Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 189/94

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 22. března 1995

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) V.J, 2) B.J. 3) ing. Z.J.

4) J.J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.

9. 1994, čj. -52, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 1994,čj. -52, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek

Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 12. 1993, čj. 1

C 673/93-23, ve znění, že se zamítá žaloba na zrušení kupní

smlouvy uzavřené dne 10. 1. 1975 mezi E.J. a manžely V. a M.J.,

registrované bývalým Státním notářstvím v Semilech pod sp. zn.

R I 86/75, v části týkající se převodu, ve výroku rozsudku blíže

uvedených, zemědělských pozemků, zpochybňují stěžovatelé zejména

závěry obecných soudů o tom, že předmětem prodeje byly i uvedené

zemědělské pozemky a poukazují v této souvislosti na skutečnost,

že převodkyně E. J. za ně úplatu nepožadovala. Z uvedených důvodů

proto navrhují zrušení rozsudků obecných soudů, neboť jimi bylo

porušeno základní lidské právo vlastnit věc.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozsudku, v němž je podrobně

vysvětleno, že nešlo o převod bezúplatný. V řízení o zrušení části

smlouvy ( , ve znění pozdějších

předpisů) nebylo totiž zapotřebí zkoumat platnost či neplatnost

kupní smlouvy ze dne 10. ledna 1975.

Vedlejší účastníci poukázali na rozsudek Krajského soudu

v Hradci Králové, s jehož právními závěry se ztotožňují. Podle

jejich názoru navíc zásah státu do svobodné smluvní vůle občanů

třeba považovat za nepřípustný, zejména když ani nejsou splněny

podmínky ustanovení ,

o Ústavním soudu, aby v této věci mohlo být jednáno.

Ústavní soud, jak již vyslovil ve svých dřívějších nálezech,

není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich

soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností, nicméně jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y

základních práv a svobod. Takové ústavně zaručené základní právo

je zakotveno rovněž v článku 36 odst. 1 y, zakládajícím

každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu, tedy ve své podstatě právo na

nestranný a spravedlivý proces, v němž soudce je při rozhodování

vázán zákonem (článek 95 odst. 1 y ČR). Právě zmíněný atribut

spravedlnosti, stejně jako vázanost zákonem, zahrnující v sobě

nezbytnost kvalifikovaného výkladu zákona i jeho řádné aplikace na

konkrétní případ, však v rozhodnutích obecných soudů chybí. Obecné

soudy sice zjistily, že smlouvou ze dne 10. 1. 1975 došlo matkou

stěžovatelů k převodu ve smlouvě blíže uvedených nemovitostí na

vedlejší účastníky, dospěly však současně k závěru, že tento

převod byl, vzhledem k textu druhého odstavce smlouvy - mezi

prodávanými nemovitostmi jsou uvedeny i pozemky, jichž se dotýká

ústavní stížnost -, v celém rozsahu úplatný. Tento závěr obecných

soudů však zjevně neobstojí a zpochybňuje zásadu nestranného

a spravedlivého procesu. Ve smlouvě samé, nikoli tedy v jakémsi

pozdějším prohlášení matky stěžovatelů, jak nesprávně konstatuje

krajský soud, je totiž výslovně uvedeno, že matka stěžovatelů za

zemědělské pozemky nic nepožaduje a v souladu s tím, jak Ústavní

soud zjistil z obsahu spisu R I 86/75 bývalého Státního notářství

v Semilech, byla se souhlasem vedlejších účastníků upravena

a dohodnuta i kupní cena tak, že byla snížena právě o cenu

zemědělských pozemků. Obecné soudy ve svých závěrech ve zřejmém

rozporu s výše uvedeným požadavkem nestranného a spravedlivého

procesu zcela přehlédly, že "bezúplatný převod" má vedle

"darování" v ustanovení , ve

znění pozdějších předpisů, své samostatné, i terminologicky jinak

vyjádřené, místo právě proto, že vzhledem k existenci "směrnice

o postupu při registraci smluv u státních notářství a při

udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů nemovitostí

okresními národními výbory", vydané dne 19. 5. 1964 ministerstvem

spravedlnosti a ministerstvem zemědělství, lesního a vodního

hospodářství (č. 297/64-MS-OK a čj. práv.), uvádějící

v souvislosti s převodem obytných částí zemědělských usedlostí do

praxe i jakési "smluvní donucení" také stran zemědělských pozemků

k této usedlosti náležejících, byly uzavírány různé smíšené

smlouvy, pro jejichž obsah bylo nerozhodné, jak byly nazvány.

Jakkoli tedy smlouva ze dne 10. 1. 1975 byla označena jako smlouva

kupní, obsahovala ve skutečnosti také bezúplatný převod

zemědělských pozemků. K této bezúplatné povaze převodu

zemědělských pozemků směřovala v daných společenských poměrech

vůle obou smluvních stran právě proto, že každé z nich bylo

přinejmenším lhostejno, kdo tyto pozemky bude vlastnit. Vyplývá to

ostatně i z výpovědi V. J. při jednání dne 22. 11. 1993, v níž

uvedl, že po uzavření smlouvy zamýšlel předmětné zemědělské

pozemky darovat státu.

Zemědělské pozemky, jichž se ústavní stížnost týká, se tedy

ve smlouvě ze dne 10. 1. 1975 ocitly jen proto, že do smluvních

vztahů v této oblasti silně ingeroval stát, jinými slovy proto, že

do smlouvy zahrnuty být musely, byť jejich převod byl bezúplatný.

Jde tedy nepochybně o skutkovou podstatu uvedenou v ustanovení §

8 odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů,

jejíž existence je odůvodněna právě snahou zmírnit následky

některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům

zemědělského a lesního majetku v období let 1948 - 1989, a to

proto, že vzhledem ke kolektivizaci zemědělství půda sdružená ke

společnému hospodaření pozbyla pro jejich vlastníky jakoukoliv

hodnotu.

Rozhodnutími obecných soudů bylo tedy nepochybně porušeno

ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst.

1 d. Protože Ústavní soud ústavní

stížnosti podle článku 87 odst. 1 písm. d y vyhověl, rozsudek

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 1994, čj. 17 Co

177/94-52, zrušil ( ,

o Ústavním soudu).

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. března 1995