla zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost proti usnesení policejního inspektora, čj. ORUL - 37/00P4-TČ-95, ze dne 30. 6. 1995, o odložení podnětu k zahájení trestního řízení z důvodu spáchání trestného činu dle tr. zák., čímž mělo dojít k porušení ústavně zaručeného práva navrhovatele na soudní a jinou právní ochranu, upraveného v č1. 36 odst. 1d (dále jen), neboť bylo zcela pominuto, že učinil podněty k zahájení trestního stíhání dva, a to nejen dle tr. zák., ale též dle tr. zák.

1

Konkrétně v podrobnostech uvedl, že přestože dne 29. 12. 1994 podal OSZ podnět k trestnímu stíhání ve dvou odlišných věcech, a to ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák., a dále ve věci trestného činu útisku podle § 237 tr. zák., nebyl příslušnými orgány podnět ve věci podezření z trestného činu podle § 237 tr. zák. projednán, ani o věci nebylo rozhodnuto. Přitom sdělením vrchního inspektorátu Policie ČR, ze dne 1. 4. 1995 byl vyrozuměn, že podnět ve věci trestného činu dle § 237 a § 171 odst. 3 tr. zákona je dosud prošetřován, ale vyrozumění o předání věci vyšetřovateli a rozhodnutí Policie ČR, ze dne 30. 6. 1995, čj. ORUL - 37/00P4-TČ-95, o odložení věci, se již týkalo pouze trestného činu podle § 171 odst. 3 tr. zákona. Rovněž zamítavé rozhodnutí OZS Ú., čj. -16, ze dne 20. 9. 1995, o stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR, se týkalo pouze oznámení o podezření z trestného činu dle § 171 odst. 3 tr. zák.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele, jakož i rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, čj. -16, v napadené části, kterou se stížnost navrhovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. proti usnesení policejního inspektora, čj. ORUL - 37/95, ze dne 30. 6. 1995, jako nedůvodná zamítá, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, jestliže napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení podle § 171 odst. 3 tr. zákona, a jestliže rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin či přestupek, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Za této situace nelze vadu napadeného rozhodnutí, a to dokonce odpovídající porušení č1. 36 odst. 1y, spatřovat ve skutečnosti, že nebylo jedním rozhodnutím společně rozhodnuto i o zcela jiné skutkové podstatě, a to dle tr. zák., resp. i o druhém z navrhovatelových podnětů k zahájení trestního

2

3

stíhání. Ostatně y, kterého se navrhovatel dovolává, ani nezahrnuje právo občana na rozhodnutí ve věcech týkajících se trestního stíhání, v tom smyslu, že by byl postavený na úroveň orgánům činným v trestním řízení. Navíc, domnívá-li se navrhovatel, že mu jednáním, které sám kvalifikuje jako trestný čin útisku dle tr. zák., vznikla či hrozí škoda, nic mu nebrání domáhat se právě práva na soudní ochranu dle č1. 36 odst. 1y, ale občanskoprávní cestou. Pro úplnost se uvádí, že shora uvedené nijak nevylučuje, aby nečinnost orgánů činných v trestním řízení sama o sobě za určitých okolností nezakládala "jiný zásah orgánu veřejné moci", tak jak má na mysli , a byla také takto samostatně napadnutelná. O takovou situaci se však v dané věci nejedná, neboť navrhovatel napadá a navrhuje ke zrušení usnesení ve věci trestního oznámení dle tr. zák. Z důvodů shora uvedených a v důsledku zásady vázanosti soudu návrhem navrhovatele, resp. jeho petitem, nezbylo než návrh dle ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 1. 2. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR

Za správnost vyhotovení:

3