Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 561/03

Č E S K Á R E P U B L I K A

U S N E S E N Í

Ú s t a v n í h o s o u d u

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. prosince 2003 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. C., správce konkursní podstaty úpadce D., spol. s r. o., zastoupeného Mgr. E. O., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Brně , neboť se domnívá, že jím bylo zasaženo do jeho práva vyplývajícího z y ČR a d (dále jen " ").

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2003, č. j. - 230, byla na den 4. 9. 2003 svolána schůze konkurzních věřitelů úpadce L. H. spol. s r. o., mezi něž patří i stěžovatel. Před začátkem této schůze doručil stěžovatel samosoudkyni, jež jednání řídila, dopis, ve kterém ji oznamuje, že v souladu s , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, bude z předmětného jednání pořizovat zvukový záznam na diktafon. V záhlaví napadeným usnesením samosoudkyně nepovolila stěžovateli pořizovat si zvukový záznam schůze věřitelů, což blíže nezdůvodnila.

Dle stěžovatele samosoudkyně v záhlaví citovaným usnesením porušila ustanovení zákona o soudech a soudcích a dále zasáhla do práv stěžovatele garantovaného y a y ČR. Stěžovatel namítaný zásah spatřuje především v tom, že mu bylo bezdůvodně a v rozporu se zákonem odňato právo pořizovat zvukový záznam z jednání, neboť pro zákaz pořizování zvukového záznamu z jednání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, čímž také došlo k porušení y, protože ústavně zaručené právo bylo omezeno více, než zákon připouští. Proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud nálezem v záhlaví citované usnesení zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem ( , ve znění pozdějších předpisů).

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), tedy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu, zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele. Ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odtrženě od práva či nároku, který v soudním řízení stěžovatel uplatňuje.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel napadl v záhlaví citované usnesení, kterým byl upraven způsob vedení řízení, jež v době projednání ústavní stížnosti ještě nebylo pravomocně ukončeno. Souvislost s nárokem uplatňovaným před konkurzním soudem stěžovatel nedoložil a Ústavní soud ji rovněž nenalezl. O tom, zda o stěžovatelově nároku (právu) bylo rozhodnuto způsobem, který neporušuje jeho základní práva a svobody, bude moci být rozhodováno až po pravomocném skončení věci.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2003

JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D.

soudce zpravodaj