Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 86/95

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele RNDr. V.M., zastoupeného doc. JUDr. A.G., o návrhu na zrušení rozhodnutí vědecké rady F UK , čj. 234/VV/94, ze dne 11. 5. 1994, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 19. 4. 1995, doručeném Ústavnímu soudu dne 24. 4. 1995, požadoval zrušení rozhodnutí vědecké rady F UK v P., ze dne 11. 5. 1994, čj. 234/VV/94, ve věci habilitačního řízení navrhovatele o jmenování docentem pro obor astronomie, neboť jím mělo dojít k porušení , 3, 15, 16 a 17 d (dále jen y), dále a 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a a 10 Úmluvy o ochraně lidských práv.

Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh, k jehož projednání je příslušný. Dle písm. d) y spadá do pravomoci Ústavního soudu rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Dle tohoto ustanovení (srov. s ) jde tedy o otázku, zda napadené rozhodnutí je rozhodnutím neboli zásahem orgánu veřejné moci. Vymezení pojmu orgánu veřejné moci je bezprostředně závislé na vymezení rozdílů mezi právem veřejným a soukromým. Jak již bylo konstatováno Ústavním soudem ČSFR v jeho rozhodnutích pod sp. zn.

a sp. zn.

, za právo veřejné považuje soud tu oblast práva, v níž jsou vztahy založené na nerovnosti zúčastněných subjektů, k soukromému právu patří vztahy založené na rovnosti. Veřejná moc je taková, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Subjekt, o jehož právech a povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí orgánu není dán na vůli subjektu. Hranice veřejné moci končí tam, kde začíná moc soukromá. Ústavní soud proto není povolán přezkoumávat taková rozhodnutí, opatření nebo jiné zásahy orgánu, jehož oprávnění takto rozhodovat, činit opatření nebo zasahovat do práv osob může vzniknout jen s přivolením povinného. Vzhledem k tomu, že v dané věci jde o výsledek habilitačního řízení, v němž navrhovatel vystupoval jako uchazeč, resp. kterého se zúčastnil na základě svobodného rozhodnutí, tedy na základě vlastního přivolení ( vyhl. č. ), a vzhledem k tomu, že završující akt v kladném případě, tj. jmenování, nemá zcela zjevně povahu autoritativního rozhodnutí, čímž ji nemůže mít ani jeho negativní podoba, má Ústavní soud za to, že nejde v případě rozhodnutí vědecké rady o zásah orgánu veřejné moci. Ostatně, že se o zásah orgánu veřejné moci nejedná, plyne i ze skutečnosti, že navrhovateli nic nebrání, aby i nadále setrvával jak na svých metodách bádání, tak i učiněných závěrech. Ne v neposlední řadě dlužno dodat, že ze samého smyslu zákonů ( a vyhl. č. ), podle kterých řízení proběhlo a které stanoví, že posláním vysokých škol je chránit a rozvíjet vzdělání, přispívat ke zvyšování vědecké, technické a hospodářské úrovně v podmínkách, zaručujících svobodu vědeckého bádání s tím, že vysokým školám přísluší výhradní právo na udělování akademických titulů, taktéž plyne, že výsledek habilitačního řízení není autoritativním výrokem, nýbrž výkonem práva dle y. Za této situace má Ústavní soud za to, že nejde o rozhodnutí orgánu veřejné moci a proto nezbylo, než návrh dle ust. odmítnout s tím, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 6. 1995

JUDr. Iva Brožová

soudce Ústavního soudu ČR