Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1401/07

Ústavní soud rozhodl o návrhu L. S., zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Uherkem, se sídlem Jandova 8, Praha 9, směřujícím proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 12. 2006, sp. zn. , a Městského soudu v Praze, ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 5. 2007, napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní lidská práva, a navrhl proto, aby je Ústavní soud zrušil.

Ústavní soud z připojených dokumentů zjistil následující:

Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 napadeným usnesením zamítla námitky stěžovatele proti písemnému vyhotovení protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2006. Soudkyně uvedla, že porovnala zvukový záznam s písemným vyhotovením, přičemž dospěla k závěru, že písemné vyhotovení zvukovému záznamu odpovídá. Stížnost stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatel napadl uvedená usnesení obecných soudů projednávaným návrhem, v němž tvrdí, že existují dva protokoly o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2006. Původní, který byl dne 1. 11. 2006 předán zaměstnankyni obhájce stěžovatele, obsahoval pět stran textu a řadu nedostatků, zejména v něm chyběly otázky obhájce a stěžovatele na svědka K. a jeho odpovědi, v části výpovědi svědka P. mnohé věty končily v polovině a následovala řada teček, samostatné odstavce protokolu byly nesrozumitelné, zcela chyběl výčet návrhů obhájce na doplnění dokazování a jejich odůvodnění, stejně tak jako obsah závěrečného návrhu obhájce a stěžovatele. Po doručení napadeného usnesení obhájci stěžovatele se zaměstnankyně obhájce dostavila k soudu k nahlédnutí do spisu a znovu žádala o vydání protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 10. 2006. V tu chvíli zjistila, že se v soudním spise nachází jiné písemné vyhotovení protokolu o hlavním líčení, které je značně odlišné od původního protokolu, má osm stran textu a uvedené nejviditelnější vady původního protokolu již byly odstraněny. Původní protokol i nový protokol přitom končí větou, že "hlavní líčení ze dne 13. 10. 2006 v jednací síní č. dv. 209/2. patro bylo přepsáno dne 13. 10. 2006 na základě zvukového záznamu protokolující úřednicí R. H.". Stěžovatel se domnívá, že odlišnosti v protokolech svědčí o nezákonné manipulaci, neboť tímto způsobem protokol doplňoval nelze. Podle názoru stěžovatel tak došlo k dotčení jeho práva na obhajobu.

I nový protokol však údajně trpí řadou vad, které ve stížnosti namítl. Protokolace výpovědi svědka K. je nesprávná a stěžovatel navrhuje zaprotokolovat ji doslovně celou v přímé řeči. Výpověď tohoto svědka totiž neměla být samosoudkyní diktována, ale protokol měl být podle § 55b odst. 2 trestního řádu pořízen protokolujícím úředníkem podle zvukového záznamu. V rozporu s trestním řádem a skutečným obsahem svědecké výpovědi svědka samosoudkyně diktovala, že "svědek uvádí jako na č.l. 6", kde se však nachází úředním záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 trestního řádu, který nelze v řízení před soudem použít. Stěžovatel je navíc přesvědčen o tom, že výpověď u hlavního líčení obsahovala značné odlišnosti. K těmto námitkám se však městský soud nikterak nevyjádřil. V protokolu chybí záznam o tom, že svědku Kokešovi byl v průběhu jeho výpovědi přečten úřední záznam o podání vysvětlení v přípravném řízení podle § 158 odst. 5 trestního řádu. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že takový záznam nebylo možné svědkovi přečíst ani předestřít. Soudkyně tak podle názoru stěžovatele porušila trestní řád, když svědkovi tento záznam přečetla, a výpověď se tak stává nepoužitelnou. Stěžovatel dále vznáší i námitky proti protokolaci výpovědi svědka Pipoty.

Městskému soudu stěžovatel vytýká, že se s jeho stížností nevypořádal dostatečně. Část jeho odůvodnění považuje za nesrozumitelnou. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že uvedený protokol o hlavním líčení nemůže být podkladem pro odsuzující rozsudek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")]. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až za situace, kdy není možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu (zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení) či dílčí procesní postupy soudu toliko související s řízením jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, nepublikováno).

Návrh je nepřípustný.

Stěžovatel návrhem napadl postup obecného soudu týkající se protokolace hlavního líčení a dalších otázek, jež souvisejí s organizací a vedením trestního řízení, které v v době projednání ústavní stížnosti ještě není skončeno (probíhá řízení o dovolání podaném stěžovatelem). Jak vyplývá z argumentace uvedené shora, má Ústavní soud za to, že v takových případech lze potenciální zásah do základního práva posuzovat vždy až v kontextu celého řízení a jeho výsledku. Případný tvrzený zásah do základních práv a svobod stěžovatele je totiž podle Ústavního soudu reparovatelný v dalších fázích řízení.

Ústavní soud má za to, že je to mimo jiné právě i odvolací soud, který by měl v rámci odvolacího řízení přihlédnout ke skutečnostem tvrzeným v návrhu stěžovatelem, a pokud by shledal tato tvrzení oprávněnými, příslušným způsobem reagovat. Také obecné soudy jsou totiž povinny poskytovat ochranu základním právům a svobodám ( y ČR). Jinými slovy, zásah Ústavního soudu ve fázi, v níž se řízení před obecnými soudy nachází, by byl - z důvodů vyložených shora - předčasným a nepřípustným.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2007

Stanislav Balík

soudce zpravodaj