Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 90/03

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Z. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 14. 11. 2002 sp. zn. , kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky - Správy Severomoravského kraje z 18. 4. 2002 č. j. PSM-108/Spr-2002, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky - Okresního ředitelství ve Frýdku-Místku ze 14. 3. 2002 č. j. ORFM-1031/2001, kterým bylo rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ")] a co do formálních podmínek (po výzvě k odstranění vad dne 12. 11. 2003) ve shodě se zákonem [ , , a odst. 4 ], brojil stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2002 ( -23), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti předchozím rozhodnutím správních orgánů. Rozhodnutím Policie České republiky - Správy Severomoravského kraje dne 18. 4. 2002 č. j. PSM-108/Spr-2002 bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky - Okresního ředitelství ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2002 (ORFM-1031/2001), kterým bylo podle , o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu , ev. č. AK 423555, vydaného Policií České republiky - Okresním ředitelstvím ve Frýdku-Místku v rozsahu oprávnění skupin "A, B, C, E, G, H" platného do 24. 10. 2006, když stěžovateli bylo sděleno obvinění z trestného činu uvedeného v zákona o střelných zbraních a je odůvodněné podezření, že stěžovatel nesplňuje podmínky spolehlivosti ( zákona o střelných zbraních).

Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí obecného soudu je nezákonné a v rozporu s právním předpisem (zákon o střelných zbraních). Rozhodnutí napadené ústavní stížností bylo vydáno bez přihlédnutí k zásadě presumpce neviny a stěžovatel byl jím zkrácen na svých ústavně zaručených právech, čímž došlo k porušení a d (dále jen ), a proto stěžovatel navrhl zrušit napadené rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak plyne z obsahu rozhodnutí správních orgánů, jsou stěžovatelovy námitky uvedené v ústavní stížnosti opakováním námitek, které stěžovatel uplatňoval již v rámci správního řízení a zejména v žalobě podané ve správním soudnictví [ , , (dále jen )]. Odvolací správní orgán a správní soud se těmito jeho námitkami ve svých rozhodnutích zabývaly, ale nepřisvědčily jim. Pokud tedy stěžovatel tyto své námitky znovu opakuje i v ústavní stížnosti, staví tak Ústavní soud do role další soudní instance, která Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší potud, pokud napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod. Z tohoto pohledu je třeba nahlížet i na stěžovatelem v ústavní stížnosti namítané nerespektování některých zákonných ustanovení, kdy Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti neposuzuje zákonnost či správnost napadených rozhodnutí, nýbrž zda jimi byla dotčena ústavně zaručená základní práva a svobody.

Posuzovanou věc lze zařadit mezi případy, kdy jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ posouzením ústavnosti interpretace daného ustanovení při jeho aplikaci. V tomto směru se však podle názoru Ústavního soudu provedená interpretace § 50 odst. 1 zákona o střelných zbraních a příslušná argumentace správních orgánů a správního soudu neocitají v extrémním nesouladu s obsahem obvyklých výkladových metod, který by svědčil o svévolné aplikaci jednoduchého práva a vyžadoval si tak zásahu Ústavního soudu z titulu stěžovatelem namítaného nerespektování y a y.

Obecný soud se v odvolacím řízení především zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí je přezkoumatelné soudem, neboť každé pravomocné rozhodnutí správního orgánu po vyčerpání opravných prostředků podléhá přezkoumání soudem podle kromě zákonem stanovených výjimek. Vzhledem k tomu, že obecný soud dospěl k závěru, že se jedná o předběžné rozhodnutí správního orgánu, jež je vyloučeno z přezkumu [ ], řízení zastavil. Rozhodnutí správního orgánu o zajištění zbrojního průkazu podle ustanovení zákona o střelných zbraních není meritorním rozhodnutím ve věci. O tom, zda bude zajištěný zbrojní průkaz stěžovateli vrácen nebo odňat, rozhodne správní orgán až s ohledem na výsledek trestního řízení pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ( trestního zákona) podle zákona o střelných zbraních.

Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle y, přičemž ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek ochrany práva. Vzhledem ke stadiu řízení, v němž bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností vydáno, jedná se o námitky, jež nelze považovat za ústavně relevantní.

Ústavnímu soudu za tohoto stavu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout.