Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2088/10

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. J., zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem, se sídlem Ke Klimentce 2186/15, 150 00 Praha 5, proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Frýdek-Místek ze dne 14. 4. 2010, č. j. KRPT-33260-5/ČJ-2010-0702IZ, a proti rozhodnutí Policejního prezidia České republiky ze dne 21. června 2010, č. j. PPR-11557-3/ČJ-2010-0099US, za účasti Policejního prezidia České republiky jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 7. 2010, stěžovatel napadl rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Frýdek-Místek (dále jen "krajské ředitelství policie") ze dne 14. 4. 2010, č. j. KRPT-33260-5/ČJ-2010-0702IZ (dále jen "rozhodnutí krajského ředitelství policie"), jímž bylo podle o zbraních rozhodnuto o zajištění jeho zbrojního průkazu vzhledem k tomu, že proti němu bylo usnesením Policie České republiky, Městským ředitelstvím Policie České republiky Ostrava, službou kriminální policie a vyšetřování dne 28. 3. 2008 zahájeno trestní stíhání pro spáchání úmyslného trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"). Rovněž napadl rozhodnutí Policejního prezidia České republiky (dále jen "policejní presidium") ze dne 21. června 2010, č. j. PPR-11557-3/ČJ-2010-0099US (dále jen "rozhodnutí policejního presidia"), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí krajského ředitelství policie.

Stěžovatel především poukazuje na to, že rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu by mělo být přezkoumatelné, přičemž je přesvědčen, že zahájení trestního stíhání, ani projednávání věci před soudem, nemůže být samo o sobě důvodem pro zajištění zbrojního průkazu, ale je nutno zkoumat konkrétní povahu trestného činu, úlohu držitele zbrojního průkazu při údajně trestném jednání a míru ohrožení veřejného zájmu. Správní orgán se neměl spokojit s pouhou zprávou o zahájení trestního stíhání, které není skončeno, ale měl si vyžádat obžalobu a protokoly o hlavním líčení, aby posoudil míru nebezpečí, kterému by byly vnitřní pořádek a bezpečnost vystaveny tím, že stěžovatel by držel loveckou zbraň za situace, kdy v období před pěti lety měl údajně nechat proplácet neprovedené stavební práce ve funkci ředitele nemocnice, kterou již dávno nevykonává. K jejich obsahu jej pak měl vyslechnout, a to i přesto, že stěžovatel žádné návrhy na doplnění řízení neměl, neboť v případě správního uvážení musí správní orgán postupovat z úřední povinnosti. Rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěných skutkových podkladů a nedostatečně je též odůvodněno.

Stěžovatel nesouhlasí s poukazem policejního presidia na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Uvádí, že policejní prezidium přehlíží, že tato judikatura vychází z právního stavu před 1. 1. 2009, kdy nabyla účinnosti novela zákona o zbraních a střelivu č. Rovněž odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

považuje za nepatřičný, neboť rozhodnutí bylo vydáno za zcela jiné právní situace, kdy sama existence trestního stíhání pro vyjmenovaný úmyslný trestný čin patrně postačovala k tomu, aby došlo k zajištění zbrojního průkazu a zbraní.

Stěžovatel poznamenává, že se ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu, že u opatření prozatímní povahy, jako je zajištění zbrojního průkazu a zbraně, je dána kompetenční výluka podle . Správní žaloba by byla zjevně odmítnuta, proto je Ústavní soud jediným orgánem, na který se stěžovatel může obrátit ve snaze o nápravu. Opírá se přitom o právní názor, vyslovený v nálezu

(veškerá zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu viz http://www.usoud.cz), dle kterého v podmínkách materiálního státu nemůže být výkon veřejné moci bezobsažný ani bezúčelný.

Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , v a v d (dále jen ""). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené o Ústavním soudu (dále jen "").

Podle písm. d)y (dále jen "") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Blížeji tutou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí tak, že ústavní stížnost podle citovaného ustanoveníy je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Uvedené podmínky pro podání ústavní stížnosti nejsou splněny za situace kdy správní orgán vydá rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zajištění zbrojního průkazu. Toto rozhodnutí má charakter předběžného opatření a jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

).

Co se týče stěžovatelova odkazu na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, tento se týkal zcela odlišné věci (uložení pořádkové pokuty za neuposlechnutí výzvy k dostavení se k podání vysvětlení).

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2010

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj