Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 485/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené JUDr. T. Ch., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem ( , , , odst. 4 zákona), napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2002 ( - 42), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. ledna 2002 ( -36), a tvrdila, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily její ústavně zaručená základní práva plynoucí z d (dále jen " "), i norem procesního práva ( ), v důsledku toho jsou v rozporu s ústavně stanoveným postupem, projevem zřejmé libovůle v soudním rozhodování a vybočují z mezí ústavně stanoveného postupu. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s vývody jejího odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které směřovalo do výroku o nákladech řízení, stěžovatelka namítala, že odvolací soud jí uložil zaplatit státu na nákladech řízení částku 2.950,- Kč (náklady na znalecký posudek Ing. F.), aniž by navrhla či zavinila zastavení řízení, a přesto, že se řídila nesprávným poučením orgánu státní správy. Porušení těchto ústavně zaručených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že rozhodnutím obecného soudu bylo zastaveno řízení dle , a to z důvodu nedostatku podmínek řízení, který nejde odstranit. Věc o uložení povinnosti zdržet se provedení stavebních úprav, bytového domu, adaptace bývalé kotelny na bytovou jednotku na pozemku - st. parc. č. 109/12, ul. M. 484, kat. území K., způsobem, který nad přípustnou míru zastíní pozemek stěžovatelky, nespadá do pravomoci soudu, a proto byla věc postoupena do pravomoci Stavebního úřadu Městské části Praha - Újezd nad Lesy.

Stěžovatelka podrobněji nezdůvodnila ústavněprávní aspekty co do tvrzeného porušení (ústavně zaručených) jejich práv, navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud považuje za nutné především připomenout, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a ve své judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, jak se tato jeho pravomoc projevuje v řízení, které proběhlo před těmito soudy a v jakém rozsahu je oprávněn přezkoumávat zákonnost rozhodnutí soudů jako orgánů veřejné moci. Pokud obecný soud respektuje zásady stanoveného postupu tak, jak byly Ústavním soudem v jeho judikatuře již dříve vyloženy, pak Ústavnímu soudu nepřísluší do jeho rozhodování jakkoli zasahovat (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 34, Praha 1994).

Obecný soud z důvodu nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit ( ), řízení v I. stupni zastavil, neboť věc nespadá do pravomoci soudu. O nákladech řízení obecný soud rozhodl podle , kdy stěžovatelka procesně zavinila zastavení řízení, neboť tím, že podala žalobu ve věci, která nespadá do pravomoci soudu; aniž by bylo rozhodující, že stěžovatelka v řízení před obecným soudem podáním ze dne 29.10.2001 (č.l. 28-29) namítala nedostatek podmínek řízení. Je přitom irelevantní, že se řídila nesprávným rozhodnutím správního orgánu [postup orgánu státu (stavebního úřadu) však může za splnění daných podmínek zakládat nárok dle zákona čís. ]. V řízení před obecným soudem byl vypracován znalecký posudek soudním znalcem Ing. J. F., za jeho vypracování byla znalci vyplacena odměna ve výši 2.950,- Kč, proto bylo v souladu se zákonem uloženo stěžovatelce nahradit státu vzniklé náklady řízení. Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu, jež se vypořádal se všemi uvedenými námitkami stěžovatelky ve shodě s , a proto dále lze na ně odkázat, bylo zasaženo do ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu stěžovatelky ( y).

Tvrdí-li stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, že obecným soudem mělo být rozhodnuto jinak, a že tento soud dospěl k jinému právnímu závěru, než je právní závěr stěžovatelky, a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, pak nezbývá, než taková tvrzení stěžovatelky hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a zde ji odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, a to i ve vztahu k povaze a postavení Ústavního soudu k soustavě soudů obecných (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Protože ve věci posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal porušení jiného ústavně zaručeného práva, než na který (odkazem na příslušný článek d a y ČR) poukazovala stěžovatelka, byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti je dána již samotnou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [ zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. listopadu 2003

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu